Ježíš z toastu, obličej z Marsu: Švindl jménem pareidolie

22.11.2016 - Kateřina Vašků

Pod složitě znějícím pojmem „pareidolie“ se skrývá psychologický jev, při němž si nejrůznější (nejen) vizuální vjemy dotváříme pomocí fantazie. I na těch nejneobvyklejších místech pak dokážeme vidět lidské obličeje, zvířata či třeba tvář Ježíše

<h3>Vzepětí nebeského Pegase</h3><p>Pozorování plujících mraků patří k oblíbeným kratochvílím, jež si spojujeme s odpočinkem a nicneděláním. Náš mozek ovšem nelení ani tehdy a do nadýchaných mračen dokáže promítnout nejednoho živého tvora: například na oblak, který by se více podobal koni, bychom asi čekali dlouho.</p>

Vzepětí nebeského Pegase

Pozorování plujících mraků patří k oblíbeným kratochvílím, jež si spojujeme s odpočinkem a nicneděláním. Náš mozek ovšem nelení ani tehdy a do nadýchaných mračen dokáže promítnout nejednoho živého tvora: například na oblak, který by se více podobal koni, bychom asi čekali dlouho.

<h3>Zamračený král skal</h3><p>Muž s orlím nosem hledící do krajiny vypadá, jako by jej někdo vytesal do skály záměrně. Útvaru se přezdívá Apačova hlava a najdete jej na souostroví Hébihens u severozápadního pobřeží Francie.</p>

Zamračený král skal

Muž s orlím nosem hledící do krajiny vypadá, jako by jej někdo vytesal do skály záměrně. Útvaru se přezdívá Apačova hlava a najdete jej na souostroví Hébihens u severozápadního pobřeží Francie.

<h3>Nesmrtelný slon</h3><p>Laoská jeskyně Tham Sang – tedy Sloní jeskyně – dostala jméno po tamním stalagmitu, v němž je těžké nevidět povědomé tvary zmíněného tlustokožce. Místní považují kavernu za posvátnou, protože uvnitř našli i několik „stop Buddhy“.</p>

Nesmrtelný slon

Laoská jeskyně Tham Sang – tedy Sloní jeskyně – dostala jméno po tamním stalagmitu, v němž je těžké nevidět povědomé tvary zmíněného tlustokožce. Místní považují kavernu za posvátnou, protože uvnitř našli i několik „stop Buddhy“.

<h3>Tvář na Marsu</h3><p>Dnes již notoricky známý snímek s „tváří Marťana“ poskytl záhadologům důkaz o mimozemských civilizacích už roku 1976, kdy jej na povrchu Marsu zachytila sonda Viking. Při bližším pohledu se však jasně ukazuje, že se jedná o pouhou hru stínů a lidské fantazie.</p>

Tvář na Marsu

Dnes již notoricky známý snímek s „tváří Marťana“ poskytl záhadologům důkaz o mimozemských civilizacích už roku 1976, kdy jej na povrchu Marsu zachytila sonda Viking. Při bližším pohledu se však jasně ukazuje, že se jedná o pouhou hru stínů a lidské fantazie.

<h3>Ježíš z topinkovače</h3><p>Zda vidíme ve svém ranním toastu obraz Ježíše, Panny Marie či jiné náboženské symboly, souvisí podle vědců s naší osobností víc, než si myslíme. Víra totiž do značné míry pomáhá interpretovat okolní svět, a nepřekvapí tedy, že se silně projevuje i na poli pareidolie.</p>

Ježíš z topinkovače

Zda vidíme ve svém ranním toastu obraz Ježíše, Panny Marie či jiné náboženské symboly, souvisí podle vědců s naší osobností víc, než si myslíme. Víra totiž do značné míry pomáhá interpretovat okolní svět, a nepřekvapí tedy, že se silně projevuje i na poli pareidolie.

