Namibijské kruhy v poušti: Nová fakta o jedné z největších záhad přírody

20.01.2017 - Martin Reichman

Vědci z Princetonské univerzity se pokusili vyřešit letitou záhadu namibijských pouštních kruhů

Namibijské vílí kruhy -<p>Podle vědců z Princetonské univerzity se termití hypotéza ukazuje jako nepravděpodobná. Počítačové modely naopak ukazují, že mnohem pravděpodobnější je teorie o seskupování rostlin.</p>
Namibijské vílí kruhy -

Podle vědců z Princetonské univerzity se termití hypotéza ukazuje jako nepravděpodobná. Počítačové modely naopak ukazují, že mnohem pravděpodobnější je teorie o seskupování rostlin.


Reklama

Z ptačí perspektivy vypadá namibijská poušť, jako by trpěla vážným případem neštovic. Na úzkém pásu dlouhém více než 1 700 kilometrů jsou roztroušené puntíky známé také jako „vílí kruhy“. Tyto krátery měří od tří do deseti metrů v průměru a představují jednu z největších záhad přírody.

Během uplynulých desetiletí se objevila celá řada teorií, které se tento fenomén snažily vysvětlit, a to od invaze mimozemšťanů až po jedovaté plyny. 

„Skutečností je, že vílí kruhy zůstávají záhadou. V terénu i laboratořích se udělalo spoustu práce, ale nic tuto otázku nevysvětlilo,“ řekl Stephan Getzin, a vědec Helmholtzova střediska pro výzkum životního prostředí v německém Lipsku.

Seskupování rostlin, nebo termiti?

Getzin společně s týmem izraelských expertů před časem přišel s vlastní teorií. Vílí kruhy v Namibii jsou podle něj důsledkem seskupování rostlin. V suchém klimatu, kde je nouze o vodu a půda chudá na živiny, čelí rostliny ostré konkurenci o zdroje. V důsledku toho se „organizují" do shluků, aby maximálně využily všechny omezené zdroje, které mají k dispozici. A nakonec tímto způsobem vytvoří rovnoměrně rozložené vzory v krajině.

Jiné vysvětlení tajemných kruhů nabídl profesor biologie Norbert Jürgens. Ten v časopise Science zveřejnil studii, v níž se snažil dokázat, že kruhy v namibijské poušti jsou dílem druhu písečného termita Psammotermes allocerus.

Jürgens staví na argumentu, že termiti si pro sebe vytvářejí podzemní oázy tím, že sežerou kořínky rostlin, které poté uhynou. Vznikne tak podzemní past na vodu – bez vegetace voda nevyprchává do ovzduší a zůstává pod zemí.

Podle Getzina je ale toto vysvětlení nepravděpodobné. „Neexistuje žádná studie, která by dokázala, že společenství hmyzu může vytvořit tak velký, homogenní vzorec, řekl tento německý vědec.

S Getzinem do značné míry souhlasí i Walter Tschinkel, profesor biologie Floridské státní univerzity, který se specializuje na chování hmyzu žijícího ve společenstvech a zároveň na vílí kruhy. „Existuje silná souvislost mezi vílími kruhy a těmito termity. Ale je to jen souvislost. A jednou z nejzákladnějších chyb, jaké se vědec může dopustit, je zaměnit souvislost za příčinu,“ prohlásil Walter Tschinkel.

Pusťte na to počítač…

Ve snaze rozsoudit tento vědecký spor a definitivně tak vyřešit záhadu namibijských kruhů, nyní přišli vědci z Princetonské univerzity s vlastní studií. Pomocí počítačů vědci simulovali obě varianty – Getzinovu i Jürgensovu. Přestože jejich závěry jednoznačně nevyvrací ani jednu z vědeckých hypotéz, jisté světlo na letitou záhadu přesto přinášejí.

Podle Coriny Tarnity, vědkyně z Princetonské univerzity se termití hypotéza ukazuje jako nepravděpodobná. Počítačové modely naopak ukazují, že mnohem pravděpodobnější je teorie Stephana Getzina. Obrazce, které vyprodukovaly počítačové simulace, prý do značné míry odpovídají snímkům z namibijské pouště.

„Netvrdím, že víme, jakým způsobem vznikly všechny „vílí kruhy“ v namibijské poušti, naše výstupy ale více nahrávají teorii o seskupování rostlin,“ okomentovala závěry nové studie Corina Tarnita.

  • Zdroj textu:

    The Guardian, ČTK

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Již v době objevu byly obří sochy na terasách poničené, moderní rekonstrukce je ukazuje v původním stavu.

Zajímavosti

Srovnání záběrů hvězdy Betelgeuse pořízených v lednu 2019 (před poklesem jasnosti) a v prosinci 2019 (během poklesu jasnosti). Je zřejmé, že hvězda nejen zeslábla, ale že se změnil i její tvar.

Vesmír

Radarový systém experimentu SNOWIE slouží ke sledování a měření sněhových mraků

Věda

Kamélie, květina, která získala jméno po brněnském rodákovi

Historie

Vídeňští školáci s rukávovými páskami dobrovolníků při sběru kovových předmětů, 1915.

Válka

O charze žlutohrdlé je známo, že se nebojí lidí. Pokud ve volné přírodě narazí i na hlučnou a početnou skupinu, dává si na útěk dost času a zvědavě příchozí pozoruje. Zřejmě proto se o ní rozšířilo přesvědčení, že se dá snadno ochočit.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907