Největší suchozemští savci: Sloni jsou buldozery africké savany

29.04.2020 - Marek Telička

Sloni spotřebují obrovské množství potravy, a proto jim hledání zelených větví a listů zabere prakticky veškerý čas. Sloní stádo se pohybuje po obrovské ploše, protože konkrétní oblast potřebuje po „sloní návštěvě“ vždy nějaký čas na zotavenou. Tlustokožci ovšem savanám neškodí, naopak...

<h3>Hledači vody </h3><p>Kromě zeleně potřebují sloni i množství vody a vůdčí sloní samice mají v paměti uloženu mapu vodních zdrojů. Sloní stezky vedou od jednoho vodního zdroje k dalšímu a za stádem v období sucha putují i ostatní živočichové. Sloni jsou totiž schopni vydobýt (produpat a choboty prohrabat) alespoň trochu vláhy i ve zdánlivě vyschlém říčním korytě. <strong>V případě, že je například pytláky zastřelena vůdčí samice, která jediná dokáže objevit nevyčerpané vodní zdroje, je k uhynutí vedle dalších členů sloního stáda odsouzeno i množství dalších zvířat</strong>.</p>

Hledači vody 

Kromě zeleně potřebují sloni i množství vody a vůdčí sloní samice mají v paměti uloženu mapu vodních zdrojů. Sloní stezky vedou od jednoho vodního zdroje k dalšímu a za stádem v období sucha putují i ostatní živočichové. Sloni jsou totiž schopni vydobýt (produpat a choboty prohrabat) alespoň trochu vláhy i ve zdánlivě vyschlém říčním korytě. V případě, že je například pytláky zastřelena vůdčí samice, která jediná dokáže objevit nevyčerpané vodní zdroje, je k uhynutí vedle dalších členů sloního stáda odsouzeno i množství dalších zvířat.

<h3>Komunikace na velké vzdálenosti </h3><p>Vzájemná komunikace hraje v životě slonů významnou roli. Kromě dorozumívání „tváří v tvář“ dokážou komunikovat i a velké vzdálenosti, a to prostřednictvím zvuků o nízké frekvenci v rozmezí 15 až 35 hertzů. <strong>Sloni jsou jako největší suchozemští tvorové k vyluzování infrazvuku dokonale uzpůsobeni. Mají neuvěřitelně prostorný hrtan a přímo impozantně rozlehlou nosní dutinu</strong>. Chvění půdy způsobené vzdáleným slonem, zachytí jeho druh přenosem vibrací kostmi nohy do lopatky a odtud do lebky. Sloní končetina se zvláštním tukovým polštářem přitom funguje jako účinný zesilovač. <strong>Chvění slon vnímá i tzv. Paciniho tělísky na konci chobotu</strong>.</p>

Komunikace na velké vzdálenosti 

Vzájemná komunikace hraje v životě slonů významnou roli. Kromě dorozumívání „tváří v tvář“ dokážou komunikovat i a velké vzdálenosti, a to prostřednictvím zvuků o nízké frekvenci v rozmezí 15 až 35 hertzů. Sloni jsou jako největší suchozemští tvorové k vyluzování infrazvuku dokonale uzpůsobeni. Mají neuvěřitelně prostorný hrtan a přímo impozantně rozlehlou nosní dutinu. Chvění půdy způsobené vzdáleným slonem, zachytí jeho druh přenosem vibrací kostmi nohy do lopatky a odtud do lebky. Sloní končetina se zvláštním tukovým polštářem přitom funguje jako účinný zesilovač. Chvění slon vnímá i tzv. Paciniho tělísky na konci chobotu.

<h3>Jediný nepřítel</h3><p>Dá se říct, že kromě člověka nemají sloni žádného nepřítele, který by je zásadně ohrožoval. Jen za určitých podmínek jim mohou být nebezpeční lvi. <strong>Za normálních okolností spolu lvi a sloni spolu obvykle dokážou bez problémů sdílet jedno území. Se zmenšováním životního prostoru se ovšem mnohem častěji dostávají do konfliktu</strong>, a to především u vodních zdrojů. Zejména v období sucha se stává, že se velké lví smečky specializují na lov slonů. Lvi se v tuto dobu prakticky neustále zdržují u napajedel a číhají na slony, kteří se dříve či později musí přijít napít. <strong>Občas uloví malé slůně a velká lví smečka dokáže zabít i dospělou sloní samici. Zdravého a dospělého sloního býka však neudolá ani dobře organizovaná lví rodina.</strong></p>

Jediný nepřítel

Dá se říct, že kromě člověka nemají sloni žádného nepřítele, který by je zásadně ohrožoval. Jen za určitých podmínek jim mohou být nebezpeční lvi. Za normálních okolností spolu lvi a sloni spolu obvykle dokážou bez problémů sdílet jedno území. Se zmenšováním životního prostoru se ovšem mnohem častěji dostávají do konfliktu, a to především u vodních zdrojů. Zejména v období sucha se stává, že se velké lví smečky specializují na lov slonů. Lvi se v tuto dobu prakticky neustále zdržují u napajedel a číhají na slony, kteří se dříve či později musí přijít napít. Občas uloví malé slůně a velká lví smečka dokáže zabít i dospělou sloní samici. Zdravého a dospělého sloního býka však neudolá ani dobře organizovaná lví rodina.

<h3>Osudné sloní kly</h3><p>Afričtí sloni jsou největšími suchozemskými tvory současnosti. Potřebují proto i velké množství potravy, tvořené kořeny, trávou, ovocem, kůrou a listy. Dospělý slon spotřebuje až 140 kilo této potravy denně. <strong>K jejímu získávání mu slouží nejen obratný chobot, ale také kly, s jejichž pomocí dobývá vodu a oloupává kůru ze stromů</strong>. Slonovina je bohužel stále lákadlem pytláků a tento protizákonný obchod nemá zdaleka odzvoněno.</p>

Osudné sloní kly

Afričtí sloni jsou největšími suchozemskými tvory současnosti. Potřebují proto i velké množství potravy, tvořené kořeny, trávou, ovocem, kůrou a listy. Dospělý slon spotřebuje až 140 kilo této potravy denně. K jejímu získávání mu slouží nejen obratný chobot, ale také kly, s jejichž pomocí dobývá vodu a oloupává kůru ze stromů. Slonovina je bohužel stále lákadlem pytláků a tento protizákonný obchod nemá zdaleka odzvoněno.

<h3>Afričtí architekti</h3><p>Sloni v Africe odedávna plní roli „architektů krajiny“. <strong>Ve sloních výkalech se totiž rozšiřují semena spolykaných rostlin a podél sloních stezek se tak šíří zelený porost.</strong> Sloní trus je navíc zdrojem živin pro mnoho druhů hmyzu, který je zase nezbytný třeba pro přežití hmyzožravých ptáků.</p>

Afričtí architekti

Sloni v Africe odedávna plní roli „architektů krajiny“. Ve sloních výkalech se totiž rozšiřují semena spolykaných rostlin a podél sloních stezek se tak šíří zelený porost. Sloní trus je navíc zdrojem živin pro mnoho druhů hmyzu, který je zase nezbytný třeba pro přežití hmyzožravých ptáků.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907