Kořeny evropské lykantropie: Kde se vzala víra ve vlkodlaky?

14.04.2019 - Martina Zrostlíková

Víra ve vlkodlaky, osoby přeměňující se ve vlky, je rozšířena po celém světě. Různá etnika posuzují vlkodlactví různě – v Evropě však má tento fenomén vždy charakter záporný, spojený s kultem ďábla

<p>Úplněk jakožto prostředek ke změně se vyskytuje jen v čistě folklorní tradici.</p>

Úplněk jakožto prostředek ke změně se vyskytuje jen v čistě folklorní tradici.


Reklama

Původ evropské lykantropie bychom mohli vystopovat ve starém Řecku, konkrétně v oblasti Arkádie. Arkaďané byli pastevci, kteří případným újmám ze strany vlků čelili zvláštními rituály, nazývanými „lycaea“. Při nich prostřednictvím lidských obětí žádali Dia, aby své vlčí poddané krotil. Obětování doprovázeli tancem, při němž se dostávali do transu, jenž mohl vyústit v halucinace – představy proměny ve vlka, obzvláště v případě, kdy se v okolí zjevili skuteční vlci a využili možnosti přiživit se na obětovaných.

Strach se šíří Evropou

Z antické tradice převzalo lykantropii křesťanství. Zprávy o lidech, měnících se ve zvířata, pocházejí ze všech koutů Evropy – z Irska, Skandinávie, Pobaltí, Švýcarska, Holandska, Balkánu, slovanských zemí – ano, i Češi měli své vlkodlaky! V popsaných v záznamech z jednotlivých zemí můžeme spatřit odlišnosti dané „specialitami“ místního folkloru. Zajímavé je pojetí vlkodlaka v Rusku a Čechách – nejde zde o přímé působení nečistých sil, ale o boží trest za krutost v lidské podobě. Pozornost zaslouží i záznam z Holandska – u svérázného chování místního sedláka „vlkodlaka“ informátor připouští, že jde o následek choroby mozku.

Nejrozsáhlejší dokumentace o řádění vlkodlaků se však dochovala ve Francii. Záznamy z inkvizičních procesů nám poskytují podrobné popisy jednotlivých případů, kdy na základě obvinění z lykantropie končili nešťastníci v očistných plamenech hranice. Mnozí padli za oběť lidskému strachu z pekelné moci.

Francouzská bestie

Kauza nejznámější – a svým způsobem ve vztahu k vlkodlactví přelomová – se odehrála roku 1603 na jihu Francie, v Baskicku. Na základě výpovědi několika venkovských dívek zde čelí nařčení z lykantropie třináctiletý chlapec, Jean Grénier.

Vypadá prý navýsost podivně a ještě podivněji se chová. Na kost vyhublý, zanedbaný mladík s obrovskýma rukama a zuby většími, než bývá obvyklé, vyhrožuje místním děvčatům, že je sežere, a vykládá jim, že se upsal ďáblu, zabíjel psy a děti a žral je. Ke všem těmto deliktům se u soudu hlásí. Shodou okolností se v okolí již nějakou dobu ztrácejí děti – ověřování doby a místa činů se shodují s Grénierovými výpověďmi.

Jednu ze svědkyň později napadne bestie podobná vlku, Grénier se po konfrontaci s ní přizná, že má útok na svědomí. Potom však náhle své výpovědi popře, ale při druhé konfrontaci – tentokrát s vlastním otcem – se vrací k původní verzi.

Lykantropie: duševní choroba

Celý případ se dostal až k parlamentu v Bordeaux. Jeho výrok? Grénier je mentálně zaostalý blázen a v zájmu všeobecného bezpečí má strávit zbytek života v místním klášteře. Zároveň byl tento případ  prohlášen za precedens: Lykantropie bude nadále ve Francii považována za projev duševní nemoci a kdo by v ni věřil, vystavil by se riziku stíhání inkvizicí.

Osud samotného Gréniera je smutný: po sedmi letech věznění v klášteře, apatický a takřka neschopný vnímání, zemřel. Jeho příběh se zachoval na základě svědectví, jež krátce před svou smrtí poskytl ojedinělému návštěvníkovi.

TIP: Gevaudanská bestie: Sužovala Francii šelma, nebo nebezpečný psychopat?

Relativně záhy se tedy v souvislosti s vlkodlaky objevují názory, že abnormální chování těchto lidí souvisí s nějakou chorobou. Velmi populární se stala teorie, že lykantropové trpěli porfyrií. Tato nemoc je však velmi vzácná. V úvahu mohou přicházet i další alternativy: epilepsie, autismus, schizofrenie, vzteklina… navíc není vyloučeno, že v každém případě byla příčina odlišná. Určitě však kombinace choroby a z ní plynoucího vyvrženectví ze společnosti a zanedbání odsoudila mnoho lidí i zvířat k označení cejchem „posedlý ďáblem“ – a tím i k záhubě.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 1923 zvítězil italský jezdec Ugo Sivocci s vozem Alfa Romeo v legendárním závodě Targa Florio. 

Zajímavosti

Petriho miska se štetičkovcem Penicillium chrysogenum, z něhož byl poprvé izolován penicilin.

Věda

Pro meč až do Francie

Anna Boleynová (1501–1536)

Anna Boleynová neměla na muže zrovna štěstí. A coby druhá manželka Jindřicha VIII. si zrovna nepolepšila. Rodit mužské potomky se jí pohříchu nedařilo. Na první pokus přivedla na svět „jen“ budoucí královnu Alžbětu I., poté následovaly tři potraty. V té době asi nebyla ta nejpříjemnější společnice. Navíc nepřátel měla vždy víc než dost. Nařčení z toho, že je králi nevěrná a za jeho zády kuje pikle, na sebe nenechalo dlouho čekat. Nebo se Jindřich prostě jen zakoukal do Jany Seymourové a potřeboval jí udělat po svém boku místo? V roce 1536 je Anna obviněna z velezrady (a pro jistotu také z cizoložství, incestu a čarodějnictví) a putuje do vězení v Toweru.

Dál už je to prosté. Jako čarodějnice by měla správně být upálena na hranici, ale to si její bývalý manžel nepřeje. Dokonce vyslyší její poněkud neobvyklou prosbu, a to aby byla sťata mečem. V Anglii se tehdy bez výjimky popravuje sekyrou. Jindřich VIII. milostivě odloží výkon o celé dva dny, než z Calais dorazí mistr dlouhého meče. Samotný průběh je překvapující. Dalo by se čekat, že Anna řekne králi v poslední chvíli něco peprného. Proto se tu také tísní davy. Místo toho ale vyzve všechny přihlížející, aby se s ní naposledy pomodlili. A pak už se jde na věc. Lidé tehdy odcházejí z popravy rozčarováni: ta překrásná a do poslední chvíle pokorná světice měla být nehodnou čarodějnicí? Něco tu evidentně nesedí…

Historie
Revue
Vesmír

Americký náklaďák GMC CCKW-353 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907