Můj dům, můj hrad: Krádež v domě kdysi bývala hrdelním zločinem

28.12.2017 - Tomáš Konečný

Moderní posedlost vlastním bydlením se zrodila v Británii v polovině 18. století – vlastnictví domu tehdy vyjadřovalo postavení, vkus a hodnoty majitele. Není proto divu, že se domov často stával nedobytnou pevností

Vykrádání obydlí bylo nejhorším možným prohřeškem, a v Británii se tak i drobné loupení trestalo šibenicí.
Vykrádání obydlí bylo nejhorším možným prohřeškem, a v Británii se tak i drobné loupení trestalo šibenicí.

Reklama

Jelikož v Británii v 18. století neexistovala policie ani pojištění domácnosti, zabezpečení domu leželo na bedrech majitele. Z potřeby bránit se zlodějům se například zrodila teze o nedotknutelnosti práva držet zbraň, kterou posléze přejalo americké zákonodárství. Snaze chránit obydlí se podřizoval i denní režim: Všichni obyvatelé se například v příbytku shromažďovali před setměním – odtud pochází tradice čaje o páté a zavírací hodina obchodů ve čtyři. 

Domov plný lidí

Tehdejší ideál domova, řadový dům, fungoval odlišně od dnešního bydlení: Především jej vedle rodiny majitele obývali také podnájemníci, kuchařka, služka, hospodyně a pánovi učni. Podnájemníci žili obvykle v podkroví a služebnictvo ve sklepě. Z hlediska práva přitom všichni patřili do vlastníkovy rodiny

TIP: Milovník mrtvých těl: V polovině 19. století sužovaly Francii útoky nekrofila!

Zákony dělaly z pána domu pomyslného monarchu, který řídil své království: Každý večer zamkl hlavní dveře „hradu“ a okna zevnitř zakryl okenicemi. Běžné byly kombinace zámků, petlic, závor a pastí. Nechyběl ani pes či sluha, který spával před dveřmi, aby okamžitě zareagoval na případného zloděje. Výjimkou nebyly mříže v komínech, kovové hroty na střechách, či dokonce pasti na pytláky nastražené po domě.

Standardní rituál představovalo také noční „uzavírání domu“ v deset hodin, kdy manželka majitele zamkla všechny obyvatele v jejich pokojích, aby se nikdo neplížil chodbami a aby byli případní  narušitelé okamžitě slyšet. Domácí tak sice nemohli krást, v případě požáru však mělo zmíněné opatření fatální následky.

Šibenice za nábytek

Georgiánská společnost se ve velkém pustila do zařizování domů, na kterých jí opravdu záleželo. Vykrádání obydlí se proto stalo nejhorším možným prohřeškem, a v Británii se tak i drobné loupení trestalo šibenicí. Zákoník znal dokonce zločin „domovní krádeže nevloupáním“, tedy kradení skrz otevřené okno.

Touha po kontrole obydlí se prolnula i se světem nadpřirozena. Právě v 18. století se šířily duchařské historky, za jejichž vznikem se skrývala úzkostná obava z nezvaných hostů. Stejně tak se jednalo o éru amuletů, které měly chránit proti nadpřirozeným návštěvám. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Experimenty ve Francii a ve Španělsku ukázaly, že po kávě se hůře odolává svodům nákupů. (foto: PixabayCC0)

Věda

Vizualizace polární záře tančící v atmosféře rudé planety. (foto: Shutterstock)

Vesmír

Noráky se nazývali čeští muži, kteří museli za druhé světové války odejít do totálního nasazení do Norska. Bylo jich 1300. Většinu z nich Němci poslali až za polární kruh, kde stavěli opevnění, silnice a železnice. (foto: soukromý archiv příbuzných Jana Novotného)

Zajímavosti

Růžoví elegáni se často hašteří. Vzrušením se jim načepýří peří a obzvlášť v zapadajícím slunci, kdy jeho barvy zázračně ožívají, bývají nádherní. (foto: David Říha)

Příroda

Aby se dostala na palubu, musela Jeanne Barretová oblékat mužský oděv. Námořníci však nic nepoznali. Její skutečná identita vyšla najevo při vylodění na Tahiti v dubnu 1768. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie

Objevená hlava mramorového Hérákla z Antikythéry. (foto: Nikos GiannoulakisCC BY 4.0)

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907