Když „strašlivě foukalo“: Tajný dopis odhalil výbušné spiknutí proti králi
Náboženské spory mezi anglikány a katolíky vyústily na počátku 17. století v jedno z největších spiknutí v anglických dějinách. Skupina náboženských nespokojenců v čele s Guyem Fawkesem chtěla odpálit parlament i s králem Jakubem I. a zahájit všeobecné povstání namířené proti protestantům.
V pátek 26. října 1605 obdržel lord Monteagle podivný varovný dopis. Ten jej nabádal, aby si vymyslel nějakou omluvu, proč nemůže být přítomen na zahajovacím zasedání parlamentu, neboť by prý ve Sněmovně mohlo „strašlivě foukat“. Dále mu bylo doporučeno, aby list po přečtení spálil a nikomu o něm neříkal. Lord Monteagle však udělal pravý opak a dopis předal Robertu Cecilovi, hraběti ze Salisbury, který jej následujícího dne předložil králi Jakubovi I.
Rozběhlo se rozsáhlé vyšetřování, stráže začaly důkladně prohledávat budovu parlamentu a také sklepení pod ním. Kolem půlnoci ze 4. na 5. listopadu potom gardisté zadrželi podezřelého muže s doutnákem a hodinkami. Krátce nato objevili také rozsáhlou chodbu doslova napěchovanou sudy se střelným prachem. Nebylo pochyb o tom, že se dostali na stopu jednoho z největších spiknutí anglických dějin.
Pomsta katolíků
Kořeny celé kauzy pochopitelně sahaly hlouběji do historie a byly úzce spojeny s náboženskými spory mezi katolíky a anglikány. Královna Alžběta I. (vládla 1558–1603) systematicky podporovala druhé zmíněné a své poddané, kteří zůstali věrni papežskému stolci, otevřeně diskriminovala. Po její smrti však nastoupil na trůn Jakub I., syn skotské panovnice Marie Stuartovny, oddané katoličky, kterou protestantští stavové přinutili k abdikaci. Změna v čele země povzbudila naděje do pozadí zatlačených katolíků, král je však velmi rychle rozptýlil, když se jednoznačně postavil na anglikánskou stranu. A právě nespokojenost vlivných anglických rodů navázaných na římskou církev stála za zrodem spiknutí.
Hlavou celé akce se stal jistý Robert Catesby, jenž měl silné vazby na Španělsko a již dříve se zapojil do povstání hraběte z Essexu. Ten kolem sebe v květnu 1604 shromáždil několik příznivců z vlivných katolických rodin a vytyčil hlavní společný cíl – odstranění krále a jeho věrných v parlamentu. Poté mělo dojít k rozsáhlé rebelii v Middlands a dosazení na trůn jeho dcery, mladé královny Alžběty, která by však byla jen loutkou spolčených rodin.
V červnu se celý plán dal do pohybu. Jeden ze spiklenců, Thomas Percy, si pronajal dům v těsném sousedství Sněmovny lordů. Z jeho sklepa potom chtěli atentátníci vykopat tunel pod parlament a vyhodit jej do vzduchu i s Jakubem I. Někdy v této době také na scénu vstoupila nejznámější postava celé kauzy – Guy Fawkes.
Sudy s prachem
Tomuto muži bylo svěřeno samotné provedení útoku. Šlo o zkušeného vojáka, který v minulosti válčil ve španělských řadách v Nizozemí a ve Francii. Později na Pyrenejském poloostrově sháněl podporu pro katolický převrat v rodné Anglii. A právě zde se seznámil se spiklenci plánujícími útok proti parlamentu a králi.
Fawkes odcestoval domů a zapojil se do příprav pod falešným jménem John Johnson. Od původního plánu na vyhloubení umělého tunelu se upustilo poté, co se Percymu podařilo pronajmout si jedno staré nepoužívané sklepení přímo pod Sněmovnou lordů. Sem Guy Fawkes začal přemisťovat sudy se střelným prachem – původně dvacet, později přes pětatřicet. Aby efekt ještě zesílil, přidal k nim také železné tyče. Plánovaný výbuch měl doslova rozmetat budovu parlamentu a usmrtit všechny přítomné v čele s králem Jakubem. Datum útoku bylo stanoveno na úvodní zasedání parlamentu, kdy byla jistota, že na místě bude panovník i naprostá většina jeho věrných.
