Mísa střídmosti: Renesanční poklad, který se stal trofejí wimbledonských šampionek
Ženské vítězky dvouhry na nejstarším tenisovém turnaji na světě zvedají každý rok nad hlavu mísu Venus Rosewater. Tato trofej je výherkyním turnaje Wimbledon udělována už od roku 1886 a je kopií uměleckého cínového nádobí z konce 16. století.
Původní předlohou slavné ceny pro nejlepší tenistku je mísa zvaná Temperantia (česky střídmost). Ztělesnění této ctnosti tvoří hlavní motiv artefaktu. Formu, z nějž byl luxusní kus nádobí odlit, zhotovil François Briot (asi 1550–1616), francouzský mědirytec a výrobce medailí. Zajímavostí je, že se jedná o jediné signované dílo tohoto umělce, ačkoliv jeho tvůrčí kariéra trvala podstatně déle.
Ozdoba k hostině
Vyrobit předmět z litého cínu bylo tehdy velmi náročnou disciplínou, kterou si mohli dovolit zaplatit jenom zámožní jedinci nebo organizace. Objednatelem mísy Temperantia byl pravděpodobně Fridrich I., vévoda z Württemberska a hrabě z Montbéliardu. Právě v tomto francouzském hrabství působil v osmdesátých letech 16. století François Briot, jenž byl v roce 1585, kdy mísa zřejmě vznikla, jmenován hraběcím pečetním rytcem.
Finanční náročnost, která šla ruku v ruce s uměleckou nádherou mísy, dává tušit, že se z ní žádný pokrm nepodával. Takzvaný Edelzinn neboli vzácný cín sloužil zřejmě k ozdobě nákladného bufetu aristokrata či cechovní organizace. Z provedených výzkumů vyplývá, že tato občerstvovací zařízení mohla být několikapatrovými stavbami, jejichž nabídku vybraných jídel doplňovaly rozličné předměty ze zlata, drahokamy nebo třeba mušle. Skladba těchto vzácností se lišila především v závislosti na možnostech hostitele.
Mystická nádhera
Na konci 16. století byla ve Francii na vrcholu dvorská kultura manýrismu, která se zčásti zakládala na myšlence obtížnosti. Díla měla být komplexní, to znamená nejen mistrovsky vyrobená, ale i umělecky obohacující a plná intelektuálních náznaků. Briotova mísa Temperantia je v mnoha ohledech dokonalým příkladem tohoto stylu.
V jejím středu se nachází vyobrazení střídmosti v podobě ženy svírající pohár vína a džbán. Střídmost představovala jednu ze sedmi ctností, jejichž klasifikace ovlivnila křesťanskou morálku ve středověku a sloužila jako protiklad sedmi smrtelným hříchům. Ostatně opakem střídmosti bylo obžerství, je tedy nabíledni, proč byl na míse jako ústřední motiv zvolen takovýto výjev.
Kolem centrálního zobrazení se nacházejí čtyři plakety, na nichž jsou ztvárněny postavy zpodobňující čtyři přírodní živly: vzduch, vodu, zemi a oheň. Na kraji jsou oválné panely zachycující sedm svobodných umění coby základ středověkého vzdělávání: gramatiku, dialektiku, rétoriku, hudbu, aritmetiku, geometrii a astrologii. Patronkou těchto stěžejních věd byla Minerva, římská bohyně moudrosti. Zbytek prostoru je vyplněn různými motivy, jako jsou ptáci, ovoce, květiny nebo Pegasové.
Originál, nebo kopie?
Trofej, kterou současně přebírají vítězky wimbledonského klání, je vlastně kopií, ovšem ne přímo Briotova díla, ale jeho velmi přesné napodobeniny, kterou zhotovil německý umělec Caspar Enderlein (1560–1633). Jeho forma se později dále šířila v polychromovaných keramických provedeních. Dnešní cenu pro výherkyně tenisového turnaje vyrobila firma Elkington & Co. v Birminghamu roku 1864 podle Enderleinovy verze mísy uložené v Louvru. Odlitek byl oproti originálu zhotoven ze stříbra a zlata.
