Melancholik nebo šílenec? Rozporuplný císař Rudolf II. (1.)

19.11.2016 - Naďa Reviláková

Osobnost císaře Rudolfa II. vyvolávala otázky i obavy již u jeho současníků

Císař jako Vertumnus -<p>Rudolf II. jako římský bůh ročních období a růstu Vertemnus na obraze od malíře Giuseppeho Archimbolda </p>
Císař jako Vertumnus -

Rudolf II. jako římský bůh ročních období a růstu Vertemnus na obraze od malíře Giuseppeho Archimbolda 


Reklama

Císaře Rudolfa II. jako panovníka nehodnotí dějiny právě pozitivně. Ve státnických otázkách si nevedl příliš dobře. Místo toho se téměř chorobně zaměřil na shromažďování uměleckých děl, přírodních artefaktů i nejrůznějších kuriozit. Císař se natrvalo odstěhoval z Vídně, aby měl konečně klid od svých dotěrných příbuzných. 

Vladař s bolavou duší

Rudolfova rodina nabyla podezření na vážnější duševní chorobu po nekonečných peripetiích ohledně císařova sňatku. Manželkou se měla stát jeho vlastní sestřenice Isabela, dcera španělského krále Filipa II. Námluvy začaly v roce 1579, když bylo Isabele třináct, a trvaly téměř dvacet let! Rudolf je záměrně protahoval. Nejspíš se obával, že by sňatkem přišel o svobodu, se kterou střídal své milenky. To by se jeho manželce nemuselo líbit. Vyhýbání se svatbě však nezní právě jako příznak duševní choroby. V takovém případě by musel být blázen každý druhý.

Jenže Rudolf na jednu stranu sňatek všemožně oddaloval a na druhou se ho nechtěl vzdát. Zatímco si žádal další a další čas na rozmyšlenou a handrkoval se o věno, Isabele utíkaly roky. Navíc bylo veřejným tajemstvím, že císař si mezitím do svých komnat nastěhoval Kateřinu Stradovou, která mu rodila děti. Nakonec Filipovi došla trpělivost. Rudolfovo počínání ohledně sňatku už začali v Madridu považovat za projev šílenství a rozhodli se Isabelu v jejích dvaatřiceti letech provdat za Rudolfova bratra Albrechta. To v císaři vyvolalo takový výbuch hněvu, že se všeobecné přesvědčení o jeho šílenství ještě utvrdilo.

Praha jako úkryt před světem

V roce 1583 přesídlil Rudolf z Vídně do Prahy, odkud se už téměř do konce života nehnul. Tedy pokud Prahu zrovna nezachvátila morová nákaza. Tolik rozumu císař měl, aby před ní několikrát včas uprchnul. Spatřit jej v Praze však nebylo zrovna jednoduché. Společenským akcím se vyhýbal a nechal se zastupovat některým ze svých blízkých dvořanů. A důvod císařovy izolace? Obával o svůj život i korunu. Jeho rádci v něm tento strach jen utvrzovali. Hodilo se jim mít císaře v dobrovolném domácím vězení a dvůr ve svých rukou. Jeho obavy tak jejich vlivem rostly až téměř k stihomamu. 

  • Zdroj textu:

    100+1 historie 10/2015

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Bobulím goji se mohou postavit borůvky, které si natrháte v lese. A zázračnou potravinou by klidně mohly být obyčejné fazole.

Zajímavosti

Swordfishe vyzbrojené neřízenými raketami během cvičného letu v roce 1944

Válka

Caesar obdivoval činy Alexandra Velikého a zhlédl se v jeho dobyvatelských taženích.

Zajímavosti
Vesmír

Tikal, metropole dávných Mayů.

Věda

Srdce a plíce, zejména v dolní části, se stlačí, takže nemají dosti místa pro dýchání. Nositelce korzetu se tak při nadechnutí prudce zvedá poprsí, což působí na muže samozřejmě velmi svůdně.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907