Zvířata na pranýři: Středověká justice trestala prasata, krysy i chrousty
Zatímco si kat na návsi chystal sekeru, z ulic jeho směrem proudily davy lidí. Poprava představovala významnou událost, na kterou se scházeli obyvatelé ze širokého okolí. Zavrženíhodnými zločinci odsouzenými na smrt přitom nemuseli být jen lidé, ale i zvířata.
Ve středověké a raně novověké Evropě byly soudní procesy se zvířaty víceméně běžnou praxí, prováděnou od 13. století. Ačkoliv se tento fenomén může zdát z dnešního pohledu absurdní, z historických pramenů se dozvídáme, že se většinou nejednalo o lidovou tvořivost, nýbrž zcela vážná soudní řízení.
Popravy napříč Evropou
První zaznamenaný proces se zvířetem se dochoval z roku 1266, kdy mělo být za vraždu dítěte odsouzeno prase ke smrti upálením. Podle stanovisek nedávných vědeckých studií ale tuto událost nelze považovat za soud v pravém slova smyslu. Z konce 13. století však pocházejí další zprávy podobného znění, a tak je možné tuto dobu prohlásit za jistý začátek soudních řízení se zvířaty.
Dochované záznamy naznačují, že se do hledáčku justice nejčastěji dostávala prasata, což je poměrně pochopitelné. Tito všežravci totiž žili volně u lidských obydlí a v případě, že zůstali sami bez dozoru, mohli zaútočit na malé děti, což nejednou končilo jejich smrtí. Tragický průběh událostí potvrzuje například zápis z věznice v Normandii, kde byla mezi 4. červnem a 14. červencem 1408 držena v cele prasnice za vraždu dítěte, přičemž na ni údajně musely být vynaloženy stejné finance jako na lidského vězně.
Před soudem nicméně stanula i další zvířata, mezi nimi krtci, myši, kobylky, psi anebo kohouti. Většina těchto případů se odehrála ve Francii a Švýcarsku, ale existují záznamy i z území dnešního Německa, Nizozemí nebo z oblasti Tyrolska. Ojediněle se vyskytují zprávy o soudech v Itálii, Španělsku či Chorvatsku. Prvenství Francie zřejmě souvisí s kvalitní sítí tamějších archivů, v nichž se právní dokumenty dochovaly. Pro historické území České republiky a Slovenska nebyl žádný průkazný pramen objeven, zdejší badatelé ale podotýkají, že dost pravděpodobně byla zvířata v rámci soudních řízení usmrcována i u nás.
Světský vs. církevní soud
Praxe středověkého a raně novověkého soudnictví se dělila na světskou a církevní. Z dochovaných záznamů vyplývá, že tyto dva druhy soudů se zabývaly případy jiných tvorů ze zvířecí říše. Světské soudy většinou řešily prohřešky velkých hospodářských a domácích zvířat: ponejvíc napadení prasaty, trkající býky či neposlušné psy. Soud a poprava probíhaly, jako kdyby byl souzen člověk. Dochoval se dokonce i záznam z roku 1386 o praseti z Falaise, které bylo na přelíčení oblečeno, a to snad proto, aby se podobalo člověku, a lidé tak brali soudní řízení coby výstrahu, jež se jich přímo týká.
Ojediněle byl se čtyřnohým provinilcem souzen i jeho pán, a pokud přiznal, že o „úmyslech“ zvířete věděl, čekal ho stejný trest. V případě, že odpřisáhl opak, byl osvobozen, nicméně stále nucen zaplatit pokutu.
Církevní soudy se v drtivé většině zaměřovaly proti škůdcům, mezi které se řadily krysy, chroustí larvy nebo kobylky. Tito tvorové představovali trvalou hrozbu pro společnost v podobě přenosu různých epidemií či sežrání úrody. Útok na obilí a jiné potraviny byl chápán jako porušení řádu věcí, k jehož obnově bylo nutné využít autority církve. Předvolat si dané škůdce k řádnému soudu však dost dobře nejde, jakkoliv měl pověřený poslíček za úkol obžalované svým křikem na místě jejich výskytu svolat. Proto byla tato drobná zvířata souzena v nepřítomnosti, nebo pracovníci justice přinesli několik pochytaných zástupců.
Ve značném množství případů jim byl přidělen obhájce ex offo, který hájil své mandanty. To v praxi například znamenalo, že advokát žádal roku 1545 ve francouzské obci Die o osvobození chroustů hodujících na vinicích. Činili tak údajně z důvodu, že je stejně jako lidi stvořil Bůh, tím pádem mají také právo se někde živit. Obhajoba však nebyla úspěšná a chrousti byli vykázáni za hranice tamní diecéze.
Jeden z nejslavnějších případů se škůdci proběhl už v roce 1522. Advokátem krys se stal Francouz Barthélemy de Chasseneuz, který proces dlouho zdržoval právními kličkami. Jeho mandanti byli totiž nejprve předvoláni nedostatečně, podruhé jim byla dána na přesun krátká doba a při třetím stání se měli bát přijít kvůli přítomnosti koček. To už však tribunálu došla trpělivost a krysy odsoudil v nepřítomnosti.
Proč právě zvířata?
Ačkoliv o existenci soudů se zvířaty nejsou pochybnosti, badatelé se v diskusích neshodují na jejich smyslu. Procesy s domácími a hospodářskými zvířaty pravděpodobně sloužily jako odstrašení pro nepozorné rodiče či chůvy, aby nenechávali své ratolesti bez dozoru, a incidenty zabití dětí se tak neopakovaly. Podle jiného výkladu, který bere v úvahu silný vliv církve na středověké a raně novověké soudnictví v Evropě, nabývaly popravy zvířat podobu určitých představení. Ta měla diváky utvrdit v tom, že světská i božská spravedlnost je vykonána na každém zločinci. Našlo se mnoho učenců i právníků, kteří se proti souzení zvířecích tvorů aktivně vymezovali. Teolog Tomáš Akvinský (asi 1225–1274) například tvrdil, že „zvířata nemohou být subjekty práva, protože nemohou rozumět slovům ani rozumně uvažovat“.
Otázka práv zvířat zůstává otevřená dodnes. V roce 2014 proletěla světem zpráva o zamítnutí žaloby organizace Nonhuman Rights Project soudem v New Yorku. Její zástupci se snažili prosadit svobodu pro šimpanze. Poněvadž je tento primát tolik podobný lidem, argumentovali, že by měl disponovat stejnými právy. Soud se však v rozsudku odkázal na to, že by v tomto případě musel mít i stejné povinnosti a řídit se lidskými zákony, čehož evidentně není schopen.
