Nemoc modré krve: Strašák králů jménem hemofilie

25.04.2016 - František Stellner

U šlechticů, kteří si udržovali „elegantní bledost“, vypadala krev pod jejich světlou kůží jako modrá. Také nejznámější nemoc krve – hemofilii – odhalili nejdříve v nejvyšších vrstvách


Reklama

Hemofilie byla jednou z nejznámějších chorob, která postihovala evropské panovnické domy. Jde o geneticky podmíněné onemocnění projevující se poruchou srážlivosti krve, která vede ke krevním výronům do svalů či kloubů, přičemž tělo má omezenou schopnost krvácení zastavit. Cévní stěny hemofiliků jsou velmi křehké, takže každé přepětí nebo sebemenší poranění vyvolá prasknutí cévy, což může být i smrtelné.

Objev choroby

První písemné zmínky o hemofilii se dochovaly z 2. století našeho letopočtu v židovských textech. Podle nich bylo upuštěno od rituální obřízky u třetího syna ženy, jejíž dva první synové po ní vykrváceli. V 10. století popsal jeden lékař nemoc mužů, kteří vykrváceli po drobných úrazech. Podobně se v jednom arabském lékařském pojednání z 11. století psalo o nezvyklém krvácení, které vyvolal banální úraz a které vedlo k úmrtí malého chlapce. O století později popsal podobné případy jeden z klíčových středověkých židovských filozofů, lékař Moše ben Majmon (1135–1204).

První moderní studii o této nemoci publikoval v roce 1803 americký lékař John Conrad Otto (1774–1844) pod názvem Zpráva o sklonu ke krvácivosti v některých rodinách. Název „hemofilie“ přiřadil nemoci v roce 1828 švýcarský specialista Friedrich Hopff. V 19. století sice nemoc již znali, ale nedokázali ji léčit. Od roku 1840 mohli aplikovat přímou krevní transfuzi, nicméně nebylo možné uchovávat krevní konzervy. Proto se hemofilici dožívali průměrně pouze třinácti let. Až použití krevní plazmy, rozlišení dvou typů hemofilie a izolování srážecího faktoru VIII v průběhu 20. století umožnilo účinnou léčbu.

  • Zdroj textu:

    Živá historie 7/2015

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 1923 zvítězil italský jezdec Ugo Sivocci s vozem Alfa Romeo v legendárním závodě Targa Florio. 

Zajímavosti

Petriho miska se štetičkovcem Penicillium chrysogenum, z něhož byl poprvé izolován penicilin.

Věda

Pro meč až do Francie

Anna Boleynová (1501–1536)

Anna Boleynová neměla na muže zrovna štěstí. A coby druhá manželka Jindřicha VIII. si zrovna nepolepšila. Rodit mužské potomky se jí pohříchu nedařilo. Na první pokus přivedla na svět „jen“ budoucí královnu Alžbětu I., poté následovaly tři potraty. V té době asi nebyla ta nejpříjemnější společnice. Navíc nepřátel měla vždy víc než dost. Nařčení z toho, že je králi nevěrná a za jeho zády kuje pikle, na sebe nenechalo dlouho čekat. Nebo se Jindřich prostě jen zakoukal do Jany Seymourové a potřeboval jí udělat po svém boku místo? V roce 1536 je Anna obviněna z velezrady (a pro jistotu také z cizoložství, incestu a čarodějnictví) a putuje do vězení v Toweru.

Dál už je to prosté. Jako čarodějnice by měla správně být upálena na hranici, ale to si její bývalý manžel nepřeje. Dokonce vyslyší její poněkud neobvyklou prosbu, a to aby byla sťata mečem. V Anglii se tehdy bez výjimky popravuje sekyrou. Jindřich VIII. milostivě odloží výkon o celé dva dny, než z Calais dorazí mistr dlouhého meče. Samotný průběh je překvapující. Dalo by se čekat, že Anna řekne králi v poslední chvíli něco peprného. Proto se tu také tísní davy. Místo toho ale vyzve všechny přihlížející, aby se s ní naposledy pomodlili. A pak už se jde na věc. Lidé tehdy odcházejí z popravy rozčarováni: ta překrásná a do poslední chvíle pokorná světice měla být nehodnou čarodějnicí? Něco tu evidentně nesedí…

Historie
Revue
Vesmír

Americký náklaďák GMC CCKW-353 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907