Rozhovor s českým archeologem Dominikem Chlachulou o nalezišti kostí mamutů v Ústí nad Labem

Dříve se předpokládalo, že mamuti během gravettienu před 33 000 až 22 000 lety na českém území migrovali zejména koridorem přes Podunají a Moravskou bránu směrem do Polska. Právě na této trase – v Dolních Věstonicích, Pavlově nebo v Předmostí u Přerova se dochovaly skládky nakumulovaných mamutích kostí. Tento fenomén nové severočeské naleziště posouvá více na severozápad, jak vysvětluje v rozhovoru Dominik Chlachula z Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Brně.

Zvířata velká i malá

Kdy a u jaké příležitosti bylo naleziště mamutích pozůstatků odhaleno?

Lokalita je úplně nová, předem se o ní nevědělo. V severních Čechách už se mamutí kosti v minulosti našly, například přímo na náměstí v Ústí nad Labem v roce 2006, ale nikdy nebylo objeveno takové množství zvířecích ostatků jako předloni na podzim. Tehdy se v Ústí nad Labem začal stavět Justiční palác a probíhal zde archeologický výzkum vedený Ústavem archeologické a památkové péče severozápadních Čech. Na místě se našly zbytky středověké vesnice Bukov a poté se kopalo hlouběji do spraší.

Odkryvu pleistocenních sedimentů dozoroval vedoucí výzkumu Petr Lissek, který předtím pracoval i na nalezišti na náměstí. Když spatřil první kosti, rozhodl se otevřít trochu větší sondu. Archeologové vyčistili asi 20 m² a zjistili, že nejde jen o pár kusů. Proto se obrátili na Archeologický ústav AV ČR, který má větší zkušenosti s mamutími skládkami, čímž jsme navázali spolupráci. 

Jak poté probíhaly samotné výkopové práce, kterých jste se účastnil?

Museli jsme postupovat v koordinaci se stavbou, ta se nemohla úplně zastavit, ale byla nám ponechána část plochy, kde se vyskytovaly nálezy. Poté, co se udělala skrývka na úroveň prvních kostí, se pokračovalo hlouběji manuálně, za použití drobných nástrojů. Při výkopech jsme narazili jak na velké mamutí kosti, které nejdou přehlédnout, tak na velmi drobné artefakty.

Zajímalo nás také životní prostředí – mikrofauna a malakofauna (měkkýši), dále rostlinné zbytky a podobně. Tím pádem jsme většinu sedimentu z archeologické vrstvy plavili, dávali do pytlů, poté prosévali na jemných sítech a přebírali. Zároveň jsme vše zaměřili prostorově – čtvercovou sítí o jednom metru i trojrozměrně pomocí totální stanice. 

Na jaká zvířata jste při výzkumu fauny narazili?

Z 95 % šlo o kosti mamuta srstnatého, které náležely celkem 19 tvorům, ale našli jsme i pár kostí z koně a soba nebo zuby nosorožce, z mikrofauny pak zoubky hlodavců. Plánujeme se ještě pořádně podívat na spálené kosti z ohnišť, které nám více napovědí o zpracovávání zvířat na místě. 

Kromě zvířecích pozůstatků jste tedy objevili i známky lidské činnosti?

Ano, z antropogenních nálezů jsme narazili na tři až čtyři ohniště, dále na kamenné nástroje a odpad po jejich výrobě. Těchto artefaktů ale není na lokalitě mnoho, což naznačuje, že nešlo o místo, kde by lidé bydleli, a tím pádem i vyráběli, používali a opravovali nástroje. Tomu napovídá i fakt, že se mamutí kosti v některých případech zachovaly v anatomické poloze, což znamená, že když byly překryty spraší, nacházely se na nich stále měkké tkáně. A na místě, kde se válejí kosti nebo hnije maso, žít nechcete.

K čemu tedy prostor lidem sloužil?

My lokalitu interpretujeme jako oblast na periferii sídliště, které se od ní nemuselo rozkládat příliš daleko, mohlo jít o vzdálenost 50–100 metrů. Naleziště lze považovat za areál, kde lidé zpracovávali úlovek a kde zanechali svůj „kuchyňský odpad“. Zřejmě se nacházelo v blízkosti místa lovu – velké kosti s masem a měkkými tkáněmi by přece jen bylo složité přenášet někam dál.

Organizace lovu

Nabízí se otázka, jak zvládli lidé ulovit všech 19 mamutů?

Tato záležitost je zajímavá a momentálně ji řešíme. Když se nad tím zamyslíme, napadají nás dva extrémní modely. Buď zde lovci zabili vždy jednoho mamuta za loveckou sezonu, nebo pobili celé stádo naráz. Pokaždé to vyžaduje úplně jiné chování a jinou společenskou organizaci.

