Nejslavnější český kat: Co víme o Janu Mydlářovi?

Koho by nezaujal dramatický životní příběh studenta medicíny, kterého přivedla nešťastná láska do náruče nejopovrhovanějšího řemesla? Odpovídá však tento příběh skutečnosti? Nejpodrobnějším, zdrojem informací o Janu Mydlářovi dodnes zůstávají Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze, které poprvé vyšly v letech 1886 až 1889 jako rozšířená verze románu Pražský kat z roku 1876. Zároveň je to však také zdroj nejproblematičtější.

Strohá pravda

Co tedy o katu Mydlářovi prozrazují autentické historické prameny? Především je třeba říci, že se jich dochovalo velmi málo. Jejich řeč je ve srovnání s románovou fabulací nezáživně strohá, navíc v mnohém odlišná od Svátkova díla. Opravit je třeba již základní životní data slavného kata.

Jednoznačné údaje o jeho narození sice nemáme k dispozici, za pravděpodobný je však považován rok 1572. Kde se tak stalo, zůstává otázkou, jelikož ani Janův chrudimský původ není bezpečně prokázán. Každopádně Jan Mydlář nezemřel v roce 1638, ale teprve 14. března 1664 – tedy zřejmě jako více než devadesátiletý kmet!

Během svého dlouhého života se stihl dvakrát oženit. První manželka Alžběta mu povila dvě děti, syna Jana Václava a dceru Magdalenu. Po Alžbětině smrti se stala jeho chotí před polovinou 17. století o dvě generace mladší Kateřina. Ta Mydláře přežila a později se ještě dvakrát provdala, a to za příslušníky dalších katovských rodů, Zelingerů a Lejšnarů.

Cesta na popraviště

Začátek profesní dráhy Jana Mydláře zůstává nejasný. Zato víme, že díky vysokým odměnám za vykonané exekuce shromáždil velmi solidní majetek. V roce 1634 proto mohl investovat 800 kop míšeňských grošů do „pohodného domu“ u Svinské brány (Na Bojišti) na Novém Městě pražském, kam se také přestěhoval. Ukončil tak svou katovskou kariéru a napříště mu zajišťovala příjmy živnost pohodného (odklízeče mršin), s níž byla nově nabytá nemovitost spojena. Staroměstskou katovnu, která se nacházela při severním okraji starého židovského hřbitova, předal Mydlář synovi Janu Václavovi, jenž ji spravoval až do své smrti v červnu 1672.

TIP: Potřební, přesto opovrhování: Krvavá historie katovského řemesla

Pokud jde o novoměstskou pohodnici, vysloužilý popravčí mistr ji cílevědomě zveleboval. Už roku 1636 si vyžádal povolení, aby u ní mohl vystavět novou kůlnu „pro potřebu a schování nádobí a jiných věcí k řemeslu jeho přináležejících, tak aby tu na ohavu lidem nezůstávaly“, a na rozhraní třicátých a čtyřicátých let k domu ještě přikoupil sousední pozemky. Všechny nemovitosti u Svinské brány později zdědila Janova druhá žena.