Kdo je kdo? Pavouci tkají zvětšené falešné dvojníky, aby zmátli predátory
V deštných pralesích chrání pavouci rodu Cyclosa svůj život tím, že do svých sítí tkají zvětšené kopie sebe sama. Podle vědců jde o jednu z nejkreativnějších obranných strategií.
V džunglích Peru nebo na svazích filipínské sopky Kanlaon žijí pavouci, kteří si vyvinuli velmi kreativní strategii přežití: místo, aby se spoléhali jen na svou rychlost a život v úkrytu, tkají do svých sítí falešné verze sebe sama.
Jak oklamat nepřítele?
Nový výzkum publikovaný v časopise Ecology and Evolution dokumentuje, jak několik druhů pavouků rodu Cyclosa vytváří ve svých sítích promyšlené struktury, které imitují tvar tělo pavouka i s náznaky nohou. K jejich výrobě pavouci využívají nejen hedvábí, ale i lístky, zbytky hmyzu, části staré kořisti a občas i jiný materiál. Hotové „hedvábné sochy“ pak udržují zavěšené uprostřed sítě a průběžně je upravují.
Tyto struktury patří do širší kategorie tzv. stabilimentů – dekorativních prvků pavučin, jejichž účel je doposud předmětem debat. U pavouků Cyclosa se však ukazuje, že jde především o obranný mechanismus proti predátorům, zejména proti malým dravým vážkám, ptákům a ještěrkám.
Falešní hedvábní dvojníci jsou zpravidla mohutnější než jejich pavoučí sochaři – podle vědců mají tyto „přifouknuté“ proporce zvěstovat případným predátorům jednoznačný vzkaz – pozor, jsem velký a nebezpečný. Tímto trikem pavouci mění vizuální vnímání svého okolí: místo aby riskovali střet s predátorem, ovlivňují informace, které zrakově orientovaní lovci získávají.
Vím, kdo jsem
Záhadou nicméně zůstává otázka, jak pavouci vědí, jak vlastně vypadají? Sebeuvědomění v míře „vím, jak vypadám“ se v biologii obvykle testuje tzv. „zrcadlovým testem“, kdy se zvířeti na tělo nenápadně aplikuje značka a sleduje se, zda si ji v zrcadle všimne a pokusí se ji odstranit. Tento test je považován za indikátor základního vizuálního sebeuvědomění, tedy vědomí vlastního těla a vzhledu.
Podle současného výzkumu je sebeuvědomění (v této konkrétní podobě) dokumentováno pouze u lidí, lidoopů, delfínů, slonů a některých ptáků. Náznaky sebeuvědomění ale vědci zaznamenali také u některých ryb a mravenců.
Geometrie přežití
Nejpozoruhodnější není ani tak velikost dvojníků ale spíše přesnost, s jakou napodobují tělo pavouka. To podle vědců naznačuje schopnost prostorové organizace a pečlivého výběru materiálů, která přesahuje běžnou údržbu pavučiny. Pavouci rodu Cyclosa nevytvářejí náhodný shluk – jejich cílem je, aby vytvořený dvojník co nejpřesněji odpovídal tvaru těla a oklamal tak predátory.
Stejnou strategii používá několik druhů této pavoučí skupiny v různých částech světa. Podle vědců to naznačuje, že nejde o lokální výstřelek, ale o evolučně rozšířenou strategii přežití. Ve světle evoluce jde o jedno z nejkreativnějších řešení.
Pavouci rodu Cyclosa svou kreativní strategií překračují tradiční představy o rigidním instinktu bezobratlých: jejich přežití závisí na schopnosti vědomě manipulovat s prostředím, aby dokázali oklamat predátory. Jejich „hedvábní dvojníci“ představují nejen praktickou formou sebeobrany, ale i fascinující ukázku toho, jak se v přírodě snoubí instinkty a kreativita.
