Začátky nebeských soubojů: První vzdušné vítězství na počátku světové války
V létě 1914 neměla žádná z válčících stran letoun určený ke vzdušnému boji a kulomety na palubě představovaly naprostou novinku. Přesto už 5. října 1914 francouzská osádka dosáhla prvního sestřelu nepřátelského stroje v dějinách letecké války.
Letecký průzkum prokázal svou užitečnost už v několika konfliktech předcházejících první světové válce. Bylo jasné, že nikdo nebude chtít, aby mu nepřátelé kroužili nad hlavou a naváděli dělostřeleckou palbu na vlastní pěšáky, a tak letci začali přemýšlet, jak na sebe ve vzduchu zaútočit. Teoretické úvahy z roku 1910 uveřejněné v jedné armádní ročence ale říkaly: „Při úžasné rychlosti současných letadel až 80 km/h by nebylo možné mířit na stejně rychle letícího protivníka.“
První letecký souboj za použití palných zbraní se odehrál už v listopadu 1913 během občanské války v Mexiku. Několikrát na sebe z pistolí vypálili američtí žoldnéři Philip Rader a Dean Ivan Lamb bojující každý na jiné straně. Některé zdroje ale tvrdí, že oba piloti byli přátelé a na všem se předem dohodli. Mělo jít jen o divadlo sehrané pro Mexičany, kteří si je najali.
Střílet na sebe nebudeme?
Již od prvních dnů světové války se nad frontou letouny objevovaly v poměrně hojných počtech. Muži na jejich palubách prováděli průzkum do hloubky nepřátelského týlu, naváděli palbu dělostřeleckých baterií a nad frontovou linií pozorovali jednotky nepřítele. Mnohdy je pilotovali první průkopníci letectví, kteří se často i osobně znali. Proto se při vzájemných setkáních ve vzduchu jen gentlemansky zdravili. To ale nemohlo vydržet dlouho. Jeden z pamětníků o tom uvedl: „Byly to krásné časy, kdy jsme na sebe neútočili. Ve vzduchu jsme se míjeli, mávali na sebe a každý si plnil svoje úkoly. Později jsme místo pozdravu začali používat pistole, potom pušky a skončilo to u kulometu.“
K prvnímu doloženému zničení letounu jiným strojem ve vzduchu došlo na východní frontě 8. září 1914. Štábní kapitán Petr Něstěrov narazil na trojici rakousko-uherských Aviatiků B.I, které právě bombardovaly ruské polní letiště. Něstěrov pilotoval neozbrojený jednoplošník Morane M a pokusil se srazit nepřátelský bombardér úderem podvozku. Náraz se mu ale příliš nepovedl, oba letouny se zřítily a všichni letci zahynuli.
Některé zdroje uvádějí, že první sestřel získal poručík německého námořnictva Günther Plüschow 28. září 1914 nad císařskou enklávou Čcching-tao. Na jeho Rumpler Taube údajně zaútočil pilot japonského farmanu a došlo k přestřelce. Plüschow vypálil na nepřátelský letoun 30 ran ze své pistole a nepřítel se údajně zřítil ve vývrtce k zemi. Nejnovější výzkumy ale toto vítězství zpochybňují. Za oběť německého letce bývá označován poručík Midori Šigematsu, který však zahynul ještě před vypuknutím války 26. dubna.
Dvojice statečných Francouzů
Letci po sobě vedli palbu z pušek a pistolí stále častěji. Kulomety se zatím užívaly jen zřídka, protože pro křehké letouny představovaly nemalou zátěž a prozatím z nich nešlo střílet dopředu, kde překážela točící se vrtule. V prvních týdnech konfliktu došlo i k několika pokusům útočit na nepřátelský letoun kotvou na ocelovém lanku, pomocí ručních granátů či kovových čepelí, připevněných na konci křídla. Tudy však cesta zjevně nevedla.
Na podzim 1914 operovala v oblasti Remeše francouzská letka VB-24. Jednalo se o klasickou univerzální jednotku zabývající se průzkumem, bombardováním lehkými pumami a mnozí letci se pokoušeli také napadat nepřátelské letouny ve vzduchu. Měla ve výzbroji dvoumístné dvouplošníky Voisin III poháněné tlačným motorem. Ten měl sice o něco menší účinnost než tažný agregát, disponoval však jinou výhodou. Vrtule se točila až za kokpitem osádky, která tak mohla bezpečně pálit dopředu. To přímo svádělo namontovat do příďové gondoly 8mm kulomet Hotchkiss.
