Jedovatá „oka vran“: Jedny z nejznámějších jedovatých bylin v Česku

23.09.2017 - Pavel Sekerka, botanik

S vraním okem se již tradičně setkávají žáci v hodinách prvouky i přírodopisu, protože jde o jednu z našich nejznámějších jedovatých rostlin. Málokdo ho však viděl ve volné přírodě a exotická vraní oka jsou u nás prakticky neznámá

Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) -<p>Jeho listy jsou okrouhlé nebo opakvejčité, květ čtyřčetný. Semeník má čtyři dutiny se semeny, plod je dužnatý černomodrý a nepraská</p>
Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) -

Jeho listy jsou okrouhlé nebo opakvejčité, květ čtyřčetný. Semeník má čtyři dutiny se semeny, plod je dužnatý černomodrý a nepraská


Reklama

Vraní oka jsou relativně malý rod, popsáno bylo 24 druhů rozšířených především v subtropické jihovýchodní Asii. Latinské jméno Paris není odvozeno od řeckého hrdiny, ale od latinského par – stejný, což poukazuje na pravidelnost v počtu listů a jednotlivých květních částí. Tyto rostliny jsou příbuzné trojčetkám.

TIP: Vodní rostlina viktorie královská aneb Prchavá krása vodní královny

Jednotlivé druhy vraních ok jsou vysoké od 10 cm do 1,5 m. Listy (u kvetoucích rostlin listeny) bývají v přeslenu po čtyřech, u některých druhů jich může být i více než dvacet. Jediný květ je posazen na dlouhé přímé stopce. U některých druhů je nenápadný podobně jako u našeho vraního oka čtyřlistého, ale některá exotická vraní oka mají květy velké a zajímavě zbarvené.

Plodem je obvykle černá zdužnatělá tobolka připomínající bobuli. Ta u některých druhů praská, otvírá se a na povrchu se objevují červená semena s dužnatým přívěskem. Chuť plodů je víceméně odporná a rostlina také nepříjemně zapáchá. Díky tomu jsou otravy vzácné, protože rostlinám se vyhýbají i zvířata na pastvě.

V případě, že k otravě dojde, pociťuje postižený celkovou slabost, zvrací, má průjem a bolesti hlavy. Intoxikace je provázená nápadným zúžením zorniček. Toxiny působí i na srdce, ale protože se špatně vstřebávají, projevují se srdeční potíže jen vzácně.

Vraní oko mnoholisté (Paris polyphylla)

Velice různorodý druh s více než deseti značně rozdílnými varietami, které se liší počtem listenů a jejich šíří. Rostlina má rozsáhlé užití v lidovém léčitelství. Její oddenky působí analgeticky – proti horečce a uklidňují křeče. Jsou omamné a používají se i jako podpůrný prostředek při léčbě japonské encefalitidy, proti cizopasným červům, a také jako protijed při uštknutí jedovatými hady. Významný je antibakteriální účinek při léčbě dysenterie, tyfu, paratyfu a záškrtu. Účinné látky se nasazují i proti zlatému stafylokokovi, hemolytickým streptokokům a meningokokům. 

Velikost: až 1 m
Počet listenů: 5–22
Rozšíření: Čína, Indie, Nepál, Bhútán, Thajsko, Vietnam, Laos
Ekologie: bambusové lesy, křovinaté svahy, břehy potoků; roste v horách až do výšky 3 500 m

Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia)

Náš domácí, obecně známý druh. V malých dávkách se tento druh používal v lidové medicíně při léčbě zánětu průdušek, kašle, revmatických potížích, bolesti hlavy a neuralgii. Plody sloužily i jako afrodiziakum a tinktura z čerstvých rostlin jako protijed při otravě arsenem a rtutí. Mastí z listů se potíraly rány, kožní nádory a záněty; šťáva z bobulí pomáhala při léčbě očních zánětů.

Vraní oko sloužilo i jako barvířská rostlina. Z bobulí se získávalo červené barvivo, žluté barvivo se vyrábělo z listů. 

Velikost: až 30 cm
Počet listenů na stonku: 4
Rozšíření: Evropa, Kavkaz, Sibiř po Altaj,
Ekologie: humózní vlhčí listnaté lesy, bučiny, olšiny, horské louky

Vraní oko přeslenité (Paris verticillata)

Středně velké vraní oko. Listeny bývají široce kopinaté až opakvejčité. Listů mívá rostlina obvykle šest, květy jsou často pouze čtyřčetné.

Velikost: až 60 cm
Počet listenů: 6–8
Rozšíření: Kavkaz, Sibiř, Japonsko, Korea, Mongolsko, severní Čína
Ekologie: stinné lesy, na jihu areálu stoupá až do výšky 3 600 m

Reklama

  • Zdroj textu:

    Příroda 10/2011

  • Zdroj fotografií: David Vojtuš

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Knihovna v egyptské Alexandrii hořela hned několikrát.

Historie

Koláž zachycuje průběh úplného zatmění Slunce (zleva doprava). Uprostřed je patrná i tvář Měsíce, díky jevu nazývanému „popelavý svit“, zatímco zakrytý disk hvězdy obklopuje paprskovitá koróna. Na začátku a na konci úkazu jsou vidět oslnivé kapičky slunečního světla a také narůžovělá obálka stálice, tzv. chromosféra.

Vesmír
Zajímavosti

K většině katapultáží dochází nízko u země, nebo přímo po nechtěném kontaktu s ní (nehoda  britského harrieru v Afghánistánu, 2009).

Válka

Zničení slovanské svatyně na Rujáně roku 1168 na plátně Lauritse Tuxena z druhé poloviny 19. století. Povalení Svantovítovy sochy přihlíží dánský král Valdemar a roskildský biskup Absalon.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907