Mravenčí ubytovny: Soužití mravenců a "mravencomilných" rostlin

20.06.2016 - Vlastik a Romana Rybkovi

Pokud někdo žije v chudobě, potěší ho pomoc od druhých. Některé rostliny ze stanovišť chudých na živiny si takovou pomoc umějí dokonce zařídit. Poskytují ubytování mravencům, kteří je za odměnu hnojí svými výkaly, a co víc, chrání před poškozením býložravci


Reklama

Rostliny žijící v symbióze s mravenci se nazývají myrmekofilní, české užití mravencomilné se nějak nevžilo. V anglické literatuře často najdeme spojení „ant plants“. Tyto rostliny na svých tělech vytvořily struktury vhodné jako mravenčí úkryty, od plochých listů přitisklých k podkladu, pod které lze zalézt, až po důmyslná mohutná sídliště. V našem článku se zmíníme o vybraných skupinách myrmekofilních rostlin, přičemž nás bude zajímat jen botanická stránka a nebudeme řešit, které druhy mravenců v nabízených úkrytech přebývají.

Bydlení v kapradí

Mezi kapradinami existují jen dva mravencomilné rody. Jde o asijský rod Lecanopteris a americký Solenopteris. První jmenovaný rod je rozšířen od Malajského poloostrova na Novou Guineu, nejvíce druhů se nachází na Sulawesi. Všechny rostou jako epifyty na kmenech, ale zejména na větvích stromů. Často hodně vysoko, takže o jejich přítomnosti se dozvíte jen podle opadlých mrtvých prýtů.
Mezi třinácti druhy můžeme najít názornou ukázku vývoje mravenčích úkrytů. Nejjednodušší formu má L. sinuosa, jehož oddenky jsou jednoduché, málo větvené a jen mírně zploštělé, s jednoduchou středovou dutinou. Větší zploštění a větvení nabízí L. crustacea. Dokonalejší formy mají ploché křehké srostlé prýty, které jako pláty pokrývají velké úseky kmenů či větví a uvnitř poskytují bohatý systém chodbiček. Takhle vypadají třeba L. pumilla nebo L. celebica, u druhu L. deparioides je vzhled vylepšen pěkným modrosivým ojíněním prýtů. Nádhernou formou jsou pak talířovitě ploché prýty novoguinejského druhu L. mirabilis. Z hor Sulawesi pocházejí dosud méně známé druhy se zajímavým dvoupatrovým systémem komůrek, příkladem může být L. darnaedii. Tvarem listů se druhy rodu Lecanopteris podobají třeba osladičům, s nimiž jsou také příbuzné. Přesto i ve tvaru listů existují rozdíly od nedělených listů L. sinuosa po jednoduše zpeřené listy většiny dalších druhů.
Rod Solanopteris má pouhé čtyři druhy rostoucí od Kostariky po Peru. Překlad jeho jména by mohl znít jako „bramborová kapradina“ a má původ právě existencí ztloustlých útvarů sloužících jako úkryt pro mravence. Jedná se o menší druhy s „bramborami“ o velikosti několik centimetrů. Znalosti o tomto rodu jsou dosud hodně mezerovité a rostliny se teprve začínají objevovat v kultuře.

Sídliště velké jako lidská hlava

Do čeledi mořenovité (Rubiaceae) patří i mnoho našich českých rostlin, ponejvíce z rodu svízel. S mravenci se však přátelí pouze několik tropických asijských až australských rodů, přičemž mravenci někdy z jejich jména zaznívají (myrmex = mravenec) – Myrmecodia, Myrmephytum, Hydnophytum, Anthorrhiza, Squamellaria. Obecným znakem je výrazně rozšířený stonek hlízovitého tvaru, uvnitř hustě protkaný komůrkami. Na jeho konci vyrůstají v husté růžici nedělené listy (Myrmecodia) nebo tenčí větévky se vstřícnými listy (Hydnophytum). Květy jsou drobné, bílé, se srostlou korunou, vzhledem ne až tak daleko od již zmiňovaných svízelů.
Zajímavostí je, že po odkvětu se plod vytváří uvnitř těla mravenčích rostlin a ven je vytlačena až zralá válcovitá bobule s několika semeny. Ta jsou obalena lepivým slizem, který jim umožní dobře přilnout k podkladu. Největším rodem s více než 50 druhy je Hydnophytum, další rody mají do deseti druhů. Druhy rodu Myrmecodia mohou dosahovat i velikosti lidské hlavy, takže s početnou mravenčí kolonií může jít jejich váha do kilogramů. Jejich těla zavěšená na spodní stranu silných větví či na kmeny tak někdy působí jako protest proti zemské tíži.

