Magdalena Dobromila Rettigová: Slavná kuchařka, či první feministka?

19.08.2021 - Denisa Nečasová

Autorka nejznámější české kuchařky byla ale v minulosti hodnocena různě, a to nejen pro své kuchařské návody. Její aktivity totiž zasahovaly i do obrozenecké literatury a rodícího se ženského hnutí

<p>Úspěch <em>Domácí kuchařky</em> <strong>Magdaleny Dobromily Rettigové</strong> tkvěl v jednoduchosti receptů a dostupnosti ingrediencí.</p>

Úspěch Domácí kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové tkvěl v jednoduchosti receptů a dostupnosti ingrediencí.


Reklama

Rozporuplnost Magdaleny Dobromily Rettigové se netýkala jen její činnosti, ale odrážela se i v hodnocení jejího vzhledu. Ještě na počátku 20. století byla pro literárního historika Arne Nováka „tělnatou matrónou“ s úsměvem v „masité tváři“, jejíž „horizont končil spižírnou, postelí, plotnou a prádelníkem.“ Naopak spisovatelka Tereza Nováková o ní psala jako o dobrotivé ženě s milým úsměvem v „srdečné tváři“

Osamělá malá Magdalena 

Budoucí nejslavnější česká kuchařka se narodila v lednu 1785 v malé obci Všeradice na Berounsku do rodiny nižšího vrchnostenského úředníka Franze Artmanna. Všichni její tři sourozenci ještě v útlém věku zemřeli, takže vyrůstala jako jedináček. Na tento neobvyklý stav, kdy kolem ní byly rodiny běžně se čtyřmi pěti dětmi, vzpomínala jako na smutnou kapitolu svého života.

Většinu času také proto trávila spíše prací v domácnosti než dětskými hrami. Navíc přísná matka jí vštěpovala silný smysl pro povinnost, řád a pilnou práci. Rettigová uváděla, že ke svým pátým narozeninám dostala punčochy, jehlice a přízi se slovy: „Co si napříště upleteš, budeš mít! Jsi už dost velká, abys mohla plést sama pro sebe!“ Nejbližší škola byla vzdálená asi hodinu cesty, a proto se číst, psát a počítat naučila také doma. 

Když bylo Magdaleně sedm let, zasáhla celou rodinu předčasná otcova smrt, což znamenalo finanční katastrofu. Museli se přestěhovat do Prahy a hmotná nouze zesílená matčinou nemocí ještě více zatížily malou Magdalenu prací a starostmi. Dívka vyrůstala jako uzavřená, zdatná pomocnice v domácnosti, která si tajně po večerech ráda četla. 

Svatba a stěhování

Změnu do jejího života přinesla až svatba s Janem Aloisem Rettigem v roce 1808. Chudý právník si Magdalenu získal empatičností a také trpělivostí, protože od prvního seznámení uběhlo přibližně deset let, než si před oltářem řekli „ano“. Magdalena v něm viděla především blízkého přítele a ne muže, který by rozezněl její srdce. Až zpětně jejich vztahu připisuje punc osudovosti: „Milovali jsme se již dávno dříve, než jsme si to řekli, ba dokonce, než jsme to sami věděli.“

Sňatkem žena automaticky následovala svého muže a v případě Rettigů to znamenalo několik stěhování. Rettig totiž získal úřednické místo ve státní správě, s nímž byla spojena povinnost pracovat na přiděleném úřadě. A tak manželé vystřídali Tábor, Přelouč a pak hlavně Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou a Litomyšl – trojice měst ve východních Čechách se stala centry Magdaleniných pestrých kulturních aktivit. Zdá se, že Rettigová doprovázela svého muže bez větších obtíží a stejně bezproblémové se jeví také jejich dlouhé manželství, v němž zplodili jedenáct dětí, ovšem jen tři z nich se dožily stáří. 

Průměrná spisovatelka

Ještě než se Rettigová pustila do psaní kuchařky, zkoušela své literární dovednosti na kratších básních v němčině. Česky pod vlivem svých přátel a manžela publikovala poprvé v roce 1820, ovšem před tím se musela naučit česky! Její výchova i výuka probíhala v němčině a teprve později začala docházet na setkání obrozeneckých rodin, kde se účastníci snažili mluvit česky. 

Literární díla Rettigové vydaná mezi lety 1821–1846 jsou kratší a velmi návodné moralizující povídky v duchu sentimentalismu určené ženám. Všechny mají jasná zakončení opěvující křesťanské a dobové etické ctnosti ideálních žen. Jako spisovatelka je dalšími generacemi hodnocena velmi průměrně a později se začalo diskutovat o tom, zda její jméno vůbec patří do kánonu české literatury. Její zastánci zdůrazňují, že patřila mezi první ženy snažící se vstoupit do literatury českého obrození, následně inspirovala ostatní a její knížky byly i několik desetiletí následně čteny. Naopak odpůrci mluví o banalitě příběhů a „maloměšťácké žvatlavosti“ bez jakéhokoli uměleckého přínosu. 

