Může písmo mluvit? Věda má pro grafology jen málo pochopení
Donedávna někteří lidé věřili, že podle rukopisu lze poznat, jakou má jeho pisatel povahu. Grafologie, jak se obor zabývající se touto myšlenkou jmenuje, dráždí naši představivost a zahrávat si s ní může být zábavné, pro její závěry však neexistují konkrétní důkazy.
Podobně jako vzhled, tón hlasu nebo způsob chůze i rukopis náleží mezi zcela jedinečné a individuální rysy každého z nás. Nabízí se proto myšlenka, že na základě posouzení rukopisu můžeme odhalit povahu autora. Jak tvrdí amatérští či profesionální grafologové, z písma lze vyčíst temperament člověka (jeden ze čtyř klasických charakterů podle Hippokrata, tedy zda je sangvinik, cholerik, melancholik nebo flegmatik), jeho emocionální vlastnosti, sklon k podřízenosti či dominanci, ale údajně i nástup psychických poruch.
Zatímco ve forenzní praxi zůstává grafologie nepřípustná (viz Grafologie vs. písmoznalectví), našla své poměrně stabilní uplatnění v personalistice. Někteří manažeři pro lidské zdroje nechávají uchazeče o zaměstnání napsat krátký text, aby mohli posoudit mimo jiné jeho pracovní výkonnost. Věří, že zachovává-li například na linkovaném papíře předkreslenou základnu linky a „nepřetahuje“, znamená to, že dodržuje normy a pravidla a jeho výsadou bude sebeovládání.
Pisatel velkého písma se podle téže teorie s nadšením vrhá do nových projektů a disponuje vysokým sebevědomím. Sami grafologové ale připouštějí, že řadu informací vyčíst nedokážou – kupříkladu pohlaví, věk nebo inteligenci pisatele. Vzhledem k tomu, že množství vysoce vzdělaných lidí se může „pochlubit“ značně neuhlazeným, a dokonce nečitelným písmem, nelze jednoznačně tvrdit, že by uspořádaný rukopis souvisel s intelektuálními schopnostmi, mnohdy je tomu přesně naopak.
Mozek a písmo
Jedna z teorií, z níž grafologové vycházejí, tvrdí, že písmo jakožto tělesný projev musí zákonitě zrcadlit duševní stav jednotlivce, včetně jeho dlouhodobých charakteristik a sklonů. Jinými slovy, mozkové rysy se projeví v tom, jakým způsobem ovládá svaly ruky. Při psaní provádíme mnoho pohybů tužkou zcela automaticky až nevědomě, a právě ty prozradí o našem duševním rozpoložení nejvíce pravdivých informací. Alespoň to tvrdil německý filozof, psycholog a propagátor grafologie Ludwig Klages.
Zatímco začátky a konce věty jsou provedené vědomě a mohou být výsledkem snahy vyvolat dojem nebo zakrýt určitou skutečnost, prostřední část bývá bezděčná, a proto jí posuzovatel přikládá největší hodnotu. Kritici ovšem namítají, že podobu písma ovlivňují i psychomotorické dovednosti a s nimi související specifické poruchy učení jako například dysgrafie, které však s povahou nesouvisejí.
Příjemné překvapení
Existuje však nějaký všeobecně uznávaný a „vědecký“ způsob, jak posoudit povahu člověka? Psychologové za tímto účelem používají různé metody, například Rorschachův test osobnosti (ony proslulé „skvrny“, které každý subjekt individuálně interpretuje), Torranceho test kreativity, Warteggův kresebný test a další. Teoreticky by tedy porovnáním jejich výsledků a grafologického posudku bylo možné zjistit, do jaké míry se grafolog „strefil“.
V roce 1999 takovou analýzu provedla redakce deníku Mladá fronta Dnes a závěr zněl jasně: „Srovnávací test ukázal, že dobrý grafologický posudek dává podobné výsledky jako jednoduchá série testů psychologických,“ píše se v článku. Redaktoři oslovili pětici vybraných grafologů, kterým předložili text psaný třemi různými uchazečkami o zaměstnání ve středním managementu, a požádali je, aby sestavili jejich osobnostní profil a seřadili je podle vhodnosti pro danou práci. Všichni oslovení odborníci se shodli, pokud šlo o pořadí. Zrovna tak se ale ukázalo, že osobnostní hodnocení odpovídá výsledkům standardního psychologického testu, který paralelně provedl psycholog z katedry psychologie Univerzity Karlovy Radvan Bahbouh.
„Vcelku mne erudice grafologů příjemně překvapila,“ uvedl s tím, že „je vidět, že oficiální grafologové s dlouhodobým školením nejsou žádní podvodníci.“ Jak dodal, kvalitní grafologickou práci by měl profesionál doprovodit dokladem o několikaletém vzdělání v oboru, které poskytuje například Česká grafologická komora (ČGK). Ta vypracovala i etický kodex, v němž se dočteme například to, že „grafolog by měl mít především základní psychologické vzdělání a znát principy psychologie výrazu. Minimálně stejně podstatná je pro jeho praxi rozvinutá emoční inteligence, která se projevuje především znalostí vlastních emocí a pocitů, schopností vcítit se do výrazu dalších lidí a vnímavostí k jejich emočním projevům“.
