Jeskyně Cueva de los Verdes: Vulkanická skrýš před piráty

07.09.2020 - Marek Telička

Jméno jeskyně Cueva de los Verdes na ostrově Lanzarote by se dalo volně přeložit jako Zelená jeskyně, ale ve skutečnosti je prý název odkazem na rodinu Verdes (Zelení), která v minulosti považovala podzemní prostory za součást svého majetku. Impozantní sluj se tedy vlastně jmenuje Jeskyně Zelených.

<p>Jeskyně Cueva de los Verdes nasvícená barevnými světly. V přirozeném světle by měly stěny jen lehce zelený nádech.</p>

Jeskyně Cueva de los Verdes nasvícená barevnými světly. V přirozeném světle by měly stěny jen lehce zelený nádech.


Reklama

V dřívějších dobách měla Cueva de los Verdes sloužit jako úkryt při nájezdech pirátů a lovců otroků a není vyloučeno, že právě „rodina Zelených“ ji využívala jako dokonalou skrýš v těchto nebezpečných obdobích. Dnes už však jeskyně není soukromým majetkem, ale součástí chráněné oblasti Monumento Natural del Malpaís de La Corona.

Jeskyně vznikla před zhruba 3 000 let při výronu lávy z místního vulkánu Monte Corona. Lávový tok valící se k moři postupně vychládal a nejrychleji ztrácel teplotu na povrchu. Zformovala se tak krusta dnes tvořící strop jeskyně, zatímco horká láva pod ní stále ještě odtékala k moři. 

TIP: V tunelech vody a času: Na návštěvě v největší zatopené jeskyni světa

Na zhruba 20 místech tohoto neobyčejného tunelu se strop propadl a vznikla kaverna, které se ve španělštině říká jameo. Jedno z takových míst dnes tvoří vstup do jeskyně, v níž jsou téměř dva kilometry zpřístupněny veřejnosti. Z celkem sedmikilometrové délky se šest kilometrů nachází nad hladinou moře a více než kilometr pokračuje pod hladinou.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vesmír

Gotthard Heinrici (vpravo) se těšil respektu ze strany spolubojovníků i Spojenců a platil za mistra defenzivy.

Válka
Věda

Potápěč, který žraloky býčí krmí, je vybaven nejen zkušenostmi, ale rovněž drátěnou košilí. (foto: Shutterstock) 

Příroda

Richard III. (1452–1485) měl drobnější skoro ženskou postavu a pohlednou tvář.

Historie

Dopadnout na polštář 

airbagy pro chodce
kdy: 2012 | omezení: pouze nižší rychlost

Airbagy se staly běžnou formou ochrany řidičů i spolujezdců, a řada automobilek se proto zamýšlela, zda by nemohly mírnit také náraz nešťastně zasaženého chodce. Během kolize se měly airbagy na kapotě nafouknout a pokrýt plochu střetu. Ačkoliv je myšlenka na první pohled nosná a snadno realizovatelná, nakonec se neujala. Vnější airbagy byly totiž účinné jen při nižších rychlostech, a pouze pokud nešťastník dopadl přímo na ně. Daleko efektivnější se ukázaly změny v umístění motoru a mřížky chladiče, které pomohly lépe usměrnit případný náraz. (foto: Profimedia)

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907