Kambodža, země dvou tváří: Ve městech pulzuje západní styl a bují párty, na venkově stále vládne tradiční život

Fotografování v Kambodži si David Těšínský velmi pochvaluje: „Fotí se tam skvěle, lidi se na vás pořád smějí a děti vám mávají. Samozřejmě se najdou i ti, kteří se stydí a zakrývají si obličej. Ale rozhodně se mi nestalo, že by na mě někdo vyjel – což se mi v Africe děje dost běžně.“

Snímky český fotograf pořizoval jak ve městě, tak na vesnici a podle něj se jedná o zcela odlišné světy. „Byl jsem v Phnom Penhu, což je hlavní město, ale paradoxně vlastně docela klidné. Pak jsem se otočil v Siem Riepu, kam míří většina turistů, protože se nachází jen kousek od chrámového komplexu Angkor Vat. Tam se ale necestuje jenom za památkami – přijíždějí i lidi, kteří si chtějí užít život. V Siem Riepu najdete párty, restaurace, spousty prostitutek… A Němci z Berlína, kteří se ve městě usadili natrvalo, si tam otevřeli hudební techno klub. A tam to vypadalo úplně jako v Berlíně, dokonce tam prodávali amfetamin, ale to jsem fakt nezkoušel,“ vzpomíná Těšínský.

Místní mají podle fotografa k turistům respekt. „Jednou navečer jsem seděl v baru a přisedlo si ke mně několik prostitutek, které evidentně neměly co na práci. Řekl jsem jim, že sex nebude, ale neměly s tím žádný problém. Tak jsem jim koupil pár piv a nijak na mě netlačily – jen mi párkrát připomněly, že kdybych změnil názor, je nahoře pokoj. Lidi jsou tu prostě fajn,“ dodává Těšínský.

Pohodový venkov

Z velkoměsta se Těšínský záhy přesunul na venkov, kde dodnes žijí tři čtvrtiny obyvatel Kambodže. Život je tam těžký, každý třetí se nachází pod hranicí chudoby. Většina lidí se věnuje zemědělství či rybaření. Klasické zaměstnání, kam by člověk docházel, tam prakticky neexistuje – za tím je třeba vyrazit do města.

Pozitivní stránkou věci zůstává, že zdejší komunity stále žijí tradičně: Rozvětvené rodiny sdílejí jeden dům a pevně lpí na buddhistické víře. „Z kambodžského venkova jsem měl strašně dobrý pocit,“ svěřuje se Těšínský. „Projel jsem jednadevadesát zemí, a když se mě někdo zeptá na moji oblíbenou, vždycky mezi top tři zařadím Kambodžu. Hrozně tam na mě dýchá pohoda,“ přibližuje.

„Můžu to srovnat třeba s Indií, která má taky ohromné kouzlo, jenže tam máte za krkem neuvěřitelné množství lidí a všichni jsou vybavení jedinečným talentem na vás bez přestávky ‚čumět‘. V Kambodži se nic takového neděje. Pochopitelně za vámi vyběhnou děti, protože ještě nikdy neviděly bělocha, ale dospělí vás nechají na pokoji. To není samozřejmost,“ uzavírá fotograf.

Přesto má život na kambodžském venkově k idyle daleko. Škol je málo, a pokud někdo nutně potřebuje do nemocnice, čeká ho dlouhá cesta džunglí. Jediný zdroj obživy – pěstování rýže, sóji a kukuřice – pak závisí na rozmarech počasí. Zatím to však nevypadá, že by měl popsaný tradiční svět vymizet.