Léčivé, užitečné i krásné pivoňky: Univerzální císaři květin

Pivoňky byly již ve starém Řecku a Číně známy a vysoce ceněny jako léčivé rostliny. Zmiňuje se o nich mimo jiné významný římský přírodovědec Plinius starší, Dioskorides i Galenus. Použití pivoněk v čínské medicíně je známé z rukopisu Shennong Materia Medica publikovaného v období dynastie Qin (221–206 př.n.l)

20.12.2016 - Pavel Sekerka



Květ pivoňky lékařské má ve farmacii dodnes uplatnění a ve východní Asii se používá sušená kůra pěstovaných dřevitých pivoněk. V zahradách se kromě níže jmenované pivoňky keřovité pěstují bylinné pivoňky, pivoňka čínská a lékařská. Květy se tradičně vážou do kytic a také se suší. Z květů pivoněk se získával parfém výrazné vůně, který dosáhl největší obliby v Anglii ve 30. letech minulého století. Sušenými květy červených kultivarů se barvily sirupy a semena ve středověké Anglii sloužila ke kořenění dušeného masa.

TIP: Rozšířené zemní orchideje prstnatce aneb Malební oportunisté

Pivoňka kavkazská byla využívána k barvení vlny, hedvábí a papíru. Sušená semena se podobně jako semena klokoče stala materiálem pro výrobu náhrdelníků a ve středověku byla součástí amuletů proti nemocem, především padoucnici. V době nouze byly kořeny některých pivoněk na Sibiři a ve střední Asii vařeny s mlékem a používaly se na výrobu kaše.

Pivoňka úzkolistá (Paeonia tenuifolia)

Roste v Rumunsku, Maďarsku a Bulharsku, ve východní Evropě (po Ural), na Krymu, v Gruzii a Ázerbajdžánu na kavylových stepích, suchých loukách, skalních výchozech či v porostech teplomilných křovin. Nikde není příliš hojná, jednotlivé populace se liší velikostí rostlin i tvarem listů. Oblíbená rostlina pro větší skalky, plnokvěté rostliny byly pěstovány v Anglii již v roce 1765.

Velikost: kolem 50 cm
Doba květu: duben, květen
Květ: otevřené, tmavě červené
Pěstování: slunná stanoviště, drenážovaná půda, běžné zahradní podmínky
Status: Na červeném seznamu Bulharska, Maďarska, Rumunska, Ruska i Ukrajiny. Je vedena v příloze I. Bernské úmluvy o ochraně evropské flóry a fauny.

Pivoňka keřovitá (Paeonia suffruticosa)

Jako ztělesnění jara patřily ke čtyřem čínským císařským symbolickým rostlinám.

O jejich pěstování v roli okrasných rostlin existují záznamy již na konci 4. století. Do Japonska je údajně přivezl roku 734 budhistický mnich Fa Hai a v roce 1045 bylo popsáno už 42 odrůd. V Evropě se první rostliny objevily díky Alexandru Duncanovi v roce 1789. Duncan je dovezl do botanické zahrady v anglickém Kew.

Velikost: až 3 m
Doba květu: květen
Květ: jednoduché až plné velké květy v odstínech od bílé přes růžovou po tmavě červenou
Pěstování: slunné či polostinné stanoviště, běžné zahradní podmínky
Status: známá pouze z kultury

Pivoňka brownova (Paeonia brownii)

Roste na suchých stanovištích, v řídkých borových lesích, křovinách a vysokohorských polopouštích na americkém středozápadu a západu. 
Růst začíná brzy na jaře většinou již pod sněhem. V létě, v období sucha, zatahuje.

Velikost: 40 cm
Doba květu: květen
Květ: hnědý až zeleně bronzový se žlutým lemem, kulovitě uzavřený
Pěstování: obtížné, nesnáší letní a podzimní vlhko


Kam za pivoňkami?

Největší sbírku dřevitých pivoněk u nás můžete vidět v Botanické zahradě hlavního města Prahy v Troji. Rozsáhlou sbírkou bylinných pivoněk se může pochlubit Botanická zahrada BÚ AV ČR Chotobuz, která je součástí Průhonického parku.

  • Zdroj textu

    Příroda 6/2010

  • Zdroj fotografií

    David Vojtuš


Další články v sekci