Kariéra u dvora: Kdo dohlížel na služebnictvo a kdo staral o nákupy?

07.02.2020 - Jiří Kubeš

Raný novověk byl dobou panovnických dvorů, které nemůžeme chápat jako prosté domácnosti vladařů pevně usazené na jednom místě. Jednalo se totiž nejen o panovníkovu rodinu, ale i o společenství lidí, kteří jim různým způsobem sloužili a mezi nimiž se nacházeli i významní šlechtici


Reklama

Základy dvora rakouských Habsburků položil krátce po svém nástupu na český a uherský královský trůn Ferdinand I. V lednu 1527 vydal dvorský řád, kterým upravil strukturu svého služebnictva a navíc vytvořil zcela nové instituce, které mu měly umožnit lépe a centrálně spravovat vznikající soustátí.

V praxi Ferdinand I. rozdělil svůj dvůr – jak dokládá zejména inovovaný dvorský řád z roku 1537 – na čtyři části a každé postavil do čela významného dvořana. Podle hierarchie se jednalo o nejvyššího hofmistra, nejvyššího komorníka, nejvyššího maršálka a nejvyššího štolmistra.

Muž s největším vlivem

V čele dvora a domácnosti stál nejvyšší hofmistr (Obersthofmeister), který řídil veškeré služebnictvo v císařských rezidencích, dohlížel na chod dvora, odpovídal za jeho výdaje a od dob Ferdinanda I. navíc většinou předsedal tajné radě. Za Leopolda I. v druhé polovině 17. století přímo dohlížel na sloužící v kuchyni, ve sklepech, na osazenstvo kaple, dvorskou kapelu a více než dvousethlavou gardu. Dohromady mu tehdy bylo svěřeno asi 400 osob, ostatní členové dvora pak podléhali dozoru zbylých tří nejvyšších hodnostářů. Nejvyšší hofmistr pravidelně patřil mezi důvěrníky císaře, měl k němu neomezený přístup, a i když nedisponoval přímým přístupem k penězům, býval považován za nejvlivnějšího muže císařského dvora. 

Správce panovníkova soukromí

Druhým v hierarchii dvorských hodností byl nejvyšší komorník (Oberstkämmerer). Jeho štáb nikdy nepatřil mezi největší – na konci 17. století čítal na dvoře Leopolda I. „jen“ 70 osob. Bez nich se však panovník neobešel, protože se starali přímo o jeho osobu. Německé slovo „Kammer“ totiž znamenalo komoru, čili soukromé místnosti včetně ložnice. Nejvyšší komorník tedy kontroloval přístup do privátních místností a strážil jejich zařízení.

Podléhali mu všichni, kdo se starali o panovníkovo tělo, oblečení a nerušený spánek včetně jeho osobních sluhů (komorníků). Patřili sem garderobiéři, krejčí, švec a pradleny, lékaři, lékárníci a lazebníci, topiči, hlídači, ale třeba i trpaslíci nebo malíři. Komorníků bylo původně málo, avšak v 17. století se jejich počet razantně zvýšil až na několik stovek. Proto všichni najednou u dvora nepobývali a nejvyšší komorník určoval, kdo bude mít které dva týdny fyzicky službu. Komorníky se stávali mladí šlechtici, kteří tak měli možnost seznámit se s panovníkem a zvyknout si na život u dvora. Nejvyšší komorník měl také pravomoc dohodnout s hostem termín audience u panovníka a dohlížel na císařské sbírky. 

Ochránce pořádku a „manažer“ přepravy

Na dodržování práva a pořádku u dvora dohlížel nejvyšší maršálek (Obersthofmarschall). Měl soudní a trestní pravomoc nejen nad dvořany, ale také nad všemi hosty a cizími diplomaty a zodpovídal za komunikaci s vyslanci. Do jeho kompetence navíc spadalo ubytování dvořanů, měl k dispozici soupis dvorských kvartýrů a rozhodoval na základě žádostí o jejich obsazení. Podléhal mu tedy dvorský ubytovací úřad a jeho personál v čele s dvorským ubytovatelem. Nejvyšší maršálek měl nejmenší štáb; na konci vlády Karla VI. mu bylo podřízeno maximálně 40 osob.

TIP: Image na prvním místě: Proč se Alžběta I. neobešla bez okázalých šatů a doplňků?

Osazenstvo stájí, jízdárny a kočároven podléhalo nejvyššímu štolmistrovi (Oberststallmeister). Jeho kompetence narůstaly v době, kdy se panovník vydal mimo svou rezidenci, protože to byl on, kdo zodpovídal za průběh cesty, její plánování a logistiku. Jednalo se o velmi prestižní funkci, neboť rozhodoval o nákupech ušlechtilých koní a luxusních kočárů, a měl tak na starosti reprezentativní vystupování panovníka na veřejnosti. Po nejvyšším hofmistrovi velel největšímu počtu dvořanů a služebníků. Na konci 17. století mu podléhalo asi 275 osob včetně dvou desítek pážat. V době úmrtí Karla VI. už tento štáb tvořilo skoro 500 lidí. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Kyjonožec Eurypterus dosahoval délky 1,3 metru. Největší druhy ale dorůstaly až tří metrů.

Věda
Zajímavosti

O zdroji potravy se netopýři nechají poučit nejen od svých nejbližších příbuzných, ale také od příslušníků jiného druhu.

Příroda

Proudy plynu ve spirální galaxii NGC 4321.

Vesmír
Historie

Locusta (vlevo) prý zabila stovky Římanů. Lucrezia Borgia zase patřila k velmi vzdělaným ženám.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907