Vědecké selhání
V rozporu se slovy Bahbouha ovšem hovoří mnozí skeptici. Americký vědecký novinář Brian Dunning si vzal grafologii na pranýř v jednom z dílů svého podcastu Skeptoid. Připomněl v něm práci Geoffreyho Deana, který vypracoval pravděpodobně nejrozsáhlejší literární průzkum grafologie, jaký byl kdy proveden. V metaanalýze přibližně 200 studií došel k závěru, že grafologové jednoznačně neprokázali žádnou platnost nebo spolehlivost svého umění pro předpovídání pracovního výkonu, schopností nebo osobnosti.
Grafologie tedy selhává podle standardů, které musí splnit skutečný psychologický test, aby mohl být eticky uvolněn pro použití na veřejnosti. Dean rovněž zjistil, že žádný grafolog nebyl schopen prokázat spolehlivě lepší výsledky než neškolení amatéři. Svá zjištění uzavřel srovnáním grafologie s dalšími pseudovědeckými obory, jako například astrologií nebo čtením z ruky, které rovněž vyžadují dlouholetá školení a drahé certifikáty, při vědecky kontrolovaném testu však spolehlivě selhávají.
Pohyb a forma
Pomiňme ovšem na chvíli fakt, že grafologie patří oficiálně mezi pseudovědy, a podívejme se na to, jak konkrétně takový grafolog postupuje. Než se pustí do samotné analýzy nejnápadnějších a měřitelných charakteristik, jako je velikost nebo sklon písma, zaměří se na celkový dojem, jaký v něm rukopis vyvolává (to je pochopitelně značně subjektivní). Pro kvalitně provedený rozbor je zásadní mít dostatek podkladů, tedy ideálně text o rozsahu alespoň formátu A4 včetně pisatelova podpisu. Protože podobu rukopisu mohou značně ovlivnit i krátkodobé vlivy, jako změny nálad nebo situace, doporučuje se obstarat si větší množství textu z různých časových období a vzít v potaz okolnosti jejich vzniku, například zda se jedná o formální dokument, nebo nákupní seznam.
Mezi komplexní dojmové znaky patří zejména pohyb a forma – tedy zda je písmo jednotné a pravidelné, podobné školnímu vzoru, nebo spíše rozmáchlé, „odbyté“ a hůře čitelné. Leccos může napovědět také umístění textu v rámci papíru – je-li využitý celý do nejzazších okrajů, nebo pisatel nechává množství volného prostoru po stranách. Grafolog se dále zaměřuje na rozložení slova na řádku.
Menší a vzdělanější?
Teorie říká, že horní pásmo (například kličky u písmene k či h) se vztahuje k duchovnu, víře či fantazii, střední pásmo odráží náš každodenní život a dolní část, tedy ta pod linkou, zobrazuje pudovost, vitalitu a vztah k materiálnu. Za normální se považuje písmo o velikosti 2 až 3 milimetry. Větší rozměr se zpravidla objevuje u osob s nižším vzděláním, naopak drobná písmena jsou typická pro vzdělanější jedince. Zároveň by podle grafologů mělo platit, že čím větší písmo, tím sebevědomější a dominantnější pisatel je, „blešky“ naopak poukazují na pasivnějšího jedince s nízkým sebehodnocením.
Čím širší jsou jednotlivá písmena, tím víc prostoru autor věnuje sám sobě. Mezery mezi písmeny pak odpovídají prostoru, jaký dopřává ostatním, zatímco mezery mezi slovy mohou indikovat případné bariéry v komunikaci. Vztah k okolí naznačuje rovněž sklon písma a také tzv. vázání neboli způsob spojení hlavních a vertikálních tahů. Kupříkladu písmena m a n mohou mít kulaté, ale i ostré horní obloučky. V prvním případě (tzv. arkáda) je pisatel spíše uzavřený, klade velký důraz na formu a sebeovládání; ve druhém (tzv. girlanda) se popisuje jako vnímavý, citlivý, přátelský, ale rovněž často nerozhodný a nesamostatný. Výčet znaků, které může grafolog posuzovat, tím však ani zdaleka nekončí. Zaměřit se dá mimo jiné na způsob řádkování, tlak pera na podložku, spojitost či nespojitost a další.
Grafologie vs. písmoznalectví
Grafologie se zabývá vyhodnocováním povahy osoby, která je autorem konkrétního rukopisu, nehledí ovšem na jeho identitu. Oproti tomu písmoznalectví, oficiálně schválený znalecký obor, zkoumá právě potvrzení nebo vyvrácení totožnosti dotyčného, a to zejména v případě soudních sporů (například je-li třeba určit autorství podpisu). Oba termíny se často zaměňují, grafologové ovšem nikdy nevystupují coby forenzní znalci u soudu.
