Američtí senioři objevují bydlení po vzoru Zlatých děvčat: Sdílený domov šetří peníze a zahání samotu

Stále více starších Američanů zjišťuje, že rodinný dům, ve kterém prožili velkou část života, se pro ně ve stáří stává přítěží. Nechtějí se stěhovat, protože jsou na své okolí zvyklí a přejí si zestárnout ve známém prostředí. Současně ale musí čelit rostoucím nákladům na bydlení, údržbu, energie, pojištění nebo daně z nemovitostí. Mnozí navíc zůstali po odchodu dětí či úmrtí partnera v domě sami.

Možná právě proto se ve Spojených státech těší rostoucímu zájmu sdíleného bydlení. Organizace specializované na takzvaný home sharing propojují majitele domů s lidmi hledajícími cenově dostupné bydlení.

Výsledkem bývá model, který přináší výhody oběma stranám – starším lidem pomáhá financovat provoz domácnosti a poskytuje jim společnost i drobnou pomoc, zatímco nájemníkům nabízí výrazně levnější alternativu k běžnému nájemnímu bydlení.

Příběh dvou seniorek

Typickým příkladem je osmdesátidevítiletá bývalá zdravotní sestra Shirley Jennettová z Denveru. Přestože je stále poměrně soběstačná, její děti mají obavy z toho, že žije sama, zejména poté, co několikrát upadla. Shirley však odmítá svůj prostorný dům opustit a ráda by v něm zůstala až do konce života.

Řešení našla díky nové spolubydlící Susan Beeseové, která ve svých 79 letech pracuje čtyři dny v týdnu v obchodě. Kvůli prudce rostoucím nájmům si už nemohla dovolit svůj původní byt, jehož měsíční nájem přesáhl 1 500 dolarů.

Prostřednictvím programu sdíleného bydlení se nastěhovala do spodního patra domu Shirley Jennettové, kde za 800 dolarů měsíčně získala vlastní obytný prostor s koupelnou i kuchyní.

Součástí jejich dohody nejsou pouze finance. Susan pomáhá s péčí o zahradu, vynáší odpadky a občas připravuje jídlo. Shirley na oplátku přivítala nejen novou spolubydlící, ale i jejího psa. Obě se shodují, že jim společné bydlení změnilo život k lepšímu.

Inspirace seriálem Zlatá děvčata

Podobné uspořádání bývá často přirovnáváno ke známému americkému sitcomu Golden Girls z 80. let, v němž čtyři starší ženy společně sdílejí dům v Miami. Právě podle tohoto seriálu se dnes některým návrhům zákonů i samotnému konceptu neformálně přezdívá „Golden Girls housing“.
Ve skutečnosti však nejde jen o kulturní odkaz. Sdílené bydlení představuje stále významnější součást debat o řešení bytové krize i stárnutí populace.

Jedním z průkopníků tohoto modelu je nezisková organizace Sunshine Home Share Colorado, kterou založila Alison Joucovskyová v roce 2016. Impulzem byl rostoucí počet starších lidí, kteří ji kontaktovali s tím, že většinu svých důchodů utrácejí za nájem nebo čekají dlouhé roky na přidělení dotovaného seniorského bydlení. „Telefon mi nepřestával zvonit,“ vzpomíná Alison na zoufalé prosby starších obyvatel, kteří utráceli většinu svých důchodů za stále vyšší nájmy.

Organizace pečlivě prověřuje jak majitele domů, tak zájemce o pronájem. Zkoumá jejich životní styl, finanční situaci i trestní minulost a pomáhá jim nastavit pravidla společného soužití. Jen během minulého roku zprostředkovala rekordních 31 nových domácností.

Podobných organizací dnes ve Spojených státech funguje přibližně 55 a poptávka po jejich službách rychle roste.

„Náklady na výstavbu nového bydlení jsou astronomické a dlouhá je i doba potřebná k jeho dokončení,“ říká Laura Fanucchiová, prezidentka National Shared Housing Resource Center a pracovnice organizace HIP Housing v kalifornském okrese San Mateo. Naproti tomu ve stávajících rodinných domech zůstávají tisíce nevyužitých pokojů, které by mohly okamžitě posloužit lidem hledajícím dostupné bydlení.

Sdílené bydlení sice samo o sobě bytovou krizi nevyřeší, může však využít již existující bytový fond bez nutnosti další výstavby nebo výrazných změn charakteru obytných čtvrtí.

