Na návštěvě u tučňáků: Neobydlený tasmánský ostrov je učebnicí geologie

07.01.2021 - Nikol Patíková

Na půli cesty mezi Austrálií a Antarktidou leží téměř neobydlený ostrov, kde se usadily obrovské kolonie rypoušů sloních či tučňáků královských. Kromě toho však představuje jedinečnou učebnici geologie naší planety

<p>Na pacifickém ostrově hnízdí až 850 tisíc párů tučňáků královských.</p>

Na pacifickém ostrově hnízdí až 850 tisíc párů tučňáků královských.


Reklama

Ostrov Macquarie leží v jihozápadním Pacifiku a spadá pod australský stát Tasmánie. Jeho rozloha dosahuje 128 km², ale celková  plocha zapsaná od roku 1997 na seznamu UNESCO čítá 5 573 km² – zahrnuje totiž i menší ostrůvky a okolní vody. 

Jediné místní obyvatele představují výzkumníci ze stálé základny Australské vládní antarktické divize, jejichž počet se pohybuje mezi dvaceti a čtyřiceti. Macquarie je totiž jediným místem na Zemi, kde aktivní horniny ze zemského pláště ční nad hladinu. Nabízí tak výjimečnou možnost podrobně studovat, jakým způsobem se v průběhu milionů let utvářela oceánská kůra.

Srázy, plesa, traviny

Učebnice geologického vývoje ostrova se začala psát před deseti miliony lety a její poslední kapitoly zahrnují i dnešek, kdy Macquarie v důsledku polohy na styku dvou litosférických desek zažívá zemětřesení a rychlé zvedání půdy. Místní scenérii utvářejí podmáčená rašeliniště rámovaná strmými srázy, jež stoupají na náhorní plošiny plné větších i menších jezer a ples. Větrem ošlehaná krajina plná čedičových útvarů skýtá domov proměnlivé vegetaci, od bujných zelených porostů až po rozlehlá pole řídce rozesetých trav. Po většinu roku na ostrově dují silné větry, prší a časté jsou také bouřky.

TIP: Jeden z nejizolovanějších ostrovů světa se mění v dokonalou přírodní rezervaci 

Navzdory masovému vybíjení lachtanů a tučňáků, které praktikoval Joseph Hatch, jenž si ostrov v letech 1902–1920 od Tasmánie pronajal, tam stále přebývá na 60 tisíc rypoušů sloních. Připlouvají s koncem zimy, na jižní polokouli tedy v srpnu, aby se pářili. Kromě nich našli na Macquarie útočiště tři druhy lachtanů – antarktický, Forsterův a jižní – a hnízdí tam i tučňáci patagonští, skalní, oslí a královští, přičemž populace posledních jmenovaných čítá na 850 tisíc párů.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vykousat soupeře

psi a šakali
stáří:
přes 4 000 let | kde: Egypt

Psi a šakali patří mezi nejstarší, nejkrásnější a současně i nejlépe dochované hry v dějinách. Herní desku se podařilo najít v thébské hrobce a datuje se zhruba do roku 1800 př. n. l. Nalezl ji britský archeolog Howard Carter, který ovšem vstoupil do historie především jako objevitel místa posledního odpočinku faraona Tutanchamona. Stolek vyřezaný ze slonoviny, se zásuvkou na herní komponenty, dnes vystavuje newyorské Metropolitní muzeum umění. Známe však i starší kusy, a to v tisíce kilometrů vzdáleném Ázerbájdžánu, kde existuje herní deska vyrytá do skály příbytku. Je nejméně o dvě století starší než luxusní egyptský výrobek a zřejmě sloužila lidem mnohem nižšího sociálního postavení. Obliba zmíněné „deskovky“ se tedy zjevně rychle rozšířila po celém Blízkém východě i střední Asii.

Moderní název „psi a šakali“ vymyslel Carter podle tvaru hlav herních hůlek, patřících jednomu či druhému hráči. Je možné, že v historii byla hra známá spíše jako „58 děr“, což koresponduje s jejím cílem – posunout pět hůlek v dírkách tak, aby opustily herní plochu dřív než ty soupeřovy. Původní přesná pravidla však již zavál čas. (foto: Wikimedia Commons, Metropolitan Museum of ArtCC0 1.0)

Zajímavosti
Revue
Vesmír

Microsyops latidens nejspíš miloval ovoce, což mělo své následky na jeho chrupu.

Věda

Od svých afrických bratranců se lev asijský liší mimo jiné i poněkud méně bohatou hřívou, o jejímž pravém smyslu kolují četné dohady.

Příroda

Britské vojenské konzervy? Půlka mrkve, půlka brambory, dvě cibule, čtyři lžíce sádla, sůl a olej.  Vojenské konzervy značky Maconochie neměly nijak valnou reputaci.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907