Nelichotivá bilance: Česko patří mezi nejrasističtější země Evropy

Studie Harvardovy univerzity ukazuje, že Česko patří mezi nejrasističtější země Evropy

09.05.2017 - Martin Reichman



Při pohledu na lidskou tvář si rychle vytváříme prvotní postoj – někdo je nám zkrátka od pohledu sympatičtější, jiný méně. Tento náš prvotní postoj, který vědci označují za „implicitní asociaci“, se poté může měnit na základě našich dalších zkušeností s konkrétním člověkem či skupinou lidí. Zmíněného fenoménu se rozhodli využít vědci z Harvardovy univerzity – v letech 2002 až 2015 postupně sbírali data z jednoduchého vizuálního testu – respondenti měli v internetové aplikaci přiřazovat různým tvářím slova „dobrý“, „hezký“, „zlý“ a „špatný“. Důležité nebylo jen samotné hodnocení, ale rychlost „hlasování“.

Dobří a špatní lidé

Celkově se testu zúčastnilo více než 288 tisíc Evropanů – vizualizovaná výstupní data zpracovaná Tomem Staffordem z University of Sheffield obsahují jejich část – konkrétně odpovědi od 143 715 respondentů. Ve zveřejněných výsledcích chybí hodnocení Ruska.

TIP: Světový žebříček velkorysosti: Češi patří mezi nejméně štědrý národ na světě

Závěry této studie podle vědců ukazují, že Evropa není rasisticky neutrální – ve všech zemích respondenti častěji a rychleji přiřazovali negativní hodnocení lidem tmavé pleti než lidem se světlou pletí. Mediánové skóre celé Evropy je 0,374 bodu (přibližně stejné skóre má například Francie). Nejhůře v tomto srovnání vychází respondenti z etnicky poměrně homogenní České republiky, následovaní respondenty z Litvy, Běloruska a Ukrajiny.

(zdroj: University of SheffieldCC BY 4.0)

Nejméně rasových předsudků mají podle studie lidé na Balkáně – konkrétně v Srbsku, Slovinsku, Bosně a v Chorvatsku. Výsledky Srbska a Slovinska ale mohou být do značné míry ovlivněny i výrazně podprůměrným počtem respondentů z těchto zemí. Ze zemí západní Evropy dosáhli nejlepšího skóre lidé z Irska, multikulturní Velké Británie, Norska, Rakouska a Švédska.

Střípek nelichotivého obrazu

Přestože je výsledek českých respondentů nelichotivý, sám Stafford varuje před jeho přílišným zobecňováním – zatímco britských respondentů bylo více než 50 tisíc, Čechů se zapojila jen necelá tisícovka (medián studie byl 1427 respondentů). Povaha sběru dat a výsledné srovnání také neumožňuje komplexní posouzení postojů v jednotlivých zemích. Přístup k menšinám a etnikům je podle Stafforda složitější a vícevrstvý. Ani v dalších ohledech nelze hovořit o reprezentativním sociologickém vzorku – respondenti se s velkou pravděpodobností rekrutovali z řad internetově protřelejších uživatelů se znalostí angličtiny. 

Skutečnost, že má Česká republika problém s rasismem, ale dokládá i dva roky starý průzkum, který během vrcholící uprchlické krize zpracovala Evropská komise. I v něm totiž Češi naprosto propadli v toleranci k minoritám a sexuálním menšinám.


Další články v sekci