Na kakaových plantážích v západní Africe dřou až dva miliony dětských otroků

13.09.2019 - Peter Whoriskey a Rachel Siegelová

Ačkoliv Pobřeží slonoviny pěstuje nejvíc kakaových bobů na světě, dál zůstává extrémně chudou zemí. A nedostatek peněz řeší tím, že žije z práce dětských otroků

<p>Drtivou většinu malých otroků tvoří ratolesti chudých majitelů farem, kteří nemají peníze, aby je poslali do školy.</p>

Drtivou většinu malých otroků tvoří ratolesti chudých majitelů farem, kteří nemají peníze, aby je poslali do školy.


Reklama

Pětice chlapců se ohání mačetami na kakaové plantáži. Postupně zdolávají nepoddajnou divočinu, a připravují tak půdu k výsadbě dalších kakaovníků. Celou dobu mlčí, jejich tváře jsou bez výrazu. Je slyšet jen svistot čepelí cupujících zeleň a tupá kovová zadrnčení, když ostří narazí na tvrdší překážku.

Mladíci utekli z chudé Burkiny Faso na západě Afriky: Jednoduše nasedli na autobus směr Pobřeží slonoviny, kde chtěli najít práci na jedné ze stovek tisíc drobných kakaových farem. Jedná se o nejvýznamnější globální zdroj této plodiny, ale zároveň také o semeniště dětského otrokářství, které se nadnárodní společnosti vyrábějící sladkosti zavázaly vymýtit už před dvaceti lety

Veřejné tajemství

„Kolik ti je?“ ptá se reportér The Washington Post jednoho ze starších chlapců. „Devatenáct,“ odpovídá Abou Traore šeptem. Podle zákonů Pobřeží slonoviny by z něj tento věk dělal dospělého. Jenže zatímco mladík mluví, nervózně se ohlíží po jednom z farmářů, kteří je hlídají. Jakmile se ujistí, že si ho muž nevšímá, klekne si a nakreslí prstem do písku pravdivou odpověď: 15. 

Poté naznačí patnáctku také na rukou a dodá, že na kakaových farmách pracuje už od svých deseti let. Věk zbylých chlapců se příliš neliší: Jednomu je patnáct, dvěma čtrnáct a poslednímu třináct. Abou si pak postěžuje, že má hlad a bolí ho záda. „Přijel jsem do téhle země, abych chodil do školy,“ vysvětluje. „V lavici jsem však neseděl už pět let.“ 

Zvykli jsme si drancovat

Asi dvě třetiny světového kakaa pocházejí ze západní Afriky, kde podle údajů amerického ministerstva práce z roku 2015 otročí na plantážích až dva miliony dětí. Ani největší hráči na trhu, jako Hershey, Mars a Nestlé, přitom nedokážou zaručit, že nekupují surovinu zaplacenou utrpením nezletilých.  

S růstem světové ekonomiky si Američané zvykli slýchat zprávy, že se při získávání surovin porušují lidská práva a drancují se odlehlé kouty světa. V málokterém odvětví však podle expertů existuje tolik důkazů o protizákonné činnosti a zároveň o nesplněných závazcích ohledně nápravy jako v průmyslu zpracovávajícím kakao

Odsouzeni k nezdaru

O nutnosti změny se mluvilo již v roce 2001, kdy se lídři největších společností produkujících cukrovinky zavázali pod tlakem amerického Kongresu k řešení dětského otrokářství na plantážích s boby – do čtyř let se měla zavést taková opatření, aby nezletilí z farem zcela zmizeli. Aby však firmy uspěly, musely by překonat svody, jež děti do kakaových oblastí vábí. Zároveň by potřebovaly zavést značení, které by pomocí certifikátů oddělovalo kakao získané eticky od toho, v jehož pěstování hrálo roli otrokářství. 

Není tedy divu, že se velké společnosti podle viceprezidenta World Cocoa Foundation Timothyho McCoye zavázaly v roce 2001 k dohodě, která nemohla nikdy uspět: „Rozsah dětského otrokářství nebyl známý a nikdo nevěděl, jak se k řešení tak rozsáhlého problému postavit.“ Nadnárodní giganti sice pomáhali v zemi budovat školy, podněcovali vznik zemědělských družstev a radili farmářům, jak získávat kakao efektivněji. Za posledních 18 let investovali do zlepšení situace v přepočtu víc než 3,4 miliardy korun. Z jejich celkového zisku ve výši 2,3 bilionu se však jedná o drobné. A dětská práce bují dál.  

Selhání bez následků

„Společnosti investovaly vždy jen tolik, aby se měly na co vymluvit, pokud by si problému všimla média,“ tvrdí Antonie Fountain, ředitel organizace Voice Network, která s dětským otrokářstvím bojuje. „Vždycky dávaly málo a pozdě. A v současnosti tomu není jinak.“ Fountain dodává, že jsme se dětského otrokářství ještě nezbavili, protože nás k tomu nikdo nenutí: „Jaké jsou následky nedodržení termínů? Kolik pokut za svou neschopnost společnosti dostaly? Kolik lidí skončilo ve vězení? Žádní. Selhání zkrátka nemá následky.“ 

Dokončení: Čokoláda z dětských rukou: Proč se nedaří vymýtit dětské otrokářství? (vychází v neděli  15. září)

Většina otročících dětí žije na farmách svých rodičů, kde se musejí ohánět mačetami, nosit příliš těžká břemena a stříkat na rostliny pesticidy. Mezinárodní organizace považují tento druh práce za nejhorší formu dětského otrokářství. Její vymýcení je však komplikované, protože vyrůstá z jiného problému – z chudoby. 

Stromy ustupují kakau

Aby mohli farmáři z Pobřeží slonoviny sklízet víc bobů, kácejí lesy a zvětšují tím svá pole. V roce 2016 takto zmizelo 16 000 hektarů porostu, a přestože se do boje s mýcením zapojily nadnárodní společnosti pracující s čokoládou – tytéž, které vystupují proti dětskému otrokářství –, úbytek se zmenšit nedaří. Loni tudíž země přišla o 13 748 hektarů lesů, a pokud se tempo nezmírní, do roku 2034 bude pryč drtivá většina tamního porostu.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vykopávky s mamuty před stavbou nového letiště v Santa Lucíi.

Věda

Kuba říká…

Američané jsou přesvědčení, že hra „Simon říká patří k jejich kulturnímu dědictví. A Angličané kontrují, že rozhodně vznikla u nich. Jasně se v ní přece hovoří o muži jménem Simon de Montfort, který v bitvě u Lewes v roce 1264 polapil krále Jindřicha III. i jeho syna, a proto „vydával rozkazy celé zemi“. Po nějaký čas tehdy platilo, že co říká Simon, má stejnou váhu jako slova krále.

Nebojte, Britové nemají patent na všechny hloupé hry. Stejný design, při kterém vedoucí postava hry předkládá nejrůznější úkoly ostatním hráčům a ti je musí plnit (ovšem jen za předpokladu, „že to říká Simon“, jinak by je to diskvalifikovalo), je totiž důvěrně známý po celém světě. Česká varianta „Kuba říká“ sice nezní zrovna původně, ale turecké Yakup der ki nebo vietnamské Tôi báo už působí vcelku originálně.

Kořeny těchto her totiž sahají rozhodně dál, než aby se daly považovat za důsledek nějaké středověké třenice mezi anglickými barony. Portugalským a norským dětem při této hře rozkazuje Král, španělským Kozel, japonským Kapitán lodě, francouzským Jacques, čínským Učitel a německým Kommando Pimperle.

Historie
Zajímavosti

Výtrysk černé díry systému MAXI J1820+070 na snímku observatoře Chandra

Vesmír

Stroj v dražbě je uchován v dřevěném kufříku a na první pohled připomíná psací stroj. Odhadovaná cena jednoho z mála zachovaných strojů se pohybuje mezi 30 a 40 tisíci eur.

Zajímavosti

Nosorožec černý (Diceros bicornis) – všimněte si protáhlého horního pysku.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907