Milovník mrtvých těl: V polovině 19. století sužovaly Francii útoky nekrofila!

11.09.2017 - Martina Zrostlíková

Víra ve vampyrismus nemusela nutně zahrnovat pouze legendy o nemrtvých. Za vampýry byli považováni i živí lidé, například nekrofilové

Nekrofilie -<p>Obávaný deviant sužoval Paříž v 19. století </p>
Nekrofilie -

Obávaný deviant sužoval Paříž v 19. století 


Reklama

Děsivá kauza člověka-vampýra se odehrála za průlivem La Manche, a to přímo v Paříži. Případ seržanta Bertranda, který v dobách své pochybné popularity po celé Francii proslul jako „Vampýr“, byl učebnicovou ukázkou nekrofilie. O soudním procesu, který proběhl roku 1849, referovaly nejedny francouzské noviny. 

Zohavená těla

Několik měsíců předtím si hlídači pařížského hřbitova Pere la Chaise všimli, jak mezi náhrobky přelétá temná postava. Ani jeden z pokusů podivný úkaz chytit se nesetkal s úspěchem. Někteří proto začali vážně pochybovat o jeho lidské podstatě. Při následných obchůzkách strážci nalezli pozůstatky „fantomovy“ činnosti: otevřené hroby, mrtvoly vynesené z místa svého posledního odpočinku a k tomu zohavené a znásilněné. Poté přízrak z Pere la Chaise zmizel, ale jen proto, aby místo své působnosti přenesl na pařížské předměstí. Tam si vyhlédl čerstvý hrob sedmileté dívenky, který byl pouhou noc po pohřbu objeven rozkopaný, rakev byla násilím otevřena a tělo zesnulé opět znásilněné a zmrzačené.

Na hřbitově byla zavedena přísná opatření, byl zesílen dozor a nařízeno pátrání po pachateli. Všichni si mysleli, že to povede k odhalení zločince, ale jediným výsledkem celé akce byl přesun celého odporného divadla na hřbitov Montparnasse. A to ještě ve větší míře než kdykoliv předtím. Autority byly v koncích. Jak je možné, že na hlídaných hřbitovech, nadto obehnaných zdí a zajištěných zamykanými železnými vraty, byl „vampýr“ schopen provozovat tak nápadné věci, aniž by jej kdokoliv chytil při činu? Nakonec strážci hřbitova nalíčili na zjevení past. Počkali si na ně se zbraní v ruce. Sice jim na poslední chvíli unikl, ale podařilo se jim ho vážně zranit.

Stopy vedou k vojákům

Krvavá stopa a nalezené útržky vojenské uniformy dovedly muže zákona až k 74. regimentu. Zde několik vojáků potvrdilo, že jeden z jejich poddůstojníků se krátce po půlnoci vrátil zraněný, načež byl převezen do vojenské nemocnice. Stačila chvíle vyptávání a bylo jasné, že viník byl odhalen. Jeho jméno znělo Bertrand, měl hodnost seržanta a při výslechu doznal, že k ničení hrobů a znásilňování mrtvol ho vedla nepřekonatelná touha, která se při a po vykonání aktu měnila ve stavy transu. Při pohledu na způsob zmrzačení těl muselo být lékařům jasné, že před nimi stojí šílenec. Přesto prohlásili Bertranda odpovědným a verdikt soudu zněl: mnohaleté vězení.

  • Zdroj textu:

    Živá historie 10/2011

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 1997 vyšla studie tvrdící, že očkování způsobuje autismus, a její závěry rezonují na internetu dodnes.

Zajímavosti

Chytré toalety by mohly zvýšit naši připravenost na budoucí epidemie.

Věda
Revue

Velmi těsná dvojice trpaslíků J2322+0509

Vesmír

Napoleon ruské revoluce

Alexandr Fjodorovič Kerenskij

Právník Alexandr Fjodorovič Kerenskij byl před válkou jako poslanec v Dumě dobře známou osobností. Po březnové revoluci působil ve vlivném petrohradském sovětu, dosáhl funkce ministra spravedlnosti a posléze se realizoval jako ministr války a námořnictva. Kerenskij se snažil vrátit ruskou armádu do války, letní ofenzíva roku 1917, jejíž součástí byl i útok u Zborova, však selhala. V Rusku stále sílili bolševici a volání po míru bez anexí a kontribucí.

Kerenskij se po bolševické revoluci pokusil zvrátit situaci, nebyl však úspěšný a následně uprchl do Anglie a Francie. Nevzdal se veřejného života a publikoval, ale do Ruska se nikdy nevrátil. Zemřel ve Spojených státech.

Historie

Výrazné barvy nemají mandrilové jen v obličeji, ale rovněž na zadku, kde pravděpodobně slouží pro snadnější pohyb skupiny v husté vegetaci.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907