V mlze kuchyňské páry

Když v roce 1826 vydala Rettigová poprvé svoji Domácí kuchařku aneb pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské, nebyl to zdaleka první český soupis receptů. V čtyřiceti předchozích letech bylo publikováno sedm česky psaných kuchařských knih a některé z nich se dočkaly několika vydání. Domácí kuchařka se ale v některých ohledech od svých předchůdkyň lišila, a proto si vysloužila takovou popularitu. V prvé řadě se neobracela na odborné mistry kuchyní, ani na rodiny z nejvyšších sociálních vrstev. Její recepty byly určeny pro „dívčinky v malých městech, jakož i na statcích, zámcích, farách a dědinách“. Neobsahovaly luxusní či těžko dostupné ingredience, příprava jídel obvykle nebyla příliš náročná a navíc krok za krokem popsaná.

Domácí kuchařka navíc nebyla psána neosobním stylem, nestala se pouhým pracovním návodem. Autorka do receptů vkládala své zkušenosti, postřehy, hodnotila jednotlivé postupy a zároveň i své představy o výsledné podobě jídla. Na talíři měl člověk dostat pokrm lahodící nejen žaludku, ale také oku, což se projevovalo různými tipy na zdobení a úhledné servírování. V neposlední řadě kniha vybízela hospodyně ke tvořivému přístupu při vaření, nabádala je k experimentování. 

Ovšem ani Rettigové receptář nezůstal mimo palbu kritiky, která jí vyčítala podporu poživačnosti a přízemnosti v době, kdy se český národ teprve konstituoval a potřeboval dosáhnout vyšších met, zaměřit se na vzletnější cíle. „Celý vesmír plyne v mlze kuchyňské páry, jídelní lístek stává se deskou hodnot, bohatě a skvěle uchystaná tabule líčí se jako vysoký cíl ženského snažení,“ napsal o Rettigové zmíněný vědec Arne Novák.

Ženy kuchařky a vychovatelky

Představy Rettigové o zlepšení společenského postavení „druhého pohlaví“ se neopíraly o žádné revoluční akce a tajné schůzky skrytých feministek. V souladu se svým naturelem i atmosférou biedermeieru se domnívala, že nejspolehlivější cestou je dobré jídlo, útulná domácnost a jistá vzdělanost dívek. Ženy si zlepší svůj život tím, když získají právě tímto způsobem respekt manžela, který se pak nebude potulovat po hospodách a nevěstincích, ale bude se těšit domů a tam také spokojeně pobývat. Danou idylou neměly získat jen ženy, ale celý český národ. Obrozenecké snažení Rettigové se odráželo ve vizi „lepšího“ národa skládajícího se ze spořádaných rodin a také výchovy dětí oslavující významné postavy české kultury. 

Rettigová proto pořádala soukromé kurzy ve většině svých působišť. Soustředila se na dívky z nižších sociálních vrstev, kterým se snažila předat své kuchařské umění, zkušenosti z vedení domácnosti a také v nich probudit lásku k české literatuře. Kromě toho založila nadaci pro studium chudých dívek v Litomyšli, kterou i později finančně podporovala. Hlavní důvod, proč je Rettigová považována za předchůdkyni ženského hnutí, představuje důraz na vzdělání dívek jako prostředku k vlastní emancipaci. Linka různých kuchařských a hospodyňských škol se od ní táhne až do poloviny 20. století. 

Mužům nevzdorovat

Kritici snah „první české kuchařky“ upozorňují na její silně konzervativní náhledy nepřekračující tradiční role žen jako oddaných matek, hospodyň a manželek. Ve své knížce s praktickými radami do domácnosti, příznačně nazvané Mladá hospodyňka v domácnosti, jak sobě počínati má, aby své i manželovy spokojenosti došla z roku 1840, výslovně píše: „Ať chrání je samo nebe od pomyšlení muži vzdorovati.“ 

TIP: Osudy krásné vlastenky: Nelehký životní úděl Boženy Němcové

Ať už jako ztělesnění omezenosti, nositelka pokroku nebo „jen“ autorka nejslavnější kuchařky, Magdalena Dobromila Rettigová zemřela v srpnu 1845 v Litomyšli, kde jí byl o necelých třicet let později vystavěn masivní náhrobek zdobený její podobiznou. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Inspektor Izraelského památkového úřadu s objeveným mečem.

Věda

Koncept lunární motorky Tardigrade.

Vesmír

Všemi barvami hrající kopce Aktau v NP Altyn-Emel jsou tvořeny měkkými sedimenty

Příroda

U Tannenbergu Rusové ztratily desetitisíce mužů, ale tisk bitvu označil za pouhý lokální neúspěch.

Válka

Američtí vědci dočasně napojili prasečí ledvinu na člověka a sledovali její fungování. Jde o další krok ve výzkumu možnosti využívat jednou zvířecí orgány při transplantacích, které zachrání lidský život.

Věda

Johanka z Arku během korunovace krále Karla VII. v katedrále v Remeši. Obraz francouzského malíře Jeana Auguste Dominique Ingrese z roku 1854.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907