Melancholik nebo šílenec? Rozporuplný císař Rudolf II. (1.)

19.11.2016 - Naďa Reviláková

Osobnost císaře Rudolfa II. vyvolávala otázky i obavy již u jeho současníků

Císař jako Vertumnus -<p>Rudolf II. jako římský bůh ročních období a růstu Vertemnus na obraze od malíře Giuseppeho Archimbolda </p>
Císař jako Vertumnus -

Rudolf II. jako římský bůh ročních období a růstu Vertemnus na obraze od malíře Giuseppeho Archimbolda 


Reklama

Císaře Rudolfa II. jako panovníka nehodnotí dějiny právě pozitivně. Ve státnických otázkách si nevedl příliš dobře. Místo toho se téměř chorobně zaměřil na shromažďování uměleckých děl, přírodních artefaktů i nejrůznějších kuriozit. Císař se natrvalo odstěhoval z Vídně, aby měl konečně klid od svých dotěrných příbuzných. 

Vladař s bolavou duší

Rudolfova rodina nabyla podezření na vážnější duševní chorobu po nekonečných peripetiích ohledně císařova sňatku. Manželkou se měla stát jeho vlastní sestřenice Isabela, dcera španělského krále Filipa II. Námluvy začaly v roce 1579, když bylo Isabele třináct, a trvaly téměř dvacet let! Rudolf je záměrně protahoval. Nejspíš se obával, že by sňatkem přišel o svobodu, se kterou střídal své milenky. To by se jeho manželce nemuselo líbit. Vyhýbání se svatbě však nezní právě jako příznak duševní choroby. V takovém případě by musel být blázen každý druhý.

Jenže Rudolf na jednu stranu sňatek všemožně oddaloval a na druhou se ho nechtěl vzdát. Zatímco si žádal další a další čas na rozmyšlenou a handrkoval se o věno, Isabele utíkaly roky. Navíc bylo veřejným tajemstvím, že císař si mezitím do svých komnat nastěhoval Kateřinu Stradovou, která mu rodila děti. Nakonec Filipovi došla trpělivost. Rudolfovo počínání ohledně sňatku už začali v Madridu považovat za projev šílenství a rozhodli se Isabelu v jejích dvaatřiceti letech provdat za Rudolfova bratra Albrechta. To v císaři vyvolalo takový výbuch hněvu, že se všeobecné přesvědčení o jeho šílenství ještě utvrdilo.

Praha jako úkryt před světem

V roce 1583 přesídlil Rudolf z Vídně do Prahy, odkud se už téměř do konce života nehnul. Tedy pokud Prahu zrovna nezachvátila morová nákaza. Tolik rozumu císař měl, aby před ní několikrát včas uprchnul. Spatřit jej v Praze však nebylo zrovna jednoduché. Společenským akcím se vyhýbal a nechal se zastupovat některým ze svých blízkých dvořanů. A důvod císařovy izolace? Obával o svůj život i korunu. Jeho rádci v něm tento strach jen utvrzovali. Hodilo se jim mít císaře v dobrovolném domácím vězení a dvůr ve svých rukou. Jeho obavy tak jejich vlivem rostly až téměř k stihomamu. 

  • Zdroj textu:

    100+1 historie 10/2015

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lední medvědi potřebují led k lovu i vrhu mláďat. V Arktidě se jej však rozpouštějí miliardy tun.

Zajímavosti

Knut Veliký byl zřejmě vycvičen ve válečnickém umění známým vikinským náčelníkem Thorkellem Vysokým.

Historie
Revue
Vesmír

Novozélandská slávka Perna canaliculus.

Věda

Generál Eisenhower konverzuje s parašutisty v předvečer dne D.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907