Psí maso na talíři: Původní reportáž Davida Těšínského z Malajsie
Zvyk pojídat psy je v Malajsii dost neobvyklý a domácí obyvatelé se na podobné praktiky dívají velmi nesouhlasně. Nejde však o ilegální jednání, a najdou se tudíž komunity imigrantů, kteří si svou lahůdku nemíní odpustit ani v hostitelské zemi.
Zajít si do restaurace na psí maso? S něčím takovým v Malajsii nepochodíte. „Jedná se o převážně muslimskou zemi a psi se tam nejedí. Je to dané historicky i nábožensky,“ vysvětluje fotograf David Těšínský pozadí svých někdy až drastických snímků.
V islámu se psi považují za rituálně nečistá zvířata, a muslimové proto jejich maso nekonzumují. V umírněných muslimských státech je dnes ovšem najdete coby domácí mazlíčky, zejména u mladé generace ve městech, což platí i pro Malajsii. Na vesnicích a v příměstských aglomeracích pak slouží spíš jako hlídači pozemků a na vodítku na ulici je potkáte jen stěží.
Nicméně pouze 60 % z 34milionové malajsijské populace tvoří domácí obyvatelé zvaní bumiputera. Další pětina připadá na Číňany, desetinu reprezentují Indové a zbylých 10 % se dělí mezi jiná asijská etnika, včetně Vietnamců. A zatímco lidé bumiputera psí maso do úst nevezmou, především v Číně a ve Vietnamu jej považují za pochoutku. V první uvedené zemi je tak ročně zabito asi 10 milionů psů, ve druhé „jen“ polovina. Ovšem vzhledem k velikosti populace se právě Vietnamci stali mezi jedlíky psího masa opravdovými rekordmany a svých zvyků se nevzdávají ani v sousedních zemích jihovýchodní Asie.
Smrt během svátků
„Byl zrovna muslimský svátek dhú’l-hidždža a všude se zabíjely krávy, což jsem taky fotil. Ale napadlo mě, co se asi děje jinde, a jeden zdejší kamarád nadhodil, že třeba Vietnamci jedí psy. Přišlo mi to zajímavé, a tak jsme sedli na motorku a vydali jsme se je hledat. Poptávali jsme se, až jsme skončili u chlapů, které vidíte na fotkách. Nejdřív byli nedůvěřiví, ale vysvětlili jsme jim, že se neobjeví na první straně místních novin. Nakonec nás za úplatek v podobě flašky levné whisky nechali fotit. Hned zkraje mi nalili panáka, ovšem ne tu moji whisky, ale nějakou kořalku. Jenže jsem nevěděl, že do ní přimíchali psí sádlo. Tehdy už jsem byl vegetarián a obratem jsem se šel ven vyzvracet.“
Během dne se zmínění muži vydali na obhlídku okolí, aby si vybrali oběť. „Toulavých psů žije v Malajsii hodně, paradoxně možná i víc než v Indii. Vypadají však rozhodně líp živení – ti indičtí jsou vždycky jen kost a kůže. Možná je to tím, že Malajsie není tak přeplněná a prostě si dokážou najít víc zbytků. Mají asi docela dobrý život. Malakka a vlastně celá jižní Malajsie představují takovou kombinaci města a džungle, mezi domy roste spousta zeleně a panuje tam větší klid. Asi se pro ně vždycky něco najde.“
Už nikdy víc
Sledovat zabíjení psa nebylo podle Těšínského nic příjemného. „Samozřejmě jako vegetarián nic takového neschvaluju, je to prostě hnusné. Dokonce mě nějací lidé obviňovali, že jsem zbabělec, protože jsem to nezastavil. Ale já nejsem voják v nějaké válce a nepřijel jsem tam dělat aktivismus. Dělám sociální fotografii. Pro mě není rozdíl, jestli někdo zabije psa, nebo krávu, ale současně to nechci do nikoho násilím tlačit. Fotit bych to už ovšem rozhodně nechtěl.“
Je to legální?
Jedení psího masa není v Malajsii samo o sobě ilegální. Nicméně před krutým zacházením chrání zvířata zákon z roku 2015, podle nějž může pachatel dostat pokutu v přepočtené výši až půl milionu korun nebo skončit na tři roky za mřížemi. U většinové populace každopádně vyvolává pojídání psů krajní rozhořčení.
David Těšínský
Nezávislý fotoreportér a vítěz ceny Czech Press Photo s oblibou rozbíjí stereotypy a otevírá jiné pohledy. Nejraději poznává nové lidi, země a kultury, ve volném čase skládá hudbu a hraje na několik nástrojů. Pije pivo a miluje vietnamská veganská jídla. Reportáž o životě v grónském Nuuku spolu s dalšími obsahuje jeho kniha Jiná krása, která shrnuje jeho nejpodivnější a nejextrémnější zážitky: exorcismus v Etiopii, válku na Donbase, hořící Amazonii i fotografie japonských byznysmenů, kteří omdlévají z pracovního vytížení. Další fotografie autora pak najdete na tesinskyphoto.com.
