Jazykovědma prozrazuje: Kde se v češtině vzal tringelt, tuzér a dýško?

Dáváte v restauracích spropitné? Nebo dáváte přednost tringeltu, tuzéru či dýšku?

20.08.2023 - Markéta Gregorová



Za dobrou službu náleží spropitné neboli tringelt. Pokud jste se někdy nad prvním uvedeným pojmem zamysleli, jistě jste správně odhalili jeho původ: Jedná se doslova o peníze na propití. Coby ekvivalent používáme v češtině také německou výpůjčku „tringelt“ – má totiž stejnou stavbu jako „spropitné“, neboť jde o složeninu výrazů „trinken“ čili „pít“„Geld“ neboli „peníze“.

dýškem je situace o něco složitější, tedy alespoň jazykově. Do češtiny se dostalo prostřednictvím francouzské fráze „à discrétion“, kterou lze přeložit „dle libosti“. V době módy francouzského dvora takto odpovídal poslíček na otázku zákazníka, kolik je za službu dlužen. Uvedenou replikou, počeštěnou nejdřív do podoby „diškrece“ a poté „dýško“, se mínilo, že má zákazník nabídnout drobnou odměnu podle libosti čili vlastní úvahy.

TIP: Jazykovědma prozrazuje: Kde se vzalo označení slečna?

Vedle tringeltu a dýška se v češtině objevuje i hovorový výraz tuzér. Cesta tuzéru byla ještě spletitější než v případě dýška. Slovo tuzér má svůj původ v latinském dulcis (sladký, lahodný) a dulcor (sladkost) a do češtiny se dostalo přes francouzštinu a němčinu (douceur, resp. Douceur). Naši předkové si pak ve výslovnosti (dusér) obměnili znělost souhlásek, a tuzér byl na světě.

Zákoutí jazyka objevuje Markéta Gregorová twitter.com/jazykovedma.


Další články v sekci