Bolí vás hlava, obrací se vám žaludek a pocit na zvracení neustává. Stačí rychle projet zatáčku v autě, nastoupit na loď nebo se svézt na kolotoči. Kinetóza však nepředstavuje moderní „vynález“ – je s námi od nepaměti
Pocit nevolnosti se obvykle dostaví, pokud si při jízdě autem či autobusem čteme nebo sledujeme mobilní telefon. Zatímco totiž rovnovážné ústrojí ve vnitřním uchu dostává signály o otřesech a změně polohy, oči vnímají statický bod – například stránky knihy – a předávají tak mozku zprávu, že se nepohybujeme. Klíčový orgán na popsaný nesoulad zareaguje tzv. kinetózou, jež se projevuje mimo jiné nepříjemným zvedáním žaludku.
Coby řešení se osvědčilo soustředit pohled na nehybný cíl mimo vozidlo, třeba na linii horizontu. Mozku to umožní předvídat pohyby dopravního prostředku, a sladit tak signály ze smyslových orgánů. Dále je vhodné se pokud možno vyvarovat jakýchkoliv pachů – ať už z výfukových plynů, či například ze svačiny – které mohou nevolnost ještě zesílit.
TIP: Když si nerozumí oči a uši: Co je to kinetóza a jak se jí vyhnout
Ačkoliv se vědci zabývají kinetózou dlouhá desetiletí, stále si nejsou jisti všemi jejími aspekty ani neznají přesná pravidla, podle nichž některé lidi trápí a jiné nikoliv. Víme například, že nemocí z pohybu netrpí kojenci, zatímco batolata sužuje nevolnost při jízdě autem velmi často. Podle jednoho z možných vysvětlení nevnímá několikaměsíční dítě nesoulad mezi polohou sebe sama a okolím – kdežto batole už chápe, že pokud se pohybuje, mají adekvátně „reagovat“ předměty kolem něj.
Ví se také, že nevolnost netrápí řidiče automobilů. Důvod tkví zřejmě v tom, že se sami cítí být „hybateli“ vozu. Úplnou jistotu však u žádného z uvedených objasnění nemáme.
VědaStartup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas Quine, CC BY-SA 2.0)
VesmírChcete-li zahlédnout vzdálené galaxie, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 10 cm, lépe však 15 cm, a nad hlavou byste měli mít dostatečně tmavou oblohu. (ilustrační foto: Unsplash, Simon Delalande, CC0)
HistorieSocha Juraje Jánošíka z roku 1919 ve Smetanových sadech v Hořicích v Královéhradeckém kraji. (foto: Wikimedia Commons, Ben Skála, CC BY-SA 3.0)
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)