Takto si svůj stroj vyzbrojil i pilot četař Joseph Frantz a jeho pozorovatel Louis Quénalt. Brzy ráno 5. října vyrazili na bombardovací nálet. Jejich cílem se mělo stát německé opevnění u Brimontu a pro tento účel si s sebou vzali šest upravených dělostřeleckých granátů ráže 90 mm. Poté, co se zbavili smrtícího nákladu, zamířili k domovu. Letěli ve výšce okolo 120 m, když náhle spatřili německý dvoumístný dvouplošník Aviatik B.II. Frantz dal znamení svému střelci ovládajícímu kulomet a na nepřítele se vrhli. Quénalt pečlivě zamířil a na albatros zahájil palbu…
Z pušky i kulometu
Německá osádka si jich patrně nejdřív nevšimla. Přežila však první útok a pilot se pak pokusil odpoutat. Francouzi se jich ale drželi a nehodlali nepřítele nechat uniknout. Německý pozorovatel měl s sebou pušku a palbu opětoval, takže zdaleka nešlo o jednoznačnou záležitost. Zajímavé je, že se dochoval i popis svědka, který pozoroval vzdušný boj ze země: „V 10 hodin ráno 5. října se dvouplošník Voisin přiblížil k německým liniím. Při burácení motorů jsou dalekohledy zbytečné. Oči samy sledují, jak se Němec snaží klesnout, aby se vyhnul Francouzi. Němec je vzdálen asi 1 500 m. Francouz pokračuje rovně, drží se trochu výš než on. Z francouzské strany se začíná ozývat kulometná střelba: Ta-ta-ta-ta... Ta... Ta... Němec prolétává pod Francouzem a snaží se uletět směrem k severu. Francouz, udržující jeho výšku, se otáčí ve výkrutu s velmi malým poloměrem, nabírá rychlost, předhání ho, otáčí se a vrací se k Němci, který hoří a je stále pronásledován. Němec klesne v několika výkrutech ve snaze uniknout Francouzi.“
I tento svědek potvrdil, že německá osádka rozhodně nebyla bezbranná a pozorovatel útok statečně odrážel svou opakovačkou: „Němec se ale brání. Slyšíme několik výstřelů ze zbraně většího kalibru než kulomet, protivníci se ve vzduchu při střelbě vždy otočí a nadzvednou. Němec ztrácí trochu výšku, snaží se ji nabrat, aby se znovu stočil k severu. Francouzský kulomet se ozývá se stále se zrychlující kadencí: Ta-ta-ta-ta... Ta... Ta-ta-ta-ta; pak při plné rychlosti, jakou pálí francouzský kulomet, se ozve zvuk jako praskání ohně. Němec ztratí svou výšku a najednou udělá krátký kruh a vrátí se k francouzskému dvouplošníku. Kulomety znovu spustí. Aviatik se třikrát zakymácí a přepadne po nose do spirály, ocas k obloze. Vítězný dvouplošník krouží nad klesajícím Němcem jako dravec nad umírajícím ptákem. Sledovali jsme toto nádherné drama z hradní terasy.“
Vítěz rytířem
Pilot voisinu později uvedl, že jeho pozorovatel Louis Quénalt pálil krátkými dávkami a potom jednotlivými ranami. Vypotřeboval veškeré střelivo. Podle některých zdrojů se naopak zbraň po vystřílení několika desítek ran zasekla. Quénalt měl ale na palubě také ještě pušku, a tak začal střílet z ní. Po několika ranách prý zasáhl německého pilota a aviatik začal padat. Zřítil se do stromů nedaleko obce Jonchery-sur-Vesle a dvoučlennou osádku ve složení nadporučík Fritz von Zangen a četař Wilhelm Schlichting pohřbil v troskách. Oba padlí němečtí letci sloužili u letky FFA 18.
Kolem se nacházela spousta pěšáků a situaci popsala zpráva v časopise Flight ze dne 16. října 1914: „Všichni francouzští vojáci na místě zapomněli na nebezpečí kolem létajících granátů a vyskočili ze zákopů, aby sledovali vzdušný boj.“ Na místo po nějaké době dorazili i oba vítěz ní francouzští letci, aby si svou oběť prohlédli. Celou akci sledoval na zemi generál Franchet d’Espèrey, a proto netrvalo dlouho a Frantz za svůj čin obdržel Řád čestné legie. Na místě smrti obou německých letců stojí dodnes památník upomínající na oka mžik, kdy začala skutečná letecká válka.
