Královny africké savany: Žirafí bojovníci s něžným pohledem

05.09.2016 - Radek Klimeš

Jsou známy jako symboly nevinnosti a čistoty, ale v zarputilých soubojích dokáží někdy utlouci svého soka. Zároveň jde o tvory s neuvěřitelně vysokým krevním tlakem. To vše platí o žirafách, nádherných zvířatech s nejistou budoucností


Reklama

Když se malého dítěte zeptáte, které zvíře je nejvyšší na světě, většinou správně odpoví: „Žirafa“. Přesto ale jen málo lidí, včetně dávno dospělých, o nich ví něco víc, než že mají dlouhý krk a nohy a skvrnitou srst. Tím většinou vědomosti o tomto nádherném zvířeti končí i přesto, že je známe už od útlého věku například z pohádek. Podívejme se tedy do světa elegantních kopytníků trochu blíž.

Zvíře s hlavou v oblacích

Má dlouhé a štíhlé nohy jako velbloud, výška jejího těla je několikrát větší než délka, srdce je vzdáleno tři metry od mozku a krk je odpovědný téměř za polovinu celkové výšky těla. I přes tyto zvláštnosti v tělesné stavbě má žirafa nádherný a ladný pohyb, který nejlépe vyniká při běhu africkou savanou.

Téměř každý, kdo vidí žirafy poprvé z blízka v jejich přirozeném prostředí, je překvapen velikostí tohoto zvířete. Výška velkých samců se blíží šesti metrům, samice jsou menší a rozdíl mezi pohlavími je patrný na první pohled. S hlavou v této výšce nemají žirafy téměř žádné potravní konkurenty, což napomohlo jejich dřívějšímu rozšíření téměř po celé Africe. Neustálé zabírání půdy pro zemědělské účely ovšem způsobilo rozdrobení původních teritorií na malé oblasti, ve kterých žijí už jen zbytky populace těchto nádherných zvířat.

Žirafy žijí poklidným životem v rodinných stádech, která mají nejčastěji 5–12 zvířat a vede je zkušená samice. Počty kusů v jednom stádě se ale často mění a v určitých ročních obdobích dosahují třeba i 150 jedinců. Mladí samci stáda opouštějí a sdružují se do tzv. mládeneckých skupin. Dospělí samci jsou už zcela samostatnými příslušníky rodu. Nemají potřebu trávit všechen čas ve společnosti jiných a nejčastěji se pohybují jen v jejich blízkosti.

Smrtící rány něžných tvorů

Žirafí pohled je ztělesněním nevinnosti a mírumilovnosti. V době páření, kdy jedinou starostí samců je získání přízně vyvolené samice, jde ovšem mezi jednotlivými nápadníky veškerá nevinnost stranou. Samci se nejprve pokoušejí jeden druhého zastrašit – vyzývavě stojí proti sobě nebo se obcházejí v kruzích a měří sílu protivníka. Někdy slaví zastrašovací taktika úspěch, jeden z vyzyvatelů dá v určitém okamžiku skloněním hlavy najevo svoji podřízenost a odchází. Jestliže jsou ale oba přibližně stejně silní, může začít souboj, při kterém samci zpočátku používají krky zkřížené do tvaru písmene X k přetlačování.

TIP: Hrátky afrických tanků aneb S hrochy na plovárně

V případě, že ani v první fázi střetu žádný z bojovníků nevyklidí pozice, přijde na řadu hlava, a to doslova. Oba do sebe začnou hlavami tlouct a snaží se zasáhnout protivníka do hrudi nebo do krku. Někdy získá bitka na takové intenzitě, že se samci tlučou „hlava nehlava“ do kterékoli části těla, nejčastěji do břicha a do slabin. V takovýchto případech se můžou i zabít. Údery jsou vzhledem k délce krku a hmotnosti zvířat nesmírně silné a například po ráně do hlavy může dojít k omráčení nebo smrti. Takhle tvrdé souboje jsou vzácné, ale zdaleka ne tak, jak se dříve myslelo.

Život s vyšším tlakem

Již mnoho lidí se zabývalo otázkou, jak je možné, že vzhledem ke své výšce nemají žirafy při zvedání hlavy problémy s odkrvením a při sklonění hlavy naopak překrvením mozku. Vděčí za to unikátnímu systému žil v krevním řečišti a také systému srdečních chlopní. Srdce žirafy je dlouhé až 60 cm, má stěny silné až 7,5 cm a váží víc než deset kilo. Z této mohutné pumpy vychází krev pod obrovským tlakem (2–3× vyšším než lidský). Než se ale dostane do cévního řečiště na spodní straně mozku, díky gravitaci se tlak sníží a mozek nemůže být poškozen. Krev se vrací dolů krční žilou širokou 2,5 cm a prochází řadou chlopní. Když zvíře skloní hlavu, krev přitéká do cévního řečiště a jeho početné tepny se roztahují do volných prostorů mezi nimi. Dokud je hlava svěšená, chlopně v krční žíle jsou uzavřeny, zadržují krev v krku a nedovolují jí téct do hlavy. Tím se dočasně sníží krevní tlak a mozek je opět chráněn. Když žirafa zvedne hlavu a narovná se, přebytečná krev vteče do srdce otevřenými chlopněmi.