Ulovit jednotlivce jeho oddělením od stáda asi nebylo jednoduché, ale pravděpodobně nešlo ani o extrémně náročnou činnost. Když se řekne mamut, lidé si vybaví třímetrové kolosy, ale námi objevení mamuti tak velkých rozměrů nedosahovali. Je mezi nimi několik mláďat a dospělých menšího vzrůstu, takže mohlo jít o samice nebo mladší jedince. Pokud by se tedy jednalo o jeden úlovek za sezonu, nebylo k němu potřeba tolik lidí, kteří by se museli učit maso uskladňovat. Naopak ho mohli zkonzumovat během pár týdnů a pak jít zase někam dál.

Pakliže by ale ulovili celé stádo nebo více jedinců – například deset mamutů za sezonu, vyžadovalo by to od lovců mnohem sofistikovanější, taktické chování a kooperaci a organizaci většího počtu osob. 

O kolik lidí by se v tomto případě muselo jednat?

Předpokládáme, že se na jeden lov mohlo sejít více skupin, přičemž jedna skupina lovců v paleolitu čítala kolem 15 až 30 osob. V určitý moment během sezony se tak na místě mohlo pohybovat třeba 120 lidí, již zvířata pobili. Z 19 mamutů je zároveň dost masa, které se i ve větším počtu lidí nezkonzumuje naráz, takže by ho lovci nutně museli nějakým způsobem prezervovat. Pokud maso vysušili mrazem, mohlo jim vystačit na celou zimu, což by znamenalo, že desítky lidí přečkaly na místě v blízkosti loviště do jara, kdy se zase rozprchly do menších skupinek.

Který z těchto extrémních modelů se jeví pro ústecké naleziště jako pravděpodobnější?

Možné jsou zatím obě varianty a spousta dalších verzí mezi nimi, což je jedním z důvodů, proč jsme z kosterních pozůstatků odebrali vzorky na analýzy DNA a izotopů, které nám pomůžou prozradit, zda se jednalo o jedno stádo, jak jsou mezi sebou mamuti příbuzní, jestli všichni migrovali pospolu a zemřeli ve stejný moment či ve stejnou roční dobu. Na základě toho se pak můžeme bavit o složitosti společenské struktury jejich lovců. 

Využívali gravettští lidé při zpracovávání mamuta všechny části jeho těla?

Teoreticky mohli použít úplně všechno – od masa přes kůži a morek až po chlupy. Z mamutoviny se vyráběly různé ozdoby a nástroje. Kosti sloužily jako palivo i stavební materiál. V případě ústeckého naleziště existuje určitá disproporce u mamutích klů, kterých se na lokalitě nenašlo úměrné množství k počtu mamutů, takže si je lovci zřejmě odnášeli na další zpracování.

Unikát severních Čech

Jaké mamutí kosti jste tedy konkrétně objevili?

Jde o širokou škálu kostí, které zatím nemáme kompletně spočítané. Dochovaly se dlouhé kosti, lopatky, čelisti, již zmiňované kly. Lebky byly rozbité, protože mozkovna se pro svou křehkost může lehce rozpadnout. Zároveň pravěcí lidé lebky zřejmě i záměrně ničili, aby se dostali k mozku, jelikož je výživný a dá se teoreticky použít i na činění kůží.

Odkryli jsme méně žeber a obratlů, které si lovci možná také odnesli spolu s masem, nebo je spořádali mrchožrouti. Lehčí kosti mohla přemístit též vodní aktivita, již potvrzuje část sedimentů dotažená splachy.

V čem je toto naleziště jedinečné na rozdíl od dříve učiněných objevů?

Lokality podobného rozsahu a typu ze stejného období ve střední Evropě existují. Známe je z jižní Moravy, Podunají či jižního Polska, ale Čechy v gravettienu byly vždy chápány spíše jako periferie. Sice zde archeologové v minulosti objevili pár lokalit, ale nikdy to nevypadalo, že by osídlení bylo tak intenzivní jako třeba právě na zmiňované Moravě.

Mamuti se v Čechách za paleolitu lovili, jak potvrzuje například lokalita Stadice nedaleko Ústí nad Labem odkrytá v osmdesátých letech, ale dosud zde nebyla odhalena žádná skládka v podobě nakumulovaného velkého množství mamutích kostí. Tím je nejnovější nález v Ústí nad Labem unikátní.

Plánujete archeologický výzkum v budoucnu rozšířit i na okolní plochy?

V centru městské části Bukov na to vzhledem k zástavbě není úplně prostor, každopádně letos nás čeká pokračování výkopů během budování retenční nádrže pro Justiční palác, které budou probíhat jen pár metrů od místa původního nálezu. Plánujeme se tedy na místo vrátit a tuto plochu prozkoumat. Pro archeology v severních Čechách je objev signálem, že by měli zbystřit – zřejmě nepůjde o jedinou mamutí skládku v pleistocenních sedimentech.