Jeden z prvních sovětských proudových letounů konstrukčně vycházel z pístového předchůdce Jak-3. Velkého úpěchu se ale nedočkal
První experimentální proudový letoun z dílny Alexandra Sergejeviče Jakovleva nebyl původní konstrukcí, ale využil osvědčeného draku vrtulového stroje Jak-3A, na který Sověti namontovali německý proudový motor Jumo 004. V říjnu 1945 byl první prototyp připraven k pozemním testům a 24. dubna 1946 poprvé vzlétl. Jelikož se jednalo o klasický vrtulový stroj včetně řízení a vybavení, pilotům netrvalo zaškolení dlouho.
Jak-15
Stálý zdroj potíží představoval podvozek s ostruhovým kolečkem a motor s životností okolo pouhých 20 hodin. Palivové nádrže umožňovaly asi 20–25 minut letu, což bylo pro stíhačku nedostatečné. U Jak-15 sice probíhala sériová výroba, ale stroj sloužil pouze k výcviku pilotů a k bojovým jednotkám se nedostal. Celkem do roku 1948 vzniklo 280 letounů.
Konstruktéři se snažili odstranit nedostatky v konstrukci Jak-15, ovšem úpravy byly tak rozsáhlé, že v roce 1947 vznikl téměř nový letoun, který dostal označení Jak-17. Stíhačka měla zcela nová křídla a příďový podvozek, ale letové výkony se oproti Jak-15 nijak nezlepšily. Větší úspěch zaznamenala dvoumístná verze Jak-17UTI, sloužící k výcviku pilotů.
Výroba sice začala v roce 1948, ale Jak-17 se nemohl svými výkony rovnat MiG-9. Proto sloužil pouze k výcviku osádek na vylepšené stroje Jak-23, které už měly parametry umožňující operační nasazení. Do roku 1950 bylo postaveno 430 kusů a jejich kariéra byla velmi krátká, protože začátkem 50. let přišly do výzbroje letouny MiG-15 s nesrovnatelně vyšší bojovou hodnotou.
Válka REVUE SPECIÁL Proudová letadla
VesmírPodle bulharských matematiků je chování Sluneční soustavy je velice stabilní. Jsou proto přesvědčeni, že náš planetární systém vydrží nejméně 100 tisíc let. (ilustrace: NASA, CC BY-SA 4.0)
VálkaSověti nasadili tanky T-54 (na snímku) a T-55 také během okupace Československa v srpnu 1968. (foto: Wikimedia Commons, František Dostál, CC BY-SA 4.0)