Vysoký krevní tlak pomáhají žirafám zvládat tepny a žíly, které jsou v porovnání s ostatními zvířaty velmi silné. Nezanedbatelný vliv má i silná kůže žirafích nohách. Když dá žirafa hlavu k zemi, kůže stahuje tepny a žíly v nohách a působí tak proti gravitaci podobně jako oblečení pilotů stíhaček.

Ostražité pití a smrtící kopance

Žirafy jsou býložravci – okusují větvičky a listí nejčastěji na pichlavých akáciích, které omotávají svým fialovým až 45 cm dlouhým jazykem. Jazyk i pysky jsou proti trnům akácií odolné. V období sucha dokáže žirafa vystačit s vodou získanou z potravy a bez napití vydrží podle některých údajů třicet i více dnů.

Snaha vyhnout se pití z vodních nádrží má své dobré důvody. Tento úkon je pro žirafu poměrně obtížný, musí při něm roztáhnout přední nohy, aby dosáhla na hladinu a je v této pozici velice zranitelná. Žirafu také ze stejného důvodu velice zřídka uvidíte spásat trávu. U pití i spásání je vždy velmi ostražitá, neboť jde o okamžik, kdy se může stát snadnou kořistí predátorů. V případě napadení za normálních okolností ale není zdaleka bezbranná. Brání se kopanci předníma i zadníma nohama a svými kopyty dokáže roztříštit lebku i lvovi.

Žirafy v ohrožení…

Žirafám a ostatním býložravcům se v médiích bohužel nedostává takového prostoru jako například gorilám, nosorožcům nebo jiným ohroženým zvířatům. Ani antilopy nejsou pro lidi tak přitažlivé jako třeba malé „opičátko“. Jenže situace, ve které se žirafy nacházejí, je možná ještě závažnější, než například u kriticky ohrožených goril. O těch se totiž veřejně mluví a jejich stavy se lidé snaží hlídat. O žirafách se možná začne více mluvit teprve, až budou na pokraji vyhubení, stejně jako je tomu u spousty dalších druhů zvířat, o kterých si lidé myslí, že jejich v přírodě dostatek. Dalšími odstrašujícími příklady jsou různé druhy antilop, lvi, gepardi, sloni…

Podle posledních odhadů žije v Africe kolem 110 000 žiraf. Jenže například v Masai Mara, jedné z nejznámějších keňských rezervací, jejich stav během posledních zhruba 20 let poklesl až o 95 %. Když vezmeme v úvahu, že studie je již několik let stará, můžeme bez rizika pomýlení předpokládat, že zvířata na tom dnes budou ještě hůř. To je opravdu hrozivé číslo, obzvlášť když si uvědomíme, že se jedná o chráněné území. Dalším příkladem může být žirafa síťovaná (G.c. reticulata), která žije jen ve východní Africe. Její populace poklesla za posledních 10–15 let o více jak 90 % na necelé 3 000 kusů! V Africe zbývají poslední stovky žijících zvířat žirafy západoafrické (G.c. peralta) a také známější žirafy Rothschildovy (G.c. rotschildi). Tento katastrofální stav ale není jen v Keni. Stejné je to v drtivé většině ostatních afrických států a parků a mohli bychom tak pokračovat u dalších desítek zvířecích druhů. Bohužel na žirafu se často při její ochraně nahlíží jako na druh s několika poddruhy a nebere se v potaz, že některé poddruhy už nejsou daleko od úplného vyhubení ve volné přírodě.

Je libo žirafí ocas?

Prudké snížení počtu žijících zvířat se netýká jen žiraf, ale většiny kopytníků. Malé žirafy se stávají kořistí lvů, hyen, psů hyenových a levhartů a víc jak 50 % mláďat nepřežije první rok života. Jinak ale představují afričtí predátoři pro žirafy minimální riziko. Dospělou a zdravou žirafu dokáže ulovit jen lev. Příčina jejich úbytku je jasná – peníze a lidé.

V některých zemích jsou na vině vojenské konflikty. Jinde je to expanze lidských obydlí, která se stále více objevují i v blízkosti přírodních parků, což divoká zvířata značně omezuje. Spolu s tím přichází ve zvýšené míře také pytláctví a ani farmáři nezůstávají pozadu a zabíjejí divoká zvířata třeba proto, že jim ničí úrodu. Žirafy jsou stříleny pro maso a kůži, ale výjimkou nejsou ani případy, kdy jsou zabity jen kvůli ocasu, z nějž se vyrábí náramky nebo se používá k odhánění much. Za úbytkem žiraf stojí i turisté, vytvářející poptávku po těchto suvenýrech a „sportovní lovci“, kteří za vysoký poplatek získávají povolení zabíjet různá zvířata, aby ukojili svoji pochybnou ctižádostivost.

Mají ještě šanci?

Afrika už dávno není nepoznaným světadílem, kde usínáte za ohromujícího lvího řevu nebo strašidelného hyeního chechotu a široko daleko kolem vás je jen divočina. Možná, že když budete nocovat přímo v parku, tak na chvilku zapomenete, že žijete v „civilizovaném“ světě. Přitom ale jen pár kilometrů od vás, hned za hranicemi parku, je příroda zdevastovaná a žijí tam miliony lidí, kteří čekají na příležitost, aby si mohli vzít další kousek z afrického snu a přeměnit ho na políčko s kukuřicí.

Spousta lidí, kteří v Africe nikdy nebyli, ji znají jen z dokumentů a letáčků cestovních kanceláří. Většina turistů je ale vláčena po atraktivních parcích, kde je příroda až na výjimky zachovaná, a o pravém stavu divočiny se nemají šanci dozvědět. Nikdo vám neukáže skutečný stav a počty žijících zvířat. V Africe už není nic tak jak bývalo dřív, kontinent je vytržený z kořenů a jeho původní obrovské oblasti jsou rozsekány na malé kousky. O žirafách se říká, že dohlédnou až za obzor. Není vyloučeno, že tam vidí i svoji přicházející smrt, za kterou se neskrývá ani levhart ani lev, ale člověk.


Co o žirafách možná nevíte

  • je nejvyšším zvířetem na zeměkouli, patří mezi přežvýkavé sudokopytníky
    dožívá asi 15 let, v zajetí cca 25 i více let
  • její krk má sedm obratlů stejně jako náš, ale v poslední době se někteří vědci přiklánějí k číslu osm
  • jejich srdce může přečerpat až 61 litrů krve za minutu
  • mají jeden z nejvyšších krevních tlaků ze všech zvířat, proto jsou jejich žíly a tepny mnohem silnější, než u jiných druhů velkých savců
  • mají největší oči ze všech pozemských savců
  • ostatní zvířata savany (zebry, pštrosi, antilopy …) používají žirafy jako strážní věže varující před predátory
  • růžky vyrůstají na hlavě obou pohlaví, žirafy je neshazují a jejich počet se liší podle poddruhu
  • vzory na kůži žirafám s věkem tmavnou
  • žirafa je mimochodník, chodí tedy oběma nohama na jedné straně zároveň
    při běhu kývá krkem dopředu a dozadu a udržuje tak rovnováhu
  • nejsou němé, naopak vydávají několik různých zvuků
  • po patnáctiměsíční březosti se samici většinou rodí jedno mládě
  • žirafa přivádí svého potomka na svět ve stoje a mládě tak padá hlavou napřed zhruba z výšky dvou metrů
  • malá žirafa při narození měří až dva metry a váží 50–80 kg, za několik desítek minut po porodu je schopná chůze
  • žirafa spí tak, že když si lehá, složí pod sebe přední nohy a jednu zadní, druhá zadní trčí bokem; když opravdu tvrdě usne, složí krk podél těla dozadu a hlavu opře o zem nebo o zadní nohu; v této poloze spí pouze několik minut a je schopna dřímat i ve stoje

Žirafa, známá neznámá

Vědci z různých důvodů nejsou schopni shodnout, kolik je poddruhů žiraf. Nejčastěji udávané číslo říká, že existuje 7–10 poddruhů. Pokud se budeme řídit českým názvoslovím, tak jsou to:
žirafa angolskáGiraffa camelopardalis angolensis
žirafa kordofánská (súdánská)Giraffa camelopardalis antiquorum
žirafa núbijskáGiraffa camelopardalis camelopardalis
žirafa kapskáGiraffa camelopardalis giraffa
žirafa západoafrickáGiraffa camelopardalis penalta
žirafa síťovanáGiraffa camelopardalis reticulata
žirafa RotschildovaGiraffa camelopardalis Rothschildi
žirafa zambijskáGiraffa camelopardalis thornicrofti
žirafa masajskáGiraffa camelopardalis tippelskirchi
A aby to nebylo tak jednoduché, někteří vědci přišli se zajímavou myšlenkou, že poddruhy žiraf jsou ve skutečnosti druhy.

  • Zdroj textu:

    Příroda 2009/12

  • Zdroj fotografií: Radek Klimeš

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Hackeři ovládají mnoho důmyslných způsobů, jak se dostat k vašim citlivým údajům.

Zajímavosti

Do největší floridské zoo zavítala tento týden veterinární zubařka Jamie Berningová. Do jejího zubařského křesla zde během tří dnů usedla (či spíše ulehla) pestrá směsice zvířecích obyvatel. Doktorka Berningová se zde v rámci „týdne zubů“ podívala na zoubek gorilímu samci, lvici, šimpanzovi, tapírovi, vydře nebo třeba hrabáči kapskému.

Revue

S velkými pelagornitidy se další ptáci Antarktidy období eocénu nemohli vůbec měřit

Věda

Tato kreveta harlekýn by podle některý zoologové měla být samostatným druhem Hymenocera elegans, který je jasně rozlišitelný podle modrých okrajů skvrn.

Příroda

Cesta mezihvězdného poutníka Sluneční soustavou.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907