Život „pod poklicí“

Z čeledi toješťovitých (Apocynaceae) je u nás častější pouze barvínek, převaha druhů je v tropických zemích, což je i případ rodů s výrazným výskytem myrmekofilie – Dischidia a Hoya. Oba jsou opět asijské až australské a jsou to spíše menší popínavé liány. V rodu Dischidia najdeme druhy s krásně pozměněnými vakovitými listy vhodnými pro mravenčí bydlení. Největším druhem je D. major a pěkné tenkostěnné vaky poskytuje i D. pectenoides. Skromnější mravenci se ubytovávají třeba i pod plochými penízkovitými listy druhu D. nummularia nebo většími a vypouklými listy druhu D. astephana.
Zástupci druhého rodu jsou s ohledem na běžně pěstovaný druh „voskovky“ Hoya bella známější. Zde je rostlin žijících s mravenci méně. Jedním z nejzajímavějších je filipínský druh H. darwinii, který si příbytky pro mravence vytvořil stočením okrajů listů. Jiné druhy mají pouze okrouhlé listy poklicovitě vypouklého tvaru, pod kterými se dá dobře žít.

Ochrana proti sežrání

Méně známým faktem je, že mravence umí ubytovat i rostliny čeledi Melastomataceae. Rod Tococa je rozšířený od jihu Mexika po Bolívii. Obsahuje asi 45–50 druhů, z nichž kolem 30 vytváří domatia (viz Kde hledat mravenčí domky) pro mravence. Jsou to keře nebo malé stromy, na první pohled celkem nenápadné, pokud si nevšimnete bouliček na řapících listů. Domatia některých druhů jsou drobná a snadno je přehlédnete, ale pár druhů umí mravencům poskytnout docela slušné bydlení o délce až dvou centimetrů.

TIP: Všechny naše kosatce: Divocí bratranci zahradních okras

Nejznámějším druhem je patrně Tococa guyanensis, druh tropického deštného lesa. V tomto případě však jde mnohem více o ochranu před býložravci, než o malé množství živin, podobně jako například u rodu Acacia a dalších velkých keřů, pro které mravenčí „hovínko“ není až tak významným přínosem. Tococa guyanensis lze spatřit i v některých evropských botanických zahradách.

Vila Orchidea

Životu s mravenci se přizpůsobily i některé orchideje. Pověstný je zejména rod Myrmecophila pocházející ze Střední a severu Jižní Ameriky a některých Karibských ostrovů. Většina z asi desítky druhů jsou robustnější orchideje, často se rozrůstající do impozantních trsů. Jejich silné válcovité pahlízy jsou duté, protkané dutinami a tvarem i velikostí připomínají banány. Rostou na holé kůře vyšších stromů, bývají vystavené slunci a povětrnostním podmínkám, takže přísun živin kolonií mravenců je pro ně stejně příjemný jako pro nás donáška pizzy až do bytu.

Zloději, nebo zachránci?

