Největší podzemní bludiště: Hádanky Amatérské jeskyně

02.03.2020 - Petr Zajíček

O existenci Amatérské jeskyně byli speleologové dlouho přesvědčeni. Dostat se na dosah systému, který má podle dnešních poznatků délku minimálně pětadvaceti kilometrů, ovšem vůbec nebylo snadné

<p>Macošský koridor. Typický charakter vodou modelovaných chodeb.</p>

Macošský koridor. Typický charakter vodou modelovaných chodeb.


Reklama

Moravský kras je nejlépe vyvinutou krasovou oblastí v České republice. Území tvořené souvrstvím devonských vápenců se rozkládá na ploše necelých 100 km² a je v něm evidováno přes 1 100 jeskyní, což je téměř třetina z celkového počtu jeskyní v ČR. Zatímco řada z nich byla známa odnepaměti nebo byla objevena a prozkoumána v dobách před více než 100 lety, ten největší podzemní krasový systém dlouho odolával generacím speleologů. A to přesto, že o jeho existenci nebylo nejmenších pochyb. Velké objevy však vyžadují velká úsilí a mnohdy si vezmou i cenu největší, kterou je lidský život. To vše najdeme v příběhu nejdelší české jeskyně, jeskyně Amatérské.

První kroky dávných průkopníků

Hydrografické poměry dělí oblast Moravského na tři části. Severní část se systémem řeky Punkvy a Ostrovských a Vilémovických vod, střední část protékaná Jedovnickým a Křtinským potokem a jižní část v povodí toku Říčky. Nejvydatnějším tokem celého území je Punkva se svými zdrojnicemi, která má také hlavní podíl na vzniku a vývoji nejrozsáhlejší jeskynní soustavy u nás. Co z ní však bylo známo, než ji začali postupně zkoumat a odkrývat jeskynní badatelé?

V okolí ponoru Sloupského potoka, který je jednou z hlavních zdrojnic Punkvy, to byly tzv. Staré skály nebo též Sloupské jeskyně, které dnes tvoří hlavní partii Sloupsko-šošůvského jeskynního bludiště. Dále byla známa propast Macocha, na jejímž dně se řeka Punkva vynořuje a nakonec vyvěračka Punkvy na dně kaňonu Pustého žlebu.

Průzkumy těchto významných krasových lokalit probíhaly již v 18. století. Na dno Macochy sestoupil roku 1723 brněnský minorita Lazarus Schopper z místa dnešního dolního vyhlídkového můstku a podal zevrubný popis propasti. V roce 1748 podrobně prozkoumal všechny tehdy dostupné prostory Sloupských jeskyní dvorní matematik a fyzik císařského dvora ve Vídni Johan Antonius Nagel.

Doba velkých objevů

Těžko říci, kdo si poprvé uvědomil, že vody mizející ve Sloupských ponorech a vyvěrající na dně Macochy vzdálené vzdušnou čarou pět kilometrů jsou totožné. Jistě to však věděli krasoví badatelé století devatenáctého. Nejznámější z nich, Dr. Jindřich Wankel, sestoupil také na dno Macochy a podnikl několik expedic do Sloupských jeskyní, během nichž objevil nové prostory po proudu podzemního toku ve spodních patrech. Zároveň také prozkoumal jeskyně vázané na ponor druhé hlavní zdrojnice Punkvy – Bílé vody v propadání Rasovny.

Všechny tyto objevitelské průniky do jeskyní vázaných na řeku Punkvu se však odehrávaly v rámci jednotlivých lokalit. Tajemný svět pod krasovými plošinami s množstvím propadlin, tzv. závrtů byl jednou velkou neznámou. Znalci území však dobře věděli, že nepoznaný jeskynní systém musí mít velkou délku a mohutné dimenze prostor srovnatelné s prostorami Sloupských jeskyní, ne-li větší.

Průzkumy a významné objevy v severní části Moravského krasu v prvních desetiletích 20. století jsou spjaty s osobou profesora Karla Absolona. Průběh svých speleologických, ale i archeologických a zoologických výzkumů zvěčnil v desítkách publikací. On sám i mnohé jeskyně mapoval a fotografoval. Největší úsilí věnoval postupnému objevování a zpřístupňování prostor mezi propastí Macochou a vývěrem Punkvy v Pustém žlebu. V roce 1909 pronikl do prvních částí Punkevních jeskyní, roku 1914 je propojil se dnem Macochy, které krátce na to zpřístupnil. V letech 1920–1933 objevoval paralelní větev Punkevních jeskyní, protékanou podzemní Punkvou. Od roku 1933 obdivují zeleně prozářené tůně návštěvníci na člunech.

