Malá, ale naše: Petřínská rozhledna

Co je to na obrázku za kresbu? Snad slavná Eiffelovka? Ne, rozhledna na Petříně! Zase tak daleko od pravdy jsme ale nebyli. Právě větší a starší pařížská sestra se stala vzorem pro pražskou stavbu.

Zdroj inspirace

Roku 1889 navštěvují členové Klubu českých turistů světovou výstavu v Paříži. Jediný pohled z Eiffelovky a je jim jasno: „Dáme Praze pocítit stejnou závrať, jakou jsme zažili my!“ Možná to bylo nejdříve míněno jen jako vtip, v každém případě trvá pouhé dva roky a volná kopie proslulé věže se hrdě tyčí nad Prahou. Samotnou rozhlednu stihli nadšení budovatelé vystavět v rekordním čase, za necelé čtyři měsíce! I když byla šitá poněkud horkou jehlou: „Nýty k sesazování dílů se nahřívaly pod lešením a dělníci je pak házeli nahoru konstruktérům, kteří je ve vzduchu zachycovali kleštěmi.“

Na vyhlídkovou plošinu vedl už tehdy výtah s plynovým pohonem a při slavnostním otevření se prý celý Petřín zahalil do národních barev. Taková sláva! Spolu s rozhlednou dokončují dělníci i lanovou dráhu na vodní pohon a jen o rok později se veřejnosti otvírá zrcadlové bludiště. Z bývalého popraviště, kde v roce 995 údajně našli smrt i poslední ze Slavníkovců, se tak pomalu stává místo odpočinku a zábavy, které Pražané milují.