Koření ve středověku: Proč zakázala církev v klášterech pepř?

23.06.2022 - Olga Nivnická

Často se tvrdí, že koření mělo u středověkých hostin zamaskovat chuť zkažených potravin. Ani náhodou! Tato luxusní a velmi drahá komodita platila za znak bohatství a společenského statusu!


Reklama

Dnes je černý pepř jedno z nejzákladnějších a nejlevnějších dochucovadel, ve středověku se ale stál velké peníze. Ačkoli sušené pálivé kuličky obsahující ostrý alkaloid piperin dovezl z Indie už Alexandr Makedonský, teprve Marco Polo popsal, jak vypadá rostlina, z níž se sklízejí.

Ďáblův pepř

Církev se domnívala, že pepř podporuje smyslnost a žádostivost, takže proti němu brojila a zakazovala jej alespoň v klášterech. Středověcí mniši, kteří měli rádi pálivou chuť, si pokrmy kořenili náhražkou z plodů drmku obecného, jemuž se díky tomu přezdívalo kněžský či mnišský pepř. Jeho odborné jméno navíc zní agnus-castus čili latinsky cudný beran – věřilo se totiž, že naopak pohlavní pud tlumí.

V Čechách máme doloženo užívání pepře, šafránu, hřebíčku, muškátu či skořice až ve 14. století, na královskou tabuli se však tato dovozová koření nejspíš dostala i dříve. Evropa poskytovala dostatek koření i méně majetným strávníkům. Už v 11. století se v archeologických nálezech objevují zbytky kmínu a kopru. Od 12. století se v Praze kořenilo bobulkami jalovce a koriandru. Volně v přírodě pak rostla dobromysl, lesní majoránka, kopřiva, třezalka tečkovaná, kozinec či vlaštovičník.

Tajemná skořice a vzácný šafrán

Číňané používali skořici už před šesti tisíci lety, brzy si ji oblíbil i celý starověký svět. Aristoteles se ovšem domníval, že aromatické svitky přinášejí  až ze samotného okraje světa obrovští ptáci, aby si s nimi vystlali svá hnízda. Tomu věřili ještě i křižáci přicházející do Svaté země. Holanďané objevili v 16. století na svých objevitelských cestách skořicovník cejlonský, který je dnes považován za kvalitnější – právě on tvoří typické dvojruličky. 

To šafrán setý se začal pěstovat někdy v době bronzové v Řecku. Květ obsahuje pouze tři purpurově hnědné čnělky dlouhé dva až tři centimetry – ty se navíc dodnes musejí ručně odštipovat. Pančování šafránu se tak ve středověku trestalo i oběšením – míchal se totiž s okvětními plátky měsíčku lékařského.

Hrdina zámořských objevů

Hřebíček, tedy sušený kalich a poupě hřebíčkovce kořenného, pochází z Moluckých ostrovů a do Středomoří připutoval už před více než dvěma tisíci lety. Evropa jej mohla ochutnat díky arabským kupcům, ale komodita to byla příliš cenná na to, aby se ji tuzemští obchodníci nepokusili získat sami.

Takovou „západní zkratku“ na Molucké ostrovy chtěl objevit právě Fernão de Magalhães. Přepočítal se. On sám sice během dlouhé cesty zahynul, jediná z lodí, která se vrátila, však celou expedici zaplatila dvojnásob. Jeden kilogram hřebíčku se totiž například za vlády Rudolfa II. prodával za 7 gramů zlata či dva dukáty – stejně jako 200 kilogramů pšenice.

TIP: Dvacet poprav kvůli koření: Masakr obchodníků na ostrově Ambon

Roku 1605 ovládla Molucké ostrovy Nizozemská východoindická společnost. A protože monopol na obchod s hřebíčkem a muškátem představoval skutečně terno, o 24 let později Holanďané zlikvidovali plantáže na všech ostrovech krom čtyř – a ty bedlivě střežili. Na vývoz semen či rostlinek hřebíčkovníku uvalili trest smrti. Tato strategie jim procházela až do roku 1769, kdy semínka propašoval v dutém podpatku guvernér ostrova Mauricius – Francouzi je pak vysadili na Réunionu.

Skoro všude!

Více než 75% receptů (a v Anglii až 90%) z kuchařských knih 13. až 15. století obsahuje koření. Musíme ale vzít v úvahu, že kuchařky se psaly pro urozené strávníky a jejich bohatě zásobené kuchyně. Mezi čtyřiceti druhy koření figuroval i cukr.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pohoří Ťan-šan nad hladinou Toktogulské přehrady postavené na řece Naryn. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Autonomní robot Cassie na závodní dráze. (foto: Oregon State University, Kegan SimsCC BY 4.0)

Věda

Mary trénovala boj od mládí a v šermu i přestřelkách se mužům vyrovnala. (ilustrace: Shutterstock)

Historie

Při pozorování částečného zatmění Slunce je nezbytné použít patřičné pomůcky, například speciální filtry, které dostatečně utlumí jas hvězdy, a ochrání tak vaše oči. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, TomruenCC0)

Vesmír

Silná kůže nosorožců lesknoucí se v zapadajícím slunci připomíná brnění. V národním parku Čitvan žije více než 700 kusů nosorožců indických. (foto: © David Hainall)

Příroda

Filtrace se může odehrávat i přímo u zdroje, v komínech továren či elektráren. Filtrování kouřovodů ovšem pokrývá pouhou část produkce skleníkového plynu, proto je potřeba čistit jak komíny, tak ovzduší. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907