Tušení velikosti

I Absolon samozřejmě tušil nedozírné prostory za severní stěnou Macochy směrem ke Sloupu a k Rasovně. Proto také ve 30. letech zahájil otvírku třetího největšího závrtu v Moravském krasu – Městikáď, který se nachází na pomyslné spojnici mezi propastí Macochou a odtokovým sifonem ve Sloupsko-šošůvských jeskyních. Osm měsíců trvaly výkopové práce. Za tu dobu se podařilo vyhloubit dvě šachty do hloubky 50 metrů. V okamžiku, kdy se údajně objevily volné prostory, lehla výdřeva šachty popelem. Absolon tvrdil, že zde úmyslně zasáhl sabotér, ale jeho oponenti namítali, že šachtu zapálil sám badatel, protože na dně šachet žádné volné prostory nebyly a na projekt docházely peníze. Ať to bylo jakkoliv, pokud by se tehdy Absolonovi volných prostor dosáhnout podařilo, byly by to skutečně prostory dnešní Amatérské jeskyně a epochální objev by byl učiněn o několik desetiletí dříve.

Posledním pokusem v Absolonově éře výzkumů, při němž byla naděje dosáhnout systému mezi Macochou a ponory v Rasovně a Sloupském údolí, se staly objevné práce v jeskyni Zazděná. Ta se nachází jen několik desítek metrů od vchodu do Punkevních jeskyní. Jedná se prokazatelně o prastarý vývěr Punkvy, jehož chodby byly z velké části vyplněny písčitými a štěrkovými říčními sedimenty. V letech 1938–1942 zde byly prováděny intenzivní průkopové práce. Absolonovu týmu se podařilo vykopat chodbu přes 300 metrů dlouhou. Poté jeskyňáři narazili na volné, výše položené dutiny s krásnou krápníkovou výzdobou. Nebyla však možnost proniknout dále, hlavní tah jeskyně byl stále vyplněn sedimenty. Od prostor dnešní Amatérské jeskyně opět nebyli daleko.

Průlom poznamenaný tragédií

Po druhé světové válce se speleologové zkoumající jeskyně Moravského krasu sdružili do tzv. Speleologického klubu Brno. Jednotlivé skupinky badatelů se soustřeďovaly na určitou zájmovou oblast území. Takzvané Plánivské skupině se podařil zásadní objev tzv. jeskyně 13 C v Holštejnském údolí, s podzemním tokem Bílé vody. Nejzazší prostory této jeskyně se nacházejí velmi blízko Ostrovské plošiny s množstvím závrtů. Odtokový sifon ve „Třináctce“ však byl pro tehdejší potápěče nepřekonatelnou překážkou, proto se zaměřili na samotnou Ostrovskou plošinu. Cílem výzkumu se stal Simonův (též Cigánský) závrt. Ve druhé polovině 60. let jeskyňáři postupně vytěžili šachtu o hloubce úctyhodných 55 metrů a 18. ledna 1969 stanuli v prvních volných prostorách. Těmi sestoupili dómem Objevitelů na podzemní řečiště Bílé vody. Cesta podzemními prostorami byla otevřena jak proti proudu toku, tak po proudu.

Speleologové tak postupně objevovali stovky metrů nových chodeb. Po překonání tzv. Povodňového sifonu pronikli do dalších a mnohem rozsáhlejších částí jeskynního systému. V těchto chvílích již bylo zřejmé, že se jedná o největší objev na území Moravského krasu v dějinách a že tajemství podzemní Punkvy je z velké části rozřešeno. Průzkumné a dokumentační práce v prostorách, které volně pokračovaly směrem k Macoše, však přerušila tragická událost na sklonku srpna roku 1970. Při nenadálé povodňové situaci, kterou zapříčinila prudká průtrž mračen, zůstali v oblasti Povodňové chodby dva jeskyňáři, Milan Šlechta a Marko Zahradníček. Proti vzdouvající se vodě nedokázali proniknout do volnějších prostor a v jeskyni zahynuli. Jejich těla byla vyproštěna až po několika dnech během rozsáhlé záchranné akce.

Konečně spojení s Macochou

Výzkum nově objeveného systému, který byl pojmenován Amatérská jeskyně, převzal Geografický ústav ČSAV. Když bylo dokončeno mapování všech tehdy dostupných částí, ukázalo se, že nejzazší partie směrem po proudu podzemní Punkvy se nacházejí velmi blízko ostrého meandru krasového kaňonu Pustý žleb necelý kilometr od Macochy. Tudy proto byla pro bezpečný přístup do jeskyně proražena v roce 1973 štola. Podstatná část suchých prostor Amatérské jeskyně se tak i za vyšších vodních stavů stala bezpečně přístupnou. Nebylo již nutno překonávat Povodňový sifon s potápěčskou technikou a pronikat Povodňovou chodbou s nízkým profilem.

Mapování celého systému ukázalo, že hlavní tahy prostor Amatérské jeskyně vedou jednak od přítokového sifonu z jeskyně 13 C, a jednak od sifonu, který se nachází relativně blízko Sloupsko-šošůvských jeskyní. Podzemní soutok Bílé vody a Sloupského potoka za vzniku řeky Punkvy probíhá dle vodního stavu v různých výškových úrovních. Obě suché větve se spojují v jeden koridor tvořený mohutnými dómy a rozlehlými chodbami. Tento tzv. Macošský koridor se rozdvojuje na východní a západní Macošskou větev, které se po několika stech metrů opět spojují v následující zavodněné prostory. Chodba protékaná Punkvou vede k odtokovému Předmacošskému sifonu. Ten se podařilo speleopotápěčům překonat roku 1975, a tak konečně došlo i k fyzickému propojení Amatérské jeskyni s propastí Macochou a Punkevními jeskyněmi.