<h3>Papriková strašidla</h3><p>Za „falešné vidění“ zřejmě vděčíme oblasti zvané gyrus fusiformis, tedy párovému mozkovému závitu v oblasti spánkového laloku. A zatímco levý gyrus rozezná, do jaké míry se obrázek podobá lidské tváři, jeho „kolega“ v pravé části mozku rychle vyhodnotí, zda se skutečně jedná o obličej, případně o který.</p>

Papriková strašidla

Za „falešné vidění“ zřejmě vděčíme oblasti zvané gyrus fusiformis, tedy párovému mozkovému závitu v oblasti spánkového laloku. A zatímco levý gyrus rozezná, do jaké míry se obrázek podobá lidské tváři, jeho „kolega“ v pravé části mozku rychle vyhodnotí, zda se skutečně jedná o obličej, případně o který.

<h3>Sova zakletá v kmeni</h3><p>Vedle lidských tváří patří k nejčastějším „falešným“ objektům zvířata – třeba sova. Mimochodem, projevy pareidolie nemusíme hledat pouze ve vizuálních vjemech, ale často také v těch sluchových. A právě v řeči zvířat pak mnohdy „slyšíme“ nejrůznější citoslovce, či dokonce slova s konkrétními významy.</p>

Sova zakletá v kmeni

Vedle lidských tváří patří k nejčastějším „falešným“ objektům zvířata – třeba sova. Mimochodem, projevy pareidolie nemusíme hledat pouze ve vizuálních vjemech, ale často také v těch sluchových. A právě v řeči zvířat pak mnohdy „slyšíme“ nejrůznější citoslovce, či dokonce slova s konkrétními významy.

<h3>Evoluční výhoda</h3><p>Na otázku, proč v podstatě všichni trpíme zmíněnou pareidolií, odpověděl už v roce 1995 badatel Carl Sagan. Považoval tento jev jednoduše za evoluční výhodu, neboť rozeznání lidského obličeje při špatné viditelnosti či z velké dálky může zajistit přežití. Zatím nevíme, zda jde o vrozenou, či získanou schopnost. Výzkumníci však zjistili, že na objekty připomínající obličej se fixují nejen novorozenci, ale i primáti.</p>

Evoluční výhoda

Na otázku, proč v podstatě všichni trpíme zmíněnou pareidolií, odpověděl už v roce 1995 badatel Carl Sagan. Považoval tento jev jednoduše za evoluční výhodu, neboť rozeznání lidského obličeje při špatné viditelnosti či z velké dálky může zajistit přežití. Zatím nevíme, zda jde o vrozenou, či získanou schopnost. Výzkumníci však zjistili, že na objekty připomínající obličej se fixují nejen novorozenci, ale i primáti.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Koalové na Klokaním ostrově nikdy neviděli člověka a záchrana ze spáleného lesa je pro ně velmi stresující.

Zajímavosti
Revue

Americké konopí na předpis má více THC, než je nutné, a nejspíš i více, než je zdrávo.

Věda
Vesmír

Život dobrovolců s sebou nesl nebezpečí komolení češtiny

Historie

Čarokrásní otakárci

V naší přírodě se můžete setkat se dvěma opravdovými klenoty: otakárkem fenyklovým a otakárkem ovocným. Je potěšitelné, že zatímco v nedávno minulých časech byl jejich výskyt velmi vzácný, v posledních letech se s nimi můžete setkat častěji. Přestože se v literatuře dočtete, že otakárek ovocný je v našich krajích vzácnější než fenyklový, moje osobní zkušenost to nepotvrzuje: ovocného vídám mnohonásobně častěji.

Otakárek fenyklový (Papilio machaon) připomíná krasavce z tropů. Od ovocného se liší kresbou na křídlech, sytější základní barvou (béžovou až žlutou), červenými oky a kratšími ostruhami. I tento motýl je skvělým letcem, oddávajícím se hilltoppingu. Je dvougenerační, v nejteplejších oblastech jižní Moravy až třígenerační. Dospělci létají od konce dubna do září. Housenky se živí na miříkovitých rostlinách – např. na mrkvi, kopru, kmínu, fenyklu, bedrníku atd.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907