Krize bydlení dopadá na mladé i seniory

Potřeba podobných řešení je stále naléhavější. Analýza Harvard Joint Center for Housing Studies ukázala, že přibližně třetina domácností vedených lidmi staršími 65 let vydávala v roce 2024 na bydlení více než 30 procent svých příjmů. Taková hranice je považována za ukazatel nadměrné finanční zátěže spojené s bydlením.

Překvapivé je, že téměř 80 % těchto lidí má vlastní nemovitost. Mnozí však stále splácejí hypotéku nebo úvěr zajištěný hodnotou domu a zároveň čelí rostoucím nákladům na energie, opravy, pojištění či místní daně.

„Mnoho lidí, kteří mi volají a stěžují si na daně z nemovitostí a inflaci, jsou senioři s omezenými příjmy, jejichž děti už odešly z domova a jejich partner možná zemřel,“ říká republikánská poslankyně státu Pensylvánie Abby Majorová, která spolupředložila návrh zákona usnadňujícího sdílené bydlení. „Jsou to starší lidé žijící sami ve čtyřpokojovém domě.“

Podobné problémy se ale netýkají jen seniorů. Vysoké ceny nemovitostí i nájmů komplikují situaci i lidem ve věku mezi 25 a 44 lety, kteří stále častěji hledají levnější alternativy klasického bydlení.

Klíčem je správná kombinace lidí

Zatímco seriálová Zlatá děvčata našla spolubydlící prostřednictvím inzerátu na nástěnce v supermarketu, dnešní zájemci využívají moderní internetové platformy. Ty fungují podobně jako seznamky – propojují nabídku volných pokojů se zájemci o bydlení, přičemž celý proces doplňuje ověřování totožnosti a další bezpečnostní kontroly.

Například organizace HomeShare Oregon během pěti let zaregistrovala téměř 7 000 lidí nabízejících nebo hledajících sdílené bydlení.

Úspěch sdíleného bydlení závisí především na vhodném výběru spolubydlících. Organizace proto neřeší pouze finance, ale i každodenní návyky a očekávání. Důležitou roli hrají otázky, zda jsou v domácnosti povolena domácí zvířata nebo kouření, jak často mohou přicházet návštěvy, zda nájemník pracuje z domova, potřebuje parkovací místo nebo jaká teplota bude v domě.

Součástí některých dohod bývá také takzvaná výměna služeb. Nájemník například pomáhá s nákupy, úklidem sněhu, přípravou jídel nebo drobnými domácími pracemi, za což získává nižší nájemné.

Přínosy sdíleného bydlení ale nejsou pouze ekonomické. Dokládá to i příběh manželů Boyerových z Colorada. Osmdesátiletá Jenlyn používá chodítko, její sedmdesátiletý manžel Larry se kvůli chronické fibromyalgii pohybuje na invalidním vozíku. Rostoucí životní náklady je přiměly hledat nové řešení

Přes program Sunshine Home Share našli šestiačtyřicetiletou studentku, jejíž nájem se během krátké doby zdvojnásobil až na 2 000 dolarů měsíčně. Nastěhovala se do jejich vybaveného spodního patra a výměnou za přibližně deset hodin pomoci s domácností platí snížený nájem 600 dolarů měsíčně.

Dodatečný příjem pomohl manželům financovat opravu automobilu i nákup nové baterie do invalidního vozíku. Sami ale říkají, že největším přínosem nejsou peníze. Se svou spolubydlící si pravidelně povídají, tráví společně čas a jejich domácnost už nepůsobí tak opuštěně jako dříve. „Ukázalo se, že je to skutečný poklad,“ říká Jenlyn. „Hodně se spolu nasmějeme.“

Řešení, které samo nestačí

Sdílené bydlení představuje jednoduchý nápad, který reaguje na dva významné společenské problémy současně – nedostupné bydlení a stárnutí populace. Neřeší sice potřebu zdravotní ani osobní péče, může ale starším lidem umožnit déle zůstat ve vlastním domově, zmírnit jejich sociální izolaci a současně nabídnout cenově dostupné bydlení lidem všech generací.

Právě proto získává model inspirovaný seriálovými Zlatými děvčaty stále větší pozornost nejen mezi neziskovými organizacemi, ale také mezi politiky hledajícími nové způsoby, jak využít již existující bytový fond efektivněji.