Jak probíhá koloběh metanu na Titanu?
Mise Cassini s výsadkovým pouzdrem Huygens prozkoumala atmosféru a povrch Saturnova měsíce Titanu, kde dominuje kapalný metan a etan, vytvářející aktivní cykly a přírodní struktury nepodobné žádnému jinému tělesu ve Sluneční soustavě.
Téměř přesně před dvaceti lety se do neprůhledné atmosféry Saturnova měsíce Titanu zanořilo výsadkové pouzdro Huygens, které k cíli dopravila sonda Cassini. Fungovalo podle návrhových specifikací a přistálo na povrchu podivného světa. Následně spolu s rádiovými pozorováními z mateřského automatu odhalilo, že Titan představuje druhé známé těleso ve Sluneční soustavě, kde se odehrává hydrologický cyklus – ačkoliv jde o nesprávné označení, neboť tam mezi skupenstvími nekoluje voda, nýbrž uhlovodíky.
Na Titanu panují teploty kolem –180 °C, což při tlaku 1,5 zemské atmosféry umožňuje výskyt kapalného metanu. Prvek na povrchu vytváří jezera a moře, načež se vypařuje zpět do atmosféry a formuje mraky, ze kterých při podchlazení prší. Z dopadlých kapek vznikají strukturované metanoteče, tedy metanové stružky, potoky a řeky, jež ústí zpátky do jezer a moří. Doplňkovou roli v popsaném cyklu hraje i druhý nejlehčí uhlovodík, etan. Koloběh uhlovodíků na Titanu tak v mnohém připomíná velký hydrologický cyklus na Zemi.
I na Saturnově souputníkovi se přitom vyskytuje voda: Ve formě krystalického ledu tvrdšího než skála představuje hlavní složku povrchových „hornin“, po kterých metanové řeky tečou a jejichž sníženiny jsou vyplněny metanovými jezery a moři.
