Jak voní vesmír? Podle astronautů spíš nepříjemně páchne

27.09.2018 - Kateřina Helán Vašků

Kdyby mohl člověk pobývat v kosmu bez skafandru, cítil by nějakou specifickou vůni?


Reklama

Podle astronautů kosmický prostor ve skutečnosti nevoní, ale spíš páchne: jako spálený steak, horký kov nebo výpary při svařování. Při práci ve volném vesmíru zůstávají členové posádky samozřejmě ve skafandrech, takže cítí pouze materiály, z nichž byly skafandry vyrobeny. Když se však vrátí na stanici a kosmický oblek svléknou, ucítí silný a výrazný zápach vesmíru, kterým nasáklo vše – skafandr, helma, rukavice i nářadí. 

„Je to něco, co jsem v životě necítil, ale nikdy na to nezapomenu,“ líčí Kevin Ford, jenž na oběžné dráze pobýval v roce 2009. Don Pettit, který se vesmírné mise zúčastnil roku 2003, pak odér popsal následovně: „Nejlépe to mohu vyjádřit jako poměrně příjemný sladký kovový pocit, který mi připomněl, jak jsem coby student v létě mnoho hodin svařoval.“

TIP: Žádné vesmírné ticho! Poslechněte si jak zní Uran, Saturn a další planety

Podle chemika z NASA Stevena Pearce může specifický zápach vznikat z vysokoenergetických vibrací iontů. Jeho kolega Louis Allamandola vidí příčinu v polycyklických aromatických uhlovodících, které představují mimo jiné vedlejší produkt spalování. Podle něj se „tyto molekuly vyskytují v celém vesmíru a navždy se vznášejí kolem“nacházejí se v kometách, meteoritech i kosmickém prachu. Předpokládá se, že mohly stát i u zrodu dnešního pozemského života, a nepřekvapí proto, že je můžeme detekovat například v uhlí, oleji, či dokonce v potravinách. 

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907