Jak se žilo katům, malomocným a nevěstkám ve středověkých městech?

14.02.2018 - Martin Musílek

Dnes již neplatí tvrzení, že středověk znal rozdělení společnosti pouze na „trojí lid”: světské pány, kněze a obecný či venkovský lid. Nejnižší patro společenského žebříčku velmi záhy zaujali ti, kteří byli z různých důvodů považováni za zahálčivé, nakažené nebo bezectné

<p>Ve městech vedle sebe žily různé skupiny obyvatel, mezi kterými byli také zločinci, tuláci nebo provozovatelé nečistých řemesel</p>

Ve městech vedle sebe žily různé skupiny obyvatel, mezi kterými byli také zločinci, tuláci nebo provozovatelé nečistých řemesel


Reklama

Obecně se jednalo o lidi nezakotvené majetkem na jednom místě, bez stálého bydliště nebo přesně vymezených pracovních povinností, jako byli tuláci, žebráci ale i námezdní pracovníci, chudina, nevěstky a potulní umělci všeho druhu. Ne všichni byli sami strůjci svého osudu. Zatímco někteří si dobrovolně zvolili cestu společenských vyvrhelů, jiní se do obtížné životní situace mohli dostat bez vlastního zavinění.

Městská chudina a zločinci

Městská chudina tvořila poměrně početnou skupinu obyvatel středověkých měst. Životní úroveň různých nádeníků, čeledě, sluhů, tuláků a žebráků nebyla vysoká. Jejich mzda většinou stačila pouze na pokrytí základních životních potřeb, tedy k nákupu potravin a nuzného ošacení. Jakýkoliv luxus v odívání nebo ve stravě, například konzumování masa, koření nebo vína, byl vyloučen. 

Česká a moravská středověká města byla plná i dalších společenských vyděděnců – žebráků. Ne vždy byl boháč ochoten poskytnout almužnu, zejména v případě, měl-li obavu, že se jedná o falešného nebo pyšného žebráka. Z měst byli vypovídáni především cizí žebráci, jimž se podsouvalo vše nemorální, zlé či zakázané. Přestože nemůžeme přesněji odhadnout počet nuzáků, kteří obcházeli měšťanské domy nebo seděli s prosíkem u městských bran, je jisté, že byli nerozlučnou součástí středověké každodennosti.

TIP: Potřební, přesto opovrhování: Krvavá historie katovského řemesla

K hospodským rvačkám nebo i vraždám docházelo často v městských krčmách. V tavernách se scházeli drobní lupiči s překupníky kradeného zboží, mezi které někdy patřili samotní hostinští. V Praze byl již ve 14. století zaveden dohled nad cizími příchozími do města. Hospodský nesměl ubytovat žádného „neřádného” hosta, a pokud měl o jeho mravní počestnosti pochybnost, musel jej nahlásit. V opačném případě dostal pokutu, ať byl takový host zajat, nebo utekl. 

Nevěstky a kati

Prázdné ženky, mandeleny, báryně, harapanny či prostě jen kurvy, jak se ve středověku nejčastěji nazývaly vykonavatelky nejstaršího řemesla, se nacházely snad v každém větším městě, ale poměrně často i na venkově. Podle takzvaných Soběslavských práv z 15. století se nevěstkám předepisovalo nosit šlojíře se žlutými okraji, aby byly jasně odlišitelné od počestných žen.

Někdy však městská rada nebrala prostituci jako nutné zlo, ale spíš jako zdroj příjmů. Například v roce 1353 brněnští konšelé vydali pro místní nevěstince zvláštní řád, podle kterého poplatky pravidelně plynoucí z veřejných domů směřovaly do městské kasy. Nevěstince, jež byly také označovány „chalupy stydké“ nebo „domy kurevské“, se podobně jako krčmy stávaly útočištěm ostatních lidí na okraji: žebráků, zlodějů a jiných zločinců.

Nelehké postavení na okraji většinové společnosti se nevyhýbalo ani dalšímu v dobovém vnímání nečistému řemeslu, kterému se věnoval mistr ostrého meče neboli kat. Jeho hlavním úkolem bylo vykonávat popravy lidí odsouzených k trestu smrti, ale také mučit odsouzené nebo právem útrpným vymáhat přiznání při výsleších obžalovaných. 

Přestože popravčí mistři tvořili nezbytnou součást měšťanské společnosti, nikdy nebyli přijati mezi plnoprávné měšťany a často byli různě omezováni. V hostincích a v kostele měli v lavicích vyhrazené místo, umístěné stranou od ostatních, často museli chodit oblečeni v černé barvě, někde stačilo jen viditelné označení. Do města směli popravčí vstupovat pouze jim vyhrazenou fortnou – katovskou brankou. Ve městech většinou obývali domy v okrajových částech, pokud možno co nejdále od domů počestných občanů. 

Oboustranná užitečnost

Ke skupinám, které byly středověkou společností pronásledovány nebo se pohybovaly na jejím okraji, patřili i potulní studenti, malomocní nebo jinak psychicky či tělesně postižení, lazebníci, pištci, hudebníci a kejklíři, kacíři, čarodějnice či různí mágové, ale také Židé a Cikáni. Ani ve středověku však nebylo nemožné zlepšit své společenské postavení a schopným jednotlivcům se v některých případech otvírala cesta jak k materiálnímu, tak společenskému vzestupu.

TIP: Jaké bylo nejvznešenější řemeslo v historii? Odpověď vás možná překvapí

Lidé na okraji byli velmi závislí na většinové společnosti, ta však na druhou stranu mnohé z nich také potřebovala. Například poskytnutí almužny chudému bylo spojováno se spásou vlastní duše, nevěstky sloužily k ochraně počestných žen nebo k poskytnutí rozkoše svobodným mužům. Židé pak v rámci středověké společnosti umožňovali získat finanční hotovost, a v našich zemích tak suplovali úlohu severoitalských bankovních domů a zastaváren.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: RhysGriffiths | DeviantArt

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ve výřezu zubní protéza George Washingtona – není divu, že s tímto monstrem v ústech nerad mluvil na veřejnosti.

Historie
Zajímavosti

Bez vody ani ránu

Kapybary (Hydrochoerus hydrochaeris) patří mezi savce žijící (podobně jako například hroši) částečně vodním životem. Proto je můžete vidět především v regionech, kde je snadný přístup k vodě: jejich oblíbeným místem jsou zatopené lučiny, okraje močálů a nížinné lesy, kde je dobrá pastva a po celý rok dostatek vláhy. Daří se jim u vodních nádrží a v okolí řek.

Vyskytují se ovšem i v suchých lesích, křovinatých podrostech a na loukách. Jsou pěstovány na farmách nejen ve své domovině a uprchlíci z těchto chovů se zabydlují v oblastech bohatých na vodu po celém světě. Například na Floridě jsou volně se pohybující kapybary běžně vídány a roku 2011 byla kapybara viděna v Kalifornii.

Často zůstávají skryty ve vodě, přičemž nad hladinu jim čouhají jen nozdry a oči. Pod vodu se dokážou ponořit i úplně a vydrží bez nadechnutí až pět minut. Přední nohy kapybar jsou o něco kratší než zadní a mezi prsty mají tato zvířata menší plovací blánu. Tato danost společně s umístěním očí, nozder a uší ve vrchní části hlavy je předurčuje k bezproblémovému přebývání ve vodě.

Příroda

Příčina vzniku obřích Fermiho bublin zatím zůstává nejasná.

Vesmír

Samantha Wrightová se svou dcerou Sofií a aplikací CamAPS FX, která monitoruje její cukrovku.

Věda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907