Nenahraditelná ztráta: Kdo z vědeckých kapacit unikl před režimem za hranice?

12.02.2021 - Martin Nekola

Mezi desítkami tisíc lidí, kteří v průběhu 20. století odcházeli z českých zemí, ať již za lepším životem či z obavy před represivním režimem, byla i dlouhá řada renomovaných vědců


Reklama

České univerzity, instituty a výzkumné ústavy měly vždy dobré jméno a jen nedostatek financí a zásahy totalitních režimů omezující jejich kontakty se zahraničním způsobily, že se nestaly světovou špičkou. A tak se vědci s dostatkem odvahy i potenciálem začít jinde rozhodli hodit dosavadní kariéru za hlavu a emigrovat. 

Ve službě vlasti 

Jedním z nich byl historik Otakar Odložilík (1899–1973), který se specializoval na středověké a moderní evropské dějiny. Již během druhé světové války vyučoval v USA, kam se vrátil i po komunistickém puči v únoru 1948. Stal se členem katedry na Columbia university v New Yorku a na Pensylvánské univerzitě ve Philadelphii, kde setrval až do sedmdesáti let. Za půl století publikoval stovky vědeckých statí v pěti jazycích a neúnavně popularizoval na západě Jana Husa, Jiřího z Poděbrad, Jana Amose Komenského a další významné figury našich dějin. Kromě toho pravidelně přispíval do exilových časopisů a v padesátých letech sestavil dvanáct sborníků české a slovenské poezie a prózy v rámci unikátní edice Národní klenotnice

Literární teorie jako obor neměla mnoho mužů srovnatelných s Reném Wellekem (1903–1995). Narodil se ve Vídni do české rodiny, studoval anglistiku a germanistiku na Univerzitě Karlově, byl členem světoznámého Pražského lingvistického kroužku, který mezi válkami přepsal dějiny lingvistiky a literární vědy, a již od mládí se stal uznávaným literárním kritikem. Před válkou odešel do USA, kde vystřídal několik univerzit, než zakotvil na prestižní Yale coby profesor srovnávací a slovanské literatury. V roce 1947 vydal Theory of Literature, dodnes uznávanou „bibli“ literární vědy. V češtině vyšla až o padesát let později, což tragicky symbolizuje zpoždění české společnosti.  

Poúnoroví i posrpnoví exulanti

Asi znáte dceru dalšího českého vědce, někdejší americkou ministryni zahraničí Madeleine Albrightovou. Ta se mohla v USA opřít o kontakty svého tatínka, Josefa Korbela (1909–1977), politologa a experta na mezinárodní vztahy. Začínal v diplomacii, od roku 1937 jako tajemník na vyslanectví v Bělehradě. Válku strávil v londýnském exilu, pracoval pro českou sekci BBC a pro ministerstvo zahraničí. Od září 1945 vedl zastupitelský úřad v Jugoslávii, ale když jej komunistická moc koncem roku 1948 odvolala do Prahy, požádal o azyl v USA. Další osudy spojil s akademickou dráhou na univerzitě v Denveru, kde provinční školu mezinárodních studií pozdvihl na špičkové pracoviště. Dnes ostatně nese jeho jméno – Josef Korbel School of International Studies.

TIP: Vězni uranového pekla: Práce v komunistických lágrech byla cestou na smrt

Jaderný fyzik František Janouch (nar. 1931) vystudoval v Sovětském svazu fyzikální fakultu, v Československu se habilitoval na Matematicko-fyzikální fakultě v Praze a patřil k zakladatelům Evropské fyzikální společnosti. Za normalizace byl vyhozen ze zaměstnání a díky mezinárodnímu tlaku mohl v roce 1974 emigrovat. Nejprve v Kodani a posléze na Švédské královské akademii věd ve Stockholmu se věnoval výzkumu jaderné energie. Přednášel na desítkách univerzit po celém světě. Založil také Nadaci Charty 77 a byl v častém kontaktu s disidenty doma, Václava Havla nevyjímaje. Aktivní v politice a publicistice zůstal i po pádu železné opony. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907