Kde se vzala žvýkačka? Stopy sahají až do neolitu

14.03.2017 - redakce 100+1

Historie žvýkaček sahá překvapivě až do neolitu. Svědčí o tom i šest tisíc let stará hmota z pryskyřice z březové kůry s otisky lidských zubů, která byla objevena ve finském Kierikki


Reklama

Žvýkání znaly také mnohé další kultury a v ústech našich předků se převalovalo leccos – od stromové pryskyřice a ztuhlého kaučukového mléka přes různé druhy trávy až po listy, větvičky a vosky.

TIP: Žvýkejte žvýkačky: Zlepšíte si paměť

Historie moderní žvýkačky se ovšem spojuje s Amerikou, konkrétně s územím Nové Anglie nedaleko kanadských hranic. Tamní indiáni žvýkali pro zahnání žízně i osvěžení dechu tuhou smrkovou mízu zvanou „chicle“. Zvyk od nich pak převzali kolonisté a v roce 1848 obchodník John B. Curtis vyrobil a prodal první komerční žvýkačku, pod názvem „Čistá smrková guma ze státu Maine“. Krátce nato již žvýkací hmota vznikala i uměle – konkrétně z parafínu.

První patent obdržel zubař William F. Semple z Ohia roku 1869: Speciální gumu chtěl využít především k procvičení čelistí a stimulaci dásní. Nešlo přitom právě o pochoutku – vyráběla se mimo jiné z křídy či drcených kořenů.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejistá budoucnost? Ani po skončení karantény nejeví ekonomika žádné známky ozdravení.

Zajímavosti
Revue

Alžběta byla nejen věrně oddanou společnicí knížete, jeho ženou i rádkyní, přímluvkyní žádajících, ale také schopnou vůdkyní a bojovnicí, bez níž by se její muž kníže Bedřich v bouřlivé době konce 12. století jen těžko udržel na trůně.  

Historie

Vylovený první stupeň rakety Electron.

Vesmír

Vpravo jedna ze zkoumaných Da Vinciho kreseb.

Věda

Lemur kata (Lemur catta) je zřejmě nejznámějším druhem patřícím do čeledi denních lemurů. Tito lemuři žijí v jihozápadní části ostrova Madagaskar.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907