Štěstí se však ke spiklencům obrátilo zády a úvodní zasedání bylo hned několikrát odloženo. V říjnu pak jeden ze zasvěcených – Francis Tresham – varoval svého švagra lorda Monteagla již zmíněným dopisem. V první chvíli se však zdálo, že tato událost nebude mít na další průběh událostí vliv. První vyšetřování nic neodhalilo a Guy Fawkes hlásil ostatním ještě 30. října, že sudy s prachem jsou netknuté a žádné nebezpečí nehrozí. Kosa na kámen však padla za necelý týden.
Prozrazení atentátu
Zatčení Guye Fawkese představovalo nejdůležitější, ale pouze první krok za rozpletením celého spiknutí. Muž zpočátku odmítal spolupracovat. Vyšetřovatelům tvrdil, že se jmenuje John Johnson a že jedná na vlastní pěst. Na otázku, proč chtěl vůbec parlament s králem vyhodit do povětří, odpověděl: „Abych vás, skotské žebráky, odpálil zpátky do těch vašich hor.“
Když to nešlo po dobrém, byl zatčený převezen do Toweru, kde jej vyšetřovatelé podrobili kruté tortuře – jeho roztřesený podpis na vyšetřovacím protokolu je dodnes svědkem hrůzného fyzického stavu, v němž se musel muž po mučení nacházet. Fawkes i přesto dlouho odolával a jeho urputnosti a odvaze vysekl poklonu sám král Jakub. Ani to však nakonec nepomohlo a 7. listopadu konečně obžalovaný začal diktovat jména svých společníků.
K těm se pochopitelně zpráva o prozrazení celé akce brzy donesla a různými způsoby se pokusili uniknout spravedlnosti. Robert Catesby, hlava celého atentátu, se pokusil uprchnout do Huddingtonu a rozpoutat povstání proti koruně. Jeho pokus byl však brzy potlačen a on i další spiklenci byli postříleni. Ostatní potom padli do rukou worcesterského šerifa a čekal je převoz do Londýna.
Soudní řízení probíhající od ledna 1606 velké překvapení nepřineslo – atentátníci byli shledáni vinnými z vlastizrady a odsouzeni k smrti a rozčtvrcení. Před popravou na nádvoří starého Westminsterského paláce byli ještě mučeni. Poslední přišel na řadu Guy Fawkes, který se krutému osudu vyhnul, když se s oprátkou na krku vrhnul z lešení a zlomil si vaz. Jeho tělo bylo poté rozřezáno a vystaveno na různých místech království.
Pamatuj, pamatuj!
Příběh atentátu na parlament a krále brzy začal žít vlastním životem. Již krátce po popravě zrádců začali lidé na oslavu toho, že panovník přežil, zapalovat velké ohně. Parlament poté uznal 5. listopad veřejným dnem díkuvzdání za to, že se spiknutí podařilo překazit. Tato každoroční oslava se často pojila s ostrými protikatolickými výpady, pálením podobizen papeže, duchovních nebo nepřátelských (francouzských a španělských) králů. Britové také svátek vyvezli do svých kolonií včetně Ameriky, kde se až do vyhlášení samostatnosti slavil jako Pope day – papežův den.
Od 18. století se potom charakter každoroční připomínky spiknutí začal měnit. Její součástí se nejprve staly koledující děti v maskách Guye Fawkese, postupně přibyly ohňostroje, které se s 5. listopadem pojí v Británii dodnes. Původně protikatolický den se tak spíše stal klasickým festivalem spojeným s veselím a zábavou.
Zcela nový charakter pak celému příběhu dal komiks V jako Vendeta, který v Británii vycházel od 80. let 20. století a v roce 2006 se dočkal i filmového zpracování. V něm je postava spiklence Guye Fawkese představena jako kladný hrdina bojující proti tyranské vládě. V dystopické blízké budoucnosti na něj pak navazuje hlavní hrdina příběhu, označený jako „V“, chodící ve Fawkesově masce, který se snaží svrhnout fašistickou vládu Velké Británie. Do populární kultury 21. století tak postava hlavního atentátníka pronikla jako symbol boje proti skutečné či domnělé autokracii a jeho masku si za symbol vzala řada antisystémových skupin včetně známého hackerské uskupení Anonymous.
