Jak daleko od Země se dnes nachází nejvzdálenější kosmická sonda?

23.03.2017 - redakce 100+1

Voyager 2 -<p>Dvojka urazila také úctyhodnou vzdálenost - aktuálně ji od Země dělí přes 114 AU, tedy zhruba 17 miliard kilometrů!</p>
Voyager 2 -

Dvojka urazila také úctyhodnou vzdálenost - aktuálně ji od Země dělí přes 114 AU, tedy zhruba 17 miliard kilometrů!


Reklama

Tento primát patří americkému Voyageru 1: Aktuálně jej od rodné planety dělí více než 137 astronomických jednotek, přičemž 1 AU odpovídá vzdálenosti Země–Slunce, tj. zhruba 150 milionům kilometrů. Jde zároveň o jeden z nejdéle fungujících automatů, protože pracuje již téměř čtyřicet let – od startu v září 1977.

O takovém výkonu se přitom jeho tvůrcům ani nesnilo. V srpnu a v září 1977 byla vypuštěna dvojice sond Voyager 1 a 2: Obě měly zkoumat Jupiter a Saturn, dvojka však měla studium druhé z planet trochu „ošidit“, aby mohla v lednu 1986 dorazit k Uranu a v srpnu 1989 k Neptunu. Jenže podle hesla „lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“ většina vědců preferovala průzkum Jupitera a Saturnu – odborníci zkrátka nevěřili, že by mohly sondy fungovat tak dlouho.

Dnes se předpokládá, že pokud nedojde k nějaké mimořádné situaci, měli bychom signály z Voyagerů přijímat zhruba do roku 2025. Mezi lety 2025 a 2030 (tedy půl století po startu!) totiž poklesne výkon palubního radioizotopového generátoru natolik, že nebude stačit k provozu žádného přístroje – ani vysílačky.

  • Zdroj textu:

    NASA

  • Zdroj fotografií: NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907