Konec sýčkování v Čechách? Sýčků obecných je u nás čím dál méně

27.01.2021 - Denisa Mikešová

Ještě v 50. letech 20. století býval sýček obecný spolu s puštíkem naší nejrozšířenější sovou. Dnes se jedná o druh velmi vzácný, dokonce kriticky ohrožený…

<p>Sýček obecný je velký zhruba jako kos, takže není problém jej v krajině přehlédnout. Člověk si jej většinou všimne díky jeho charakteristickému hlasovému projevu.</p>

Sýček obecný je velký zhruba jako kos, takže není problém jej v krajině přehlédnout. Člověk si jej většinou všimne díky jeho charakteristickému hlasovému projevu.


Reklama

Původně sýček obecný (Athene noctua) obýval malé, řídké lesy a otevřenou krajinu se solitérními stromy, sady a staré aleje. Zde hnízdil ve stromových dutinách. Když v krajině výrazně ubylo stromů s dutinami, přestěhoval se do těsnějšího sousedství s člověkem a začal se zabydlovat v hospodářských staveních, výklencích budov a v okrajových částech měst. Jsou známy i výjimečné případy, kdy tento ptačí druh dokonce obsadil zemní noru.

Nástrahy kulturní pouště

Sýček obecný dnes patří mezi druhy ptáků, které z naší krajiny ubývají závratným tempem. Celkový pokles populace na území Česka v posledních desetiletích přesahuje 90 %. Podle odhadů u nás přežívá méně než 100 párů. Podobně nepříznivá situace je pro sýčky i v dalších zemích Evropy. Z některých lokalit (týká se to zejména střední Evropy) druh vymizel úplně. V současnosti asi nejsilnější populace sýčků (5 000–10 000 párů) žije ve Velké Británii, kam byly tyto sovy introdukované v 19. století. 

Jak to v podobných případech bývá, příčin katastrofálního úbytku sýčků je víc, jsou vzájemně provázány a navzájem se posilují. Jako nejvýznamnější můžeme jmenovat razantní mizení doupných stromů v krajině; používání chemie, zejm. rodenticidů a insekticidů, které snižují potravní nabídku (sýček se živí převážně drobnými hlodavci, hmyzem a žížalami); rekonstrukce budov spojené s uzavíráním půdních prostor a různých dutin (větracích otvorů); stále větší hustotu silniční dopravy (sýčci přeletují otevřená prostranství nízko nad zemí, takže srážka s jedoucím automobilem je velmi pravděpodobná) a vyloučit zřejmě nelze ani vzestup početnosti domácích koček a kun.

Pomoc z rukou odborníků

Sýčci jsou převážně stálí ptáci, kteří jsou věrní svým lokalitám. Ani odrostlá mláďata se příliš nevzdalují od rodného hnízda a obvykle obydlí oblast do 10 km od hnízdiště. Tento fakt samozřejmě neprospívá populaci sýčků, která se v Česku vyskytuje jen ostrůvkovitě. Výhledově se to může odrazit ve ztrátě genetické variability, což znamená také snížení schopnosti populace přizpůsobovat se změnám prostředí a vést ke snížené reprodukci v důsledku příbuzenského páření.

Naštěstí se některé zoologické zahrady (např. Zoo Plzeň, Zoo Ostrava …) a záchranné stanice (např. ZS Bartošovice) zabývají projekty regionálního záchranného programu sýčků, v jehož rámci monitorují sýčky v terénu, vyvěšují pro ně budky a snaží se odchovat mláďata, která by eventuálně mohli vypustit do volné přírody. Snad se tedy sýčkům u nás bude blýskat na lepší časy, neboť momentálně je tato malá sovička u nás na pokraji vyhynutí.

Bydlí u vás sýček?

Pokud si myslíte, že jste ve svém okolí zaznamenali výskyt sýčků, je to první předpoklad pro jejich účinnou ochranu. Ale jak bezpečně poznáte, že se jedná právě o sýčky? Nejsnáze je odhalíte v předjaří, kdy probíhá páření a sýčci se ozývají nezaměnitelnými hlasovými projevy.

Sýčka můžete i zahlédnout, zejména jak přeletuje v obloucích (podobně jako šplhaví ptáci) s plynulými rázy křídel a se střídavým, krátkým plachtěním. Při vyrušení podřepává: vytahuje se do výšky a vzápětí se přitiskne k podkladu; syčí a klape zobákem (hlavně v blízkosti hnízda). Velikostí se dá opticky přirovnat zhruba ke kosovi. 

Pozor na smrtící pasti

Sýčci s oblibou prolézají úzkými otvory, což se jim stává osudným v případě různých šachet a rour, které ústí pod zemí. Po hladkých, kolmých stěnách totiž sovy nedokážou vylézt ven a hynou. Proto je potřeba vývody všech takových – byť neúmyslných – pastí opatřit pletivem. Krom sýčků to bude prospěšné například i pro sovy pálené a netopýry.

TIP: Nebojácný lesní duch: Puštík bělavý - „neviditelná“ sova

V případě, že byste pro sýčky něco rádi udělali, můžete se obrátit na dobrovolné ochránce přírody, kteří v rámci ČSOP realizují praktická opatření na ochranu vybraných druhů dravců a sov. Bohužel naše příroda je už ve stavu, kdy se bez účinných ochranářských opatření a správně zaměřených lidských aktivit neobejde. Což se netýká jenom mizející populace sýčků.

Sýček obecný (Athene noctua)

  • Řád: Sovy (Strigiformes)
  • Čeleď: Puštíkovití (Strigidae)
  • Velikost: Délka 23–27,5 cm, hmotnost 150–250 g, rozpětí křídel 50–57 cm.
  • Vzhled: Poměrně ploché temeno (zezadu je na něm kresba tzv. „nepravé tváře“), dlouhé nohy a krátký ocas. Svrchu je peří hnědé, bíle kropenaté, na temeni jemněji, na hřbetě výrazněji. Břicho je bělavé, hustě hnědě čárkované. Bělavé šikmé obočí dodává sýčkovi „přísný“ výraz. Oči jsou žluté. 
  • Potrava: Hmyz, drobní hlodavci, malí ptáci, mláďatům jsou přinášeny jako hlavní složka potravy žížaly. 
  • Hnízdění: Hnízdit začíná nejčastěji v dubnu, samice snáší 3–6 vajec. Doba sezení je zhruba 28 dnů, doba hnízdní péče o mláďata cca 4 týdny.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti
Zajímavosti

Kynutý houskový knedlík, jedna z klasických českých příloh k masu a omáčkám.

Historie

CAPSTONE na orbitě Luny

Vesmír

Sebevražda je 10. nejčastější příčinou úmrtí v USA. 

Věda

Pro vysoký vzrůst liliovníku a podzimní zbarvení listů jej v Americe někdy nazývají žlutý topol (Yellow Poplar). (foto: Wikimedia Commons, AndyScottCC BY-SA 4.0)

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907