Náhorní Karabach: Komu patří krvavé předhůří Asie

23.07.2020

Hranice na aktuální mapě světa představují v mnoha regionech třaskavé téma. Desítky národů usilují o získání autonomie, jejich snaha však zpravidla naráží na odpor sousední velmoci. Jedná se také o případ Náhorního Karabachu, který dnes oficiálně spadá pod Ázerbájdžán

<p>Klášter <strong>Gandzasar</strong> ze 13. století patří k nejznámějším architektonickým památkám Karabachu. Leží v nadmořské výšce 1 270 metrů a jeho název znamená „hora pokladů“.</p>

Klášter Gandzasar ze 13. století patří k nejznámějším architektonickým památkám Karabachu. Leží v nadmořské výšce 1 270 metrů a jeho název znamená „hora pokladů“.


Reklama

Náhorní Karabach používá stejnou vlajku jako republika Arcach a její barevné schéma – červený, modrý a oranžový pruh – odpovídá standartě Arménie. Státní symbol přijatý v roce 1991 se od ní odlišuje bílými obdélníčky uspořádanými do trojúhelníkového klínu; stejný vzor lze často spatřit na místních tkaných kobercích jako znak národní identity. Bílá linie zároveň vlajku rozděluje na dvě pomyslné části: Větší představuje Arménii, menší pak Náhorní Karabach. 

Na nevelké, zato politicky mimořádně výbušné území si dělají nárok dva sousedé: Arménie a Ázerbájdžán. V současnosti se sice Karabach legislativně řadí pod druhý jmenovaný stát, nicméně z historických důvodů naprostou většinu tamní populace – až 95 % – představují Arméni. V Ázerbájdžánu tak mají mnoho pohnutek nechovat obyvatele „svého“ Náhorního Karabachu právě v lásce. 

Navzdory geografické blízkosti totiž Arméni a Ázerbájdžánci reprezentují velmi odlišné národy. Zatímco druzí uvedení se hlásí převážně k islámu, Arménie vyznává křesťanství, přičemž ho dokonce coby první na světě přijala kolem roku 300 za státní náboženství.

Překvapivý triumf

Obě země se nemohou shodnout již víc než sto let – konkrétně od roku 1918, kdy se rozpadla Osmanská říše a její území si začali nárokovat Rusové. Ti také vytyčili nové hranice a přiřadili převážně arménský Karabach právě Ázerbájdžánu, což Arméni nesli velice nelibě. Nehodlali se však vzdát bez boje a vzájemné spory v minulosti nesčetněkrát vyústily v krvavá střetnutí, naposledy během války v letech 1988–1994. 

V konfliktu hrál Ázerbájdžán roli jednoznačného favorita. Disponuje významnými ložisky ropy a patří k nejbohatším v regionu. Mohl také těžit ze své vojenské výbavy, zahrnující mimo jiné deset tisíc vagonů s municí, pět armádních letišť a dvojnásobný počet vojáků oproti nenáviděnému sousedovi. Přesto Arméni, patrně díky své houževnatosti, nakonec zcela nečekaně zvítězili a své území ubránili. 

Milion lidí bez domova

Dnes mají Karabach de facto pod kontrolou, ovšem o triumfu lze hovořit jen stěží: Boje připravily o život 43 tisíc lidí a víc než milion obyvatel ztratil domov. Příměří se navíc dodržuje pouze na papíře. Jen v roce 2015 jej porušilo 60 tisíc výstřelů a o rok později desítky lidí zemřely v nejhorší střetech uplynulých dvou dekád, ačkoliv oficiálně mělo jít o mírové období. Také proto v regionu nijak nekvete turistika. Ostatně vydat se do Náhorního Karabachu s sebou nese určité riziko: Pro každého, kdo tak učiní bez souhlasu ázerbájdžánské vlády, následně platí zákaz vstupu do země samotné. Úředníci jsou přitom nesmírně důkladní a seznamy nežádoucích osob pravidelně aktualizují.

Hrdý národ

Obyvatelé Náhorního Karabachu žijí v zemi, která podle mezinárodního práva neexistuje. Přesto – nebo možná právě proto – v jejich mentalitě hluboce zakořenilo vlastenectví. V rozsáhlém průzkumu americké National Science Foundation z let 2010–2012 se 94 % z nich označilo za hrdé, či dokonce velmi hrdé na svůj národ, čímž suverénně vévodí všem státům postsovětského bloku i Balkánu. Navíc stále vyjadřují značný odpor vůči Ázerbájdžáncům. V naprosté většině (85 %) také odmítli návrat k dřívějšímu uspořádání hranic, odpovídajícímu éře SSSR. 

