Kvasinka z naší kůže působí jako přirozený zabiják zlatého stafylokoka
Jedna z nejběžnějších kvasinek na lidské kůži dokáže produkovat látku, která účinně potlačuje obávaného „zlatého stafylokoka“. Podle vědců by tato její přirozená obrana mohla pomáhat v boji proti rezistentním bakteriím.
Obávaný „zlatý stafylokok“ Staphylococcus aureus je vlastně běžným obyvatelem lidské kůže. Za normálních okolností je v podstatě neškodný, když se ale přemnoží a pronikne do krevního oběhu, dokáže vyvolat i závažné infekce. Jen v USA si tato bakterie každým rokem připisuje přibližně půl milionu hospitalizací. Přibližně 90 % stafylokoků je přitom rezistentních na běžný penicilin a zlatý stafylokok MRSA je odolný vůči většině dnes používaných antibiotik.
Mocná kvasinka
Caitlin Kowalskiová z Oregonské univerzity a její tým nedávno narazili na mikroorganismus, který si se zlatým stafylokokem poradí a s nímž máme doslova intimní zkušenost. Jde o přímého konkurenta stafylokoka – kvasinku Malassezia sympodialis, která patří k nejčastějším mikrobům na lidské pokožce.
Badatelé zjistili, že na stafylokoky má zhoubný účinek látka, kterou tato kvasinka vylučuje. Jde o kyselinu 10-hydroxypalmitovou, zkracovanou jako 10-HP. Vědci v minulosti přehlédli její antimikrobiální vlastnosti, zřejmě kvůli tomu, že působí na bakterie jedině v prostředí o nízkém pH, jako je třeba právě na lidské pokožce. Podrobnosti shrnuje studie uveřejněná v odborném časopisu Current Biology.
V laboratorních testech došlo po pouhých dvou hodinách působení Malassezia sympodialis k více než stonásobnému snížení životaschopnosti různých kmenů stafylokoka. Jde o pozoruhodný výsledek, i když se časem ukázalo, že se bakterie dokážou vůči 10-HP bránit podobně jako vůči běžným antibiotikům. Zajímavostí je, že jiné, méně nebezpečné druhy stafylokoků si s touto kvasinkou již vytvořily rovnováhu – což naznačuje, že dlouhodobé mikrobiální soužití může vést k přirozené toleranci.
Autoři studie upozorňují, že význam Malassezie v rámci kožního mikrobiomu teprve začínáme odhalovat a její schopnosti formovat mikrobiální společenství a chránit proti infekcím jsou možná mnohem širší, než si dnes myslíme. Další výzkum se má zaměřit na genetické mechanismy rezistence vůči antibiotikům, které bakterie jako Staphylococcus aureus tak efektivně využívají.
