Krajinou lužických jezer: Německý kříženec Znojma a Ostravy

Pokud plánujete vyrazit na dovolenou do Německa, nemusíte za skvělými zážitky nijak daleko od českých hranic – v Lužické jezerní krajině na vás čekají rekreace, sport i kulinářské dojmy

04.12.2017 - Martin Nekola



Pokud se vydáte na severovýchod od Drážďan, asi za hodinu dorazíte k Lužické jezerní krajině. Největší uměle vytvořená vodní oblast Evropy vznikla zatopením hnědouhelné pánve o rozloze zhruba 14 000 hektarů. Pomyslný měsíční terén tak prošel zásadní rekultivací, která mu vtiskla novou tvář – změnila jej v rekreační lokalitu.  

Zaplavení dolů dalo vzniknout 16 jezerům, kolem nichž vede 186 kilometrů propojených stezek vhodných pro cyklisty, pěší turisty či in-line bruslaře. Na své si pochopitelně přijdou i rybáři, jachtaři a milovníci vodních sportů. Ožilo také okolí jezer, kde vyrostly přístavy, pláže, přírodní amfiteátry a dětská hřiště. 

Přímo nad hladinou

Ideální výchozí bod k prozkoumání jezer představují města Hoyerswerda nebo Senftenberg, kde se lze levně ubytovat. Pokud však raději spíte blíž přírodě, můžete zvolit některý z kempů, jichž je v okolí vodních ploch hned několik. Pak už stačí jen nechat auto na parkovišti a nazout brusle nebo se vyšvihnout do cyklistického sedla. 

Stezky vedou skrz borovicové lesy, slunečnicová pole, rozkvetlé louky i přímo nad hladinou jezer. Nejlepší, 20kilometrový okruh nabízí nejvýchodněji položené Bärwalder See u Boxbergu. Nicméně neprohloupíte, ani když vyjedete od Geierswalder See a díky propojujícím mostům obkroužíte rovnou pět jezer naráz. Po náročném sportovním dni navíc můžete skočit do příjemně chladné vody a následně lenošit na vyhřáté písčité pláži. 

Nebo si půjčte kajak, šlapadlo či paddleboard a dejte si ještě do těla. V místě navíc nezřídka fouká dost silný vítr a dělá radost fanouškům windsurfingu a kitingu. Sledovat je můžete třeba z rozhledny Rostnagel, která vám po zdolání 162 schodů nabídne za odměnu výhled do širého okolí.  

Po zelené do nových časů

Tak jako ožívají turistickým ruchem tovární haly a doly na Ostravsku, můžete i v německé oblasti vyšplhat na těžební věže, které teď slouží jako rozhledny, poučit se o historii v muzeích hornictví a obdivovat nové pestré využití pro rekonstruované budovy. 

Velké lákadlo představuje například „ležící Eiffelovka“ v Lichterfeldu neboli mobilní odklizovací most na kolejích s označením F60. Víc než 70 m vysoká a 500 metrů široká ocelová konstrukce dřív sloužila k přepravě natěžené rudy a hlušiny. Díky nadšencům nakonec neskončila ve šrotu, ale proměnila se v jedinečné muzeum a vyhlídkovou plošinu

Další expozice najdete v někdejší elektrárně a továrně na brikety v Knappenrode: Od interiéru monstrózní budovy z červených cihel byste zřejmě čekali mnohé, jenom ne zábavnou a poučnou prohlídku s výstavou – kterou tam ve skutečnosti zažijete. Biověže v Lauchhammeru zas připomínají hradby starobylých pevností: Komplex 24 válcovitých staveb sloužil od konce 50. let coby čistírna odpadních vod z koksovny, zatímco dnes vábí prosklenými terasami ve výšce 20 metrů.

Umělec, zahradník a cestopisec

Na náměstí v nedaleké Chotěbuzi (Cottbus) stojí farmaceutické muzeum, františkánský klášter ze 14. století a majestátní Oberkirche St. Nikolai. Kostel za druhé světové války vyhořel a uvnitř lehly popelem i umělecké předměty nedozírné hodnoty včetně varhan. Za návštěvu stojí také barokní zámek Branitz s expozicí věnovanou knížeti Hermannu von Pückler-Muskauovi: Proslul jako umělecký zahradník a světoběžník, procestoval tři světadíly a dámy z vyšší společnosti s oblibou uchvacoval zkazkami o prožitých nebezpečích. 

Na Branitzu strávil svá poslední léta a nechal vybudovat chloubu sídla – park o rozloze 600 hektarů s navršenou porostlou pyramidou, která dominuje hladině jezírka. Jeho vrcholným kouskem ovšem zůstává park v lázeňském městečku Bad Muskau: Šlechtic jej zvelebil natolik, že se místo nakonec zařadilo na seznam světového dědictví UNESCO. Na svém mistrovském díle si dal Pückler-Muskau opravdu záležet a jen terénní úpravy mu zabraly víc než tři desetiletí.

Okurky, kam oko dohlédne

Jakmile opustíte město, rázem se ocitnete v legendárním Sprévském lese (Spreewald). Přírodní rezervace o rozloze bezmála 49 000 hektarů se rozprostírá v bažinaté oblasti protkané říčkami, průplavy a hrázemi. Její objevování má tudíž velké kouzlo například z líně plující pramičky, která vám dovolí zahlédnout hejna vodních ptáků nebo se kochat rovinatou krajinou. 

Dalším bodem na vaší cestě by se mělo stát městečko Lübbenau, kde se nachází unikátní muzeum okurek. Zavítáte-li tam v červenci, stanete se dokonce svědky populárních okurkových slavností: Za vyhrávání dechovky chodí lidé od stánku ke stánku a na misky si nechávají servírovat vyhlášené spreewaldské okurky různých příchutí. Pokud s nimi takto třikrát obejdete náměstí, chuťové pohárky vás buď donutí dychtivě skočit šipku přímo do kádě s lákem, nebo naopak nebudete chtít nakládanou pochoutku pár týdnů ani vidět… 

V zemi hrdých Lužických Srbů

Na zpáteční cestě se nezapomeňte zastavit v historickém Budyšíně (Bautzen): Zaujme vás malebnou polohou na vysoké skále nad údolím Sprévy, hradem Ortenburg, kamenným mostem i faktem, že se jedná o neoficiální hlavní město Horní Lužice. Češi z „nějakého záhadného důvodu“ rádi projíždějí také vískou Geierswalde, v lužické srbštině zvanou Lejno… 

Vedle infantilního humoru vás však turistické informační kanceláře upozorní i na celou řadu zajímavých míst spojených s lužickosrbskou historií. Vybrat si můžete z bezpočtu muzeí, skanzenů, středověkých svatostánků či památníků. Zahrada cisterciáckého kláštera Marienstern se změnila v biofarmu, kde probíhají oblíbené kurzy a dílny pro děti. Ze zvlněné krajiny vystupuje pahorek Drohmberg, odkud podle pověsti vyjede v čase největšího ohrožení sedm králů zachránit svůj lid. Během Velikonoc se tam konají jízdy křižáků, liturgické poutě, jarmarky a slavnosti. 

  • Zdroj textu

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií

    archiv autora, Profimedia, Shutterstock


Další články v sekci