Krása podzemních křižovatek

V roce 1992 byl opět umožněn systematický výzkum nejdelšího jeskynního systému České republiky skupinám amatérských speleologů. Těm se podařilo učinit nové významné objevy. Velké komplikace byly na konci Sloupského koridoru. Soustava sifonů byla překonávána postupně, přičemž jeskyňáři odhalovali nové části Amatérské jeskyně. Mezi Sloupsko-šošůvskými jeskyněmi a jeskyní Amatérskou potápěči definitivně dokázali proplout roku 2005. V oblasti Sloupského koridoru se podařil největší objev posledního období výzkumu. V roce 2008 byla po překonání sifonu objevena další přítoková větev od Šošůvky dlouhá přes 1 500 metrů nazvaná Šošůvecký koridor.

Charakteristickým rysem Amatérské jeskyně jsou obrovské volné prostory s bohatou krápníkovou výzdobou. Z hlavních tahů chodeb vybíhá řada odboček a vysokých komínů, které jsem stále předmětem zájmu speleologů. Nejednou již byly objeveny náznaky horizontů vyšších pater. Prostory protékané aktivním podzemním tokem a povodňové úrovně jeví známky krásné vodní modelace.

Výzva budoucích generací

Prostory našeho nejdelšího jeskynního systému slouží nejen speleologickým výzkumům, ale i vědeckým účelům. Na rozdíl od jeskyní zpřístupněných veřejnosti, jsou tato místa minimálně ovlivňována návštěvností. V jeskyni byl opakovaně sledován chemismus skapových vod, z nichž se tvoří krápníková výzdoba. Amatérská jeskyně byla také srovnávací lokalitou pro výzkum mikroklimatickým poměrů jeskyní v severní části Moravského krasu.
Speleologie má ovšem v Amatérské jeskyni stále výzvu. Délka všech jejích prostor činí přes 25 kilometrů. Celková délka systému Punkvy včetně jeskyní, které byly s Amatérkou jeskyní propojeny, se blíží 40 kilometrům. Přitom ale výzkum jednotlivých částí složité podzemní soustavy pokračuje a možnosti pro další objevy jsou otevřené. Amatérská jeskyně patří k nejvýznamnějším přírodním objektům v naší republice.

TIP: Záhady propasti Macocha: Prozkoumejte podzemí Moravského krasu

I přesto, že převážná část podzemního systému Punkvy byla odkryta, nemá severní díl Moravského krasu všechny hydrografické poměry vyřešeny. Podstatná část dalšího, zcela nezávislého systému ostrovských a vilémovických vod, dosud čeká na své objevitele…

Fakta o Amatérské jeskyni

  • Objevena: 18. ledna 1969
  • Tragédie: Dne 29. srpna 1970 došlo k náhlé povodni, během které v Amatérské jeskyni zahynuli speleologové Milan Šlechta a Marko Zahradníček.
  • Délka prostor Amatérské jeskyně: cca 25 000 metrů
  • Délka všech prostor hydrografického systému Punkvy: více než 35 000 metrů
  • Chronologie současných objevů: V roce 1973 proražen nových vchod. V roce 1975 proplaván Předmacošský sifon, Amatérská jeskyně propojena s propastí Macochou a Punkevními jeskyněmi. V roce 2005 Amatérská jeskyně propojena se systémem Sloupsko-šošůvských jeskyní

Proč „Amatérská“?

Název „Amatérská jeskyně“ symbolicky zvěčňuje neúnavnou práci amatérských speleologů, která občas přináší nejen velké úspěchy, ale i oběti. Proniknutí do našeho nejdelšího jeskynního systému bylo bezesporu největším objevem amatérských jeskyňářů, jeho název však neměl po tragické události jistou pozici. Událost dostala počátkem 70. let politický podtext a byly snahy jeskyni přejmenovat. Amatérským badatelům se však podařilo původní název uhájit.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Bílý slon je absolutní a finančně velmi nákladnou přítěží, kterou ale nemůžete nepřijmout

Historie
Válka

Dineobellator žil ve světě těsně před dopadem osudového meteoritu.

Věda

Slayton během výcviku na trenažéru v Houstonu - lékaři mu diagnostikovali vzácnou srdeční vadu. Ani je však nenapadlo ho vyřadit z přípravy ke kosmickým letům.

Vesmír

Historie Leptis Magna byla krátká, avšak oslňující. Město vzniklo v 7. století př. n. l. coby obchodní přístav Féničanů a dlouho tvořilo součást Kartága. 

Cestování

V Zoo Praha se narodilo mládě slona indického.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907