Aby již tak komplikovaná situace ještě získala na složitosti, tvoří Náhorní Karabach i součást dalšího nadřazeného celku – zhruba třikrát větší republiky Arcach, dříve Náhorně-karabašské republiky, kterou ovšem neuznává žádná suverénní země planety. 

STRUČNÉ DĚJINY

Archeologické nálezy prokázaly osídlení dnešního Národního Karabachu již kolem roku 4000 př. n. l. Pravděpodobně šlo o potomky kmenů migrujících z indoevropského regionu na západ. Zhruba ve 3. století před přelomem letopočtu se v oblasti usadili první předkové dnešních Arménů a vzniklo Arménské království, jehož součástí se Karabach stal v roce 180 př. n. l.  

Stěhování národů

Už v raném středověku se Arménie přikláněla ke křesťanství, proto tam během následujících staletí migrovali obyvatelé ze sousedních území, kde mezitím převládl islám – především z Osmanské říše, jejíž vliv v jihovýchodní Evropě postupně sílil. S rostoucím počtem křesťanů zároveň Arménii opouštělo původní obyvatelstvo jiného vyznání. Složení populace se tak postupně měnilo právě ve prospěch Arménů, zatímco například Ázerové se stěhovali pryč. 

V roce 1897 Arméni v Náhorním Karabachu poprvé utvořili většinu a jejich podíl dál rostl až k dnešním 95 %. Když ovšem region s rozpadem Osmanské říše přešel pod správu Ázerbájdžánu, převážně arménské obyvatelstvo pochopitelně protestovalo. 

Sto let válčení

Po celé minulé století docházelo mezi oběma zeměmi k opakovaným vojenským konfliktům v důsledku války z let 1918–1920, jež bezprostředně navázala na rozpad impéria Osmanů. Arménie a Ázerbájdžán se tehdy střetly poprvé, ovšem zdaleka ne naposled. Vzájemnou nevraživost však v průběhu dalších desetiletí utlumil fakt, že oba státy pohltil nově vzniklý Sovětský svaz. 

S obnovenou intenzitou pak boje pokračovaly na konci 80. let, kdy v čele SSSR stanul Michail Gorbačov. Navzdory arménským protestům potvrdil nový sovětský prezident současnou podobu hranic – a tím i skutečnost, že Náhorní Karabach přes jednoznačnou převahu arménské populace oficiálně náleží Ázerbájdžánu.  

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyv.: 146 600; očekávaná doba dožití: 75 let; prům. počet dětí: 1,94 na ženu; věková struktura: 20 % obyv. do 19 let, 15 % obyv. starších 65 let; městské obyv.: Chankendi (Stěpanakert) má 55 000 obyv.; náboženství: 98 % arménská apoštolská církev, 2 % ostatní; obyv. pod hranicí chudoby: 23 %; gramotnost: 99 %.

Politika

Státní zřízení: území Ázerbájdžánu; volby: volby do parlamentu se konají jednou za pět let.

Ekonomika

HDP na hlavu: 3 821 USD (odhad z r. 2018; ČR – 39 740 USD); měna: arménský dram, s kurzem 100 : 5 Kč.

GEOGRAFIE

Rozloha: 4 400 km² (asi jako Pardubický kraj); charakter území: většinu pokrývají hory, zejména jih a severozápad; víc než polovina území leží v nadmořské výšce přes 950 m; podnebí: mírné, spíš se suchou zimou; min. noční / max. denní teploty (°C) v Chankendi: leden–březen −3/9, duben–červen 7/25, červenec–září 14/28, říjen–prosinec 0/16; nejvyšší bod: Murovdag (3 724 m n. m.). 

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Berínská zeď měřila 165 km (45 km na hranici Východního Berlína, 120 km čítala hranice mezi Západním Berlínem a Braniborskem).

Zajímavosti

Podle OSN závisí v současnosti na odsolené vodě zhruba 1 % obyvatel planety. Do roku 2025 by mohlo jít až o 14 % lidí. 

Zajímavosti
Historie

V polské vesnici Osłonki odkryli společnost s bohatými i chudými ze samotného počátku neolitu.

Věda

Shermany ve velkém využíval také Izrael.

Válka

O stavbě mešity rozhodl sám král Hassan II. V roce 1980 prohlásil, že chce dát Casablance velkou a krásnou budovu, na kterou bude město hrdé do konce časů.

Cestování

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907