Jak obelstít štěstěnu? Hra v kostky baví už více než dva tisíce let

29.12.2019 - Radomír Dohnal

Hry s kostkami dávají velký prostor náhodě a štěstí. A přesto lidé už přes dva tisíce let ochotně pokoušejí osud. Jak ukazuje výzkum, na férovou hru myslí design kostek teprve chvíli


Reklama

Viděno optikou našich dávných předků vůbec nezáleželo na tom, jestli hrajete s kostkami vyrobenými ze slonoviny, kostí, mramoru, dřeva nebo pálené hlíny. O tom, co padne, totiž rozhoduje štěstěna a vůle bohů. Že jsou kostky nevyvážené, odřené, nebo nedodržují přesný tvar kvádru? To vše ke hře patří. A na tom samozřejmě falešní hráči a šejdíři staví svůj úspěch. Je totiž těžké prokázat jim úmyslný podvod.

Dokud každá strana kostky nese odlišné číslo, je technicky vše v naprostém pořádku. Že to není fér? To je pojem, o kterém hazardující Římané nebo kupčíci ve středověkých krčmách nemají ponětí. Možná proto Jelmer Eerkens, profesor antropologie z Kalifornské univerzity v Davisu, podrobil fenomén hracích kostek důsledné analýze

Což prý nebylo zrovna snadné. „V archeologických nálezech se objevují spíše jako jednotlivé artefakty, často ztracené mezi odpadky domácností, nebo v kapsách pohřbených osob. Archeologové se navíc dosud spokojovali s tím, že se soustředili na samotný fakt nálezu hracích kostek, případně na materiál, z jakého byly vyrobeny. Nikdo se ale zatím nepodíval na to, co vlastně kostky nesou na svých stěnách.“

Eerkens prozkoumal 110 pečlivě datovaných kostek z různých lokalit i historických údobí. A výsledek? Za poslední dva tisíce let urazily dlouhou cestu k tomu, aby se staly „férovější“. Teprve v období renesance se totiž pod vlivem tehdejších učenců začalo měnit rozložení čísel na kostce.

Kostky jsou vrženy

Můžou za to vlastně Blaise Pascal, francouzský matematik a filosof a jeho kolega Pierre de Fermat. Oba renesanční géniové se totiž pustili do výpočtů pravděpodobnosti. A zjistili, že nenáhodné rozmístění čísel na hracích kostkách vede k předpověditelným výsledkům. O tom, co padne při hře, tedy nerozhoduje Bůh nebo štěstěna, ale prostá a přesná pravděpodobnost. Své závěry přitom často konzultovali s hráči kostek, včetně těch, kteří se živili podvodnou hrou. Jim tahle matematická hádanka byla zřejmá už delší dobu. A na základě „objevu“ matematiků se sami hráči začali shánět po kostkách, kde sestava čísel zvyšovala podíl náhody a snižovala riziko podvodné manipulace. Jak tedy vypadaly kostky dříve? 

TIP: Je libo partičku latrunculi? Tajemství pravidel hry, kterou se bavili staří Římané

Pokud ponecháme stranou rozmanitý materiál a tvar, který často neodpovídal ideální krychli, dočkali bychom se překvapení. Za časů starého Říma totiž bylo zvykem číslovat kostky zcela náhodně. Pozice jednotlivých cifer nebyla dána. Za hlubokého středověku (kolem roku 1100) se pak čísla na kostce řadí do „primů“. Jednička je naproti dvojce, trojka naproti čtverce. Mimochodem, tento model číslování se do Evropy dostal z Egypta. Teprve kolem roku 1450 se začínají objevovat první kostky řazené podle „sedmiček“, tedy tak, aby součet protilehlých stran dal číslo 7 (šestka naproti jedničce, dvojka naproti pětce).

„Je to zvláštní, jak taková obyčejná věc jako hrací kostka může odrážet měnící se pohled lidí na víru a svět okolo,“ říká Eerkens. „Velká popularita ´standardních a férových´ sedmičkových kostek je totiž příkladem toho, jak hráči začali chápat, že jejich hru neřídí osud či Bůh, ale matematická pravděpodobnost.“

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Krom případu Kathleen Grundyové vyšetřovala policie také úmrtí 27 dalších pacientů Harolda Shipmana, z nichž někteří také „změnili“ závěť v lékařův prospěch.

Zajímavosti

Dron Zephyr S při letních testech

Věda

Azincourt: Nedisciplinovaní rytíři

Psal se rok 1415 a schylovalo se k jedné z nejdůležitějších bitev stoleté války, ke které mělo dojít u severofrancouzského Azincourtu. Anglické vojsko se tehdy vylodilo na pobřeží a čekalo na rozhodný boj. Odhadem 6 000 až 9 000 vojáků zápolilo s vyčerpáním, zato Francouzi šli do boje se vší vervou. Byla to obrovská armáda, která prý mohla čítat až 36 000 mužů. K vidění zde byla krásná brnění. Silní koně. Jedno jim ale chybělo. Disciplína.

Když boj začal, dostávali se francouzští jezdci jen těžko k nepříteli. Urozencům navíc šlo spíše o ukázku osobní statečnosti a kopyta těžkých koní se navíc nořila hluboko do bláta, které vytvořily deště z předcházející noci. Angličané měli nádavkem jednu obrovskou výhodu, a totiž dlouhé luky, i když jejich role asi nebyla tak dominantní, jak se kdysi tvrdilo. Rozhodně však dokázaly vystřelit stovky vraždících nástrojů za minutu a francouzská převaha se proto rychle zmenšovala. Země galského kohouta nakonec utržila drtivou porážku a přišla o výkvět svého rytířstva. Zatímco na anglické straně prý padlo 15 rytířů, Francouzi jich ztratili kolem 5 000. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie

Dostane-li se planetka do Kirkwoodovy mezery, vytlačí ji odtud působení gravitační síly Jupitera.

Vesmír
Revue

Puklinový kaňon nazvaný Subway (podzemka) patří k nejvyhlášenějším místům Národního parku Zion.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907