Kde si dívky vybírají milence samy a panny jsou v nemilosti? Netradiční milostné zvyky z různých koutů světa

Zajímavosti Ilona Tůma Scharfová 29.07.2026

Hledání partnera je velmi náročný proces, který může znamenat i roky pečlivého výběru a snažení. Ani poté ovšem neexistuje žádná záruka, že vztah potrvá navždy. Některé společnosti přitom upřednostňují naprostou sexuální nezkušenost, zatímco jinde by si panna našla ženicha jen stěží.




Chýše lásky

  • Kreungové | Kambodža

V oblasti Ratanakiri na pomezí Kambodže a Vietnamu žije asi 22 tisíc lidí animistické kultury Kreung. Nejde o nijak izolované komunity: Kreungové mají kontakt s vnějším světem i jeho výdobytky, a ve větších vesnicích dokonce fungují základní školy. Na rozdíl od většinové khmerské populace si však zachovali řadu vlastních kulturních norem, včetně výběru partnerů.

Dívky v pubertálním věku se těší sexuální nezávislosti a rodiče jim dopřávají soukromí i možnost najít opravdovou lásku. Když dcera dosáhne zhruba třinácti let, postaví jí otec v džungli kus od rodného domu malou „chýši lásky“ na kůlech, jež poté slouží jako její milostné útočiště. Dospívající dívka má právo si do chýše vodit chlapce, prožívat s nimi sexuální dobrodružství a poznávat své preference. Často vyzkouší nemalé množství nápadníků a záleží pouze na ní, pro kterého z nich se nakonec rozhodne.

Přes den se sice kreungské dívky a chlapci příliš nestýkají a školní i pracovní povinnosti probíhají odděleně. Večer se však mladí lidé scházejí, aby se bavili společně.

Dívka si s postupujícím večerem může vybrat svého favorita, s nímž poté odchází do chýše. Zdaleka ovšem nemusí jít hned o sex a milenci mohou trávit čas poznáváním a povídáním o možné společné budoucnosti. Dospívající slečny obvykle „randí“ s několika chlapci najednou a různě je střídají, aby se mohly důkladně rozhodnout.

Za svítání se pak všichni vracejí k rodičům: U Kreungů se totiž za denního světla mohou na veřejnosti společně ukazovat pouze zasnoubené či sezdané páry.

Chlapci se snaží

Také chlapci berou možnost stát se dívčiným partnerem velmi vážně, neboť podléhají přísnému výběru. Dívky jsou odmala vedeny k tomu, aby nad výběrem manžela uvažovaly kriticky. Nikdy by si nezvolily někoho, kdo je kupříkladu líný anebo hrubý k ženám. Pokud se mladá slečna rozhodne pro svého vyvoleného, ostatní chlapci rozhodnutí akceptují a následně se mohou dvořit další potenciální partnerce.

Ačkoliv se popsaná tradice může zdát výstřední, v podstatě je velmi pokroková, protože vede mladé lidi ke vzájemnému respektu. V kreungské kultuře dosahuje míra domácího či sexuálního násilí velmi nízkých hodnot a znásilnění tam prakticky neexistuje. Někdy dojde k nečekanému otěhotnění, ani to ovšem není hanba. Společnost naopak těhotenství vnímá pozitivně, neboť se jedná o nesporný důkaz dívčiny plodnosti, a bez ohledu na biologické otcovství přijme její vyvolený dítě za své. Z logiky věci pak čistota nevěsty nikoho nezajímá – „zkušená“ mladá žena se totiž považuje za potenciálně dobrou manželku.

Kreungské tradice bohužel zvolna ustupují v důsledku moderní doby a bydlení evropského typu, kdy chýše lásky ztrácejí smysl. Kreungové si dnes stavějí zděné domy a mladá dívka se může uchýlit do soukromí vlastního pokoje. Významný vliv má ovšem také khmerská kultura, kde není předmanželský styk přijatelný.

Hezky se podělíme

  • Tibeťané | Tibet, Čína

V nehostinných horách Tibetu existoval již v 16. století zvyk, podle nějž nemohla mladá žena vstoupit do manželství, pokud za sebou neměla alespoň nějaké sexuální zkušenosti – o pannu totiž nikdo nestál. Podle tamní filozofie může být dobrou manželkou pouze zkušená žena. A tak se stávalo, že pokud do vesnice přijeli kupci uspořádat trh, matky jim vodily své dcery, aby s nimi zahnali samotu na dlouhé obchodní cestě.

Když pak byly trhy a s nimi i erotické hrátky u konce, věnoval kupec dívce šperk na důkaz vděčnosti. A čím víc šperků dotyčná nosila, tím větší prestiži se těšila a společnost ji vnímala jako atraktivní partii. Po sňatku jí ovšem sexuální volnost skončila a spala už pouze se svým manželem – nebo manželi. V Tibetu totiž dodnes přetrvává jedna z nejvzácnějších forem manželství, bratrská polyandrie.

Víc bratrů, jedna žena

Bratrská polyandrie v Tibetu patrně vznikla u rolníků s více syny, aby se mezi ně nemusel dělit majetek a pozemky. Výnosy tamního zemědělství jsou totiž tradičně velmi nízké a mnoho lidí by neuživily. Stalo se proto výhodnějším, když se dva, tři nebo více málo majetných bratrů oženilo s jedinou ženou, což také znamenalo méně narozených dětí a hladových krků, které bylo třeba živit. Zmíněné svazky přitom často domlouvali rodiče, když byli budoucí manželé ještě malí.

Svatebním dnem nevěstu zpravidla provází nejstarší z bratrů, který následně řídí celou rodinu – nicméně ženichy jsou všichni. I rodina funguje na základě vzájemných dohod, včetně erotického života. Každý z manželů má na loži stejná práva a manželka by neměla nikoho upřednostňovat ani opomíjet. Veškeré narozené děti přijme za své nejstarší bratr, i když potomci považují za otce všechny muže. Pokud se stane, že je žena neplodná, může se do rodiny přivdat její mladší sestra.

Při popsané sňatkové politice se stává, že v Tibetu zbývají svobodné ženy, u nichž se pak tolerují nemanželské styky i děti. Monogamní svazky jsou však stejně běžné jako ty polyandrické.

Tiché plížení džunglí

  • Nivaclé | Argentina, Paraguay

Severozápadní hranici Paraguaye s Argentinou utváří zčásti řeka Pilcomayo a podél jejího toku našlo domov etnikum Nivaclé, čítající na čtrnáct tisíc lidí: Obývají prales, živí se převážně lovem, pěstováním kukuřice a manioku a jejich milostný život mnohdy začíná neobvyklým rituálem zvaným El Gateo, což znamená „lezení po čtyřech“. Mladý muž se při něm totiž snaží přikrást, a někdy doslova proplazit džunglí ke své vyvolené.

V kmeni Nivaclé má výběr vhodného partnera v rukou výhradně svobodná dívka, jež může ještě před svatbou vyzkoušet libovolný počet sexuálních partnerů a pak se sama rozhodnout, který je pro ni nejlepší. Po zvládnutí všech denních povinností se omladina schází na návsích, kde se společně baví – přičemž součást zmíněné zábavy tvoří i tanec mladíků kolem ohně, kde samozřejmě předvádějí svoji vitalitu.

Pokud si mezi nimi dívka vybere svého favorita, přistoupí k němu zezadu, chytí jej za opasek a odvede si ho do chatičky v kopcích, aby spolu prožili noc. El Gateo však dává chlapcům možnost vyvinout vlastní iniciativu.

Úspěch, nebo výprask?

Pokud chce mladík zkusit své štěstí, musí počkat na hlubokou noc, kdy celá vesnice ztichne. Poté se plíží džunglí tak, aby ho nikdo nezahlédl a aby nevzbudil psy. Snaží se nepozorovaně dostat k chýši své vyvolené, vkrást se dovnitř a vklouznout až na její lože. Přestože celá komunita považuje El Gateo za samozřejmost, pouze dotyčný chlapec ví, kdy k němu dojde.

Úspěch akce však opět záleží jen na dívce a její reakci. Chová-li k mladíkovi sympatie, skončí noc velmi pravděpodobně sexem. Jestliže ovšem spustí křik, pak mise neuspěla, a dívka může hocha dokonce fyzicky napadnout, což se považuje za obrovskou potupu. Pokud tentýž muž El Gateo několikrát úspěšně zopakuje, znamená to, že si mladá žena vybrala svého budoucího manžela. Ten pak začne do její rodiny docházet i přes den, pomáhá s různými mužskými pracemi a později se dvojice vezme.

Tradiční život etnika Nivaclé se však v posledních letech radikálně mění vlivem vnější migrace a pronikání křesťanských kazatelů do tamních komunit. S poměrně pokrokovými namlouvacími rituály v kulturách Kreung a Nivaclé ostře kontrastují tzv. purity balls čili „plesy čistoty“, jejichž tradice není ani zdaleka tak dlouhá. Vznikly teprve v 90. letech minulého století v americkém Colorado Springs u konzervativních, křesťansky orientovaných skupin.

V podstatě jde o plesy, kde dívky v okázalých plesových róbách většinou bílé barvy slavnostně slíbí svým otcům, že si až do svatby uchovají panenskou čistotu – zatímco otcové slibují ochránit čistotu jejich mysli, ducha i těla. Vše pak bývá zpečetěno prstenem, popřípadě řetízkem nebo náramkem s přívěskem srdce či malého zámku pro dceru a s přívěskem klíče pro otce. Ten potom symbolicky předává svůj šperk nastávajícímu zeti v den svatby.

Purity balls v Americe podléhají poměrně ostré kritice mimo jiné proto, že slib čistoty staví dívku trvale do podřízené pozice – nejdříve vůči otci, později vůči manželovi – bez možnosti vlastního úsudku či rozhodnutí. V důsledku takové výchovy považují mladé ženy podřízenost mužům za normu, a to i v případě sexuálního násilí.

Můj host, můj milenec

  • Inuité | Grónsko

Zvyk tzv. pohostinného sexu kdysi běžně patřil ke kultuře grónských Inuitů a Evropany i Američany vždycky šokoval. Nebylo nezvyklé, že inuitský muž opouštěl na dlouhé týdny domov kvůli lovu – a naprosto přirozeně mezitím zašel na návštěvu jeho přítel, popřípadě soused, aby osamělou ženu eroticky potěšil. Jestliže z takového styku vzešlo dítě, manžel ho přijal za vlastní.

Stejně tak pokud přicházel na návštěvu rodinný přítel – sám, či s manželkou – považovalo se za slušné nabídnout si vzájemně intimní prožitky. Pohostinný sex pak místní obyvatelé automaticky nabízeli i příchozím z pevninské Evropy či Ameriky již v 19. století. A nesmírně je překvapilo, že hosté nejen odmítli, ale navíc je nabídka pohoršila. Mylně ji totiž považovali za prostituci, kterou ovšem pro změnu neznali Inuité. Nicméně rovněž tento kulturní zvyk v moderní době téměř vymizel. 

  • Zdroje fotografii:
  • Shutterstock


Další články v sekci