Zajímavou úchylkou je přátelství mravenců a bornejské masožravé láčkovky Nepenthes bicalcarata. Zatímco jiné láčkovky vidí v hmyzích tělíčkách zejména zdroj potravy, tento vzrůstem nejrobustnější druh nabídnul mravencům zajímavou spolupráci. V rozšířených úponkách nalezl mravenec Camponotus schmidtii své bydliště. Rostlina mu dále pravděpodobně poskytuje nektar tvořící se na dvou bizarních výrůstcích, které jako krvelačné zuby ční z víčka směrem k nitru pasti.
Mravenci se po rostlině suverénně pohybují, umějí vstupovat i do nitra pastí a dokonce se pohybovat i pod hladinou trávicí tekutiny. Pokud je v pasti velká kořist, mravenci ji vytahují ven a využívají jako potravu. Vytažení větší kořisti z pasti je pro ně mnohahodinová práce. Na první pohled to vypadá jako sprostá zlodějna vůči hostiteli, ale ve skutečnosti jde o pomoc. Velká kořist může být pro past nebezpečná, protože rozkladné procesy běží rychleji, než jsou možnosti vstřebávání pasti. Bylo prokázáno, že rostliny této láčkovky obsazené mravenci mají dvanáctkrát méně předčasně uhnilých pastí než ty, u kterých mravenci ubytovaní nejsou.


Masíčko za odvoz

Zajímavou kapitolou spolupráce mravenců a rostlin je přítomnost „masíčka“ (elaiosom) na semenech některých druhů rostlin. Jde o zvláštní výrůstek na semeni, který je živinově bohatý a mravenci ho rádi konzumují. Rostlina, která investuje do této mravenčí delikatesy, je odměněna tím, že její semena jsou odvlékána od mateřské rostliny dál a tím je zajištěno šíření semen. Takto fungují třeba naše violky. Zajímavou a smutnou kapitolou je, že v Jižní Africe, kde na myrmekochorii, jak se šíření semen mravenci odborně nazývá, spoléhá hodně rostlin, je tento systém v ohrožení. Stačilo, aby se do Jižní Afriky povedlo zavléct cizí druh mravence, který se nechová jako domácí šiřitelé semen. Tento druh mravence sežere masíčko na místě a běží dál. Rostlina tak investovala zbytečně, a pokud se tento zavlečený mravenec více rozšíří, mohou myrmekochorním rostlinám nastat těžké časy.


Kde hledat mravenčí domky

Úkryt poskytují mravencům velmi rozdílné rostliny, vzájemně nepříbuzné. Dokonce i v rámci jednoho rodu některé druhy s mravenci spolupracují a jiné nikoli. Většina z nich pochází z tropických oblastí a rostou na stanovištích, kde je neúživný podklad, nejčastěji na živiny chudé pískovce. Mnohé žijí jako epifyty nebo na skalách jako litofyty – kde také není živin nazbyt.
Mravenčí příbytky se odborně označují domatium, slovo pochází z latinského výrazu domus, tedy dům. Domatia mohou mít různý původ, nejčastěji jsou to pozměněné stonky, kde má rostlina nejvíce možností stavebních úprav ve prospěch hmyzu a také velikost je pro mravence zajímavá. Ale pozměněné mohou být i listy nebo jen jejich řapíky, případně se ubytovnou stávají upravené trny či ostny (časté u rodu Acacia). Literatura uvádí přítomnost domatií u více než 90 rodů ze 40 čeledí. To je hodně vysoký počet a je vidět, že kamarádit se s mravenci je výhodné.

  • Zdroj textu:

    Příroda 1–2/2010

  • Zdroj fotografií: Vlastik a Romana Rybkovi

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Za světlou kůži vděčí populace Evropy neandertálcům. Bez jejich genů by její vývoj trval déle.

Zajímavosti

Laboratorní potkani jsou zdatní řidiči. S pomocí vozítek si v experimentu opatřovali pamlsky.

Věda

Zastavení projektu Airborne Laser (s laserovým komplexem na „nose“ Boeingu 747) zbrzdilo úvahy o sestrojení ničivé superzbraně v brzké budoucnosti.

Válka

Srážka galaxií NGC 4676, které se přezdívá Myšky

Vesmír

Karel Kludský starší, Antonínův syn, se svými slony a zebrami roku 1910.

Historie

Ztracené město neboli Ciudad Perdida v Kolumbii

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907