Maxmilián II. Habsburský: Humanistický křesťan na českém trůnu

19.01.2016 - Redakce 100+1 historie

<p>Maxmilián II. Habsburský (1527-1576) přislíbil protestantským stavům dodržování České konfese. Ty na oplátku přijaly jeho syna Rudolfa za budoucího následníka českého trůnu.</p>

Maxmilián II. Habsburský (1527-1576) přislíbil protestantským stavům dodržování České konfese. Ty na oplátku přijaly jeho syna Rudolfa za budoucího následníka českého trůnu.


Reklama

Římský císař a český král Maxmilián II., jehož životní příběh se začal psát 31. července 1527, patří právem k nejzajímavějším osobnostem habsburského domu i českých dějin. V jeho osobě se spojila habsburská rezervovanost a oddanost dynastickým cílům se zájmem o dobové inovace.

Jako nejstarší syn českého krále Ferdinanda I. a jeho manželky Anny Jagellonské byl předurčen k tomu, aby jednou usedl na trůn. Důležitému dynastickému cíli byla podřízena rovněž výchova, při níž se mladý arcivévoda setkal nejen s vlivem humanistických myšlenek, ale také sílícího náboženského schizmatu, které si razilo cestu napříč habsburskými zeměmi.

Přestože jeho otec, který vyrostl na bigotně katolickém španělském dvoře, zůstal věrný principům katolické církve, Maxmiliána protestantské učení zaujalo a dokonce začal s novými idejemi sympatizovat. To pochopitelně vyvolalo nesouhlas královského otce i jeho bratra, kterým nebyl nikdo menší než římský císař a španělský král Karel V. Ten přišel s nápaditým řešením - oženit Maxmiliána se svou zbožnou dcerou Marií.

TIP: Císař „Slibotechna“: Kterak Maxmilián II. licitoval o České konfesi

Přestože bylo manželství úspěšné a vzešli z něj dva budoucí vladaři českých zemí Rudolf a Matyáš, Maxmiliánův postoj zůstal nevyhraněný. Oficiálně se přikláněl ke katolické církvi, osobně se ale cítil být spíše křesťanem v humanistické tradici. Než stihl smířlivou náboženskou politiku více rozpracovat, 12. října 1576 v Řezně zemřel. Dle slibu českých stavů se otevřela cesta na trůn pro jeho syna Rudolfa.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907