Reklama


Která planetka je nyní pro Zemi největším rizikem?

06.10.2018 - Michal Švanda

<p>Potenciálně nejvíce nebezpečná planetka „strefí“ Zemi s pravděpodobností 0,16 %</p>

Potenciálně nejvíce nebezpečná planetka „strefí“ Zemi s pravděpodobností 0,16 %


Reklama

Naše planeta vždy byla, je a bude ohrožena srážkami s ostatními kosmickými tělesy. Riziko pak plyne především z velikosti kolizní částice. Přestože tedy metrové a menší objekty křižují zemskou dráhu denně, pro život pod ochranou silného atmosférického obalu nepředstavují nebezpečí. 

Riziko roste s velikostí těles, s níž ovšem naštěstí zároveň klesá četnost možných srážek. Astronomové identifikovali mezi planetkami několik skupin objektů, jež jsou potenciálně nebezpečné – a dokonce je tak označují: nejčastěji zkratkou PHO (potentially hazardous object) nebo přímo PHA (potentially hazardous asteroid). Tato tělesa se jednak k Zemi přibližují a jednak jsou dostatečně velká. 

V současnosti známe kolem 1 800 PHA, přičemž asi 160 z nich je zřejmě větších než 1 km. Ze známých objektů představuje podle tabulek NASA největší nebezpečí asteroid 410777 (2009 FD), měřící zhruba 160 m, u nějž dosahuje pravděpodobnost impaktu na Zemi v letech 2185–2198 celých 0,16 %. Další planetky v pořadí se pojí s řádově nižším rizikem. 

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Tajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.

Zajímavosti

Sonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.

Vesmír
Zajímavosti

Při lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.

Příroda

LeTourneau: Terénní stonožka

Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.

Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907