Kosatečky, kosatčíky a juna: Krása cibulovitých kosatců

Některé druhy kosatců jsou stálezelené, jiné zatahují buď v létě, v období sucha, nebo na podzim, aby se chránily před mrazem. Najdeme mezi nimi drobné cibuloviny, trsnatě rostoucí byliny i rostliny se ztloustlými oddenky.

Svébytnou skupinou kosatců, jak pro botaniky tak i zahradníky, jsou cibulové kosatce. O jejich taxonomii se zasloužili sovětští botanici, především G. I. Rodioněnko. Vyčlenil je do samostatných rodů: Hermodactyloides – kosatečky, Xiphium – kosatčíky a Juno – juna. Dnes se ovšem jednotlivé rody cibulových kosatců opět považují pouze za podrody původního širokého rodu kosatec – Iris.

Největší a nejrůznorodější skupinou cibulových kosatců jsou juna. Jedná se o drobnější i poměrně mohutné rostliny vysoké i přes 50 cm. Cibule mají obvykle hladkou papírovou slupku, někdy v několika vrstvách. Nápadné jsou dlouhé, ztloustlé kořeny. Raší obvykle na jaře, pouze středomořský Iris planifolia vyráží koncem podzimu nebo v zimě. Na snímku Iris cycloglossa.

Iris rosenbachiana

Patří k drobným junonám, v době květu je rostlina vysoka kolem 10 cm. Lodyha je krátká, mečovité listy začínají růst společně s květy. Ty jsou jednotlivé nebo rostou po 2–3 na vrcholu stonku. Plodem je, jako u všech kosatců, tobolka.

Výška: 10–15 cm
Doba květu: jaro, brzy po roztání sněhu
Rozšíření: Střední Asie, Tádžikistán, Afghánistán
Ekologie: Skalní stepi do nadmořské výšky okolo 2 000 metrů

Iris cycloglossa

Štíhlá rostlina s listy širokými 1,5 cm a dlouhými kolem 20 cm. Směrem vzhůru se listy na stonku zmenšují. Stonek je vysoký až 40 cm a na vrcholu obvykle nese 1–2 květy. Jsou velké, světle modré a v průměru mají až 10 cm. Vnitřní okvětní lístky, na rozdíl od jiných junon, směřují vzhůru.

Výška: 40 cm
Barva květu: modrá
Rozšíření: okolí města Herat v západním Afghánistánu
Ekologie: vlhké, v létě vysychavé horské louky ve výšce kolem 1 500 metrů
Status: ohrožený druh

Iris magnifica

Mohutná robustní rostlina, která poněkud připomíná malou kukuřici. Relativně krátké, světle zelené listy jsou široké 4–5 cm. Mezi nimi jsou i v době květu zřetelná internodia (část stonku mezi jednotlivými uzlinami – nody). Květů bývá 2–7 a vykvétají v paždí horních listů.

Výška: až 60 cm
Barva květu: světle modré, se žlutou skvrnou na bázi
Rozšíření: Uzbekistán, okolí Samarkandu v průsmyku Amman-Kutan
Ekologie: skalnaté stepi, štěrbiny skal
Status: červená